Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. … Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. … Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.
Sándor Márai, Svíce dohořívají

sama mezi indiany
Unesena Indiány, zůstala sama mezi Indiány, aby žila s Indiány Úchvatný zápis o existenci lidí, kteří zmi­zeli v nenávratnu dějin. Příběh Heleny Valerové, dívky unesené Yanomahy, která se stala ženou jejich náčelníka. Ten ji zasvě­til do řady vědomostí a tajemství,které se obvykle etnografové vůbec nedozvědí.

hovory anickou
Hovory s Aničkou patří mezi knihy "odposlouchané", jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovaná Janu Masarykovi. Je rozhovorem i vyprávěním zároveň, kdy autor umí být pokorným posluchačem, ale nedokáže odolat pokušení, aby události nekomentoval vlastními vzpomínkami, a díky tomu je knížka nejen o Anně Langerové, ale v podstatné míře také o Viktoru Fischlovi.

muz_zena_durych
Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněné téma se její autor pokouší interpretovat ­v teologicko-antropologické perspektivě. Vztah mužských a ženských postav představuje jako prostor nábožensky zaměřené iniciace, kterou na základě svého životního putování podstupují mužští protagonisté.

Biografie – nové knihy

Sama mezi Indiány, příběh Heleny Valerové, dívky unesené Yanomahy

Unesena Indiány, zůstala sama mezi Indiány, aby žila s Indiány Úchvatný zápis o existenci lidí, kteří zmi­zeli v nenávr...

Věčný Benvenuto Cellini. Světový sochař, který žil tím, co napsal

V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených...

Bohumila Grögerová. Můj labyrint jež se dotýká samé podstaty smyslu života

Poslední kniha fakticky i symbolicky uzavírá osudový kruh života Bohumily Grögerové, která už neodmyslitelně patří k nejvý...

Karel Moudrý Kryl, vzpomínky z exilu. Jedinečná biografie

Jako filozofická báseň v próze o velkém českém básníkovi je kniha napsaná legendárním komentátorem rozhlasové stanice Svo...

Otevřený deník Jana Vladislava. Opravdu jedinečný dokument doby

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923–2009) jsou deníko...

Myšlenky z knih

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.