Biografické knihy

Životní cesta kněze. Civilní zpověď o váze kněžství. Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekonečných prostorách kterými prochází muž, který se rozhodl pro povolání Sluhy Božího.

Myslím, že nebylo u nás novináře, který by ji  neznal. Žilinská rodačka Erika Kellermannová-Bezdíčková (* 1931) dosud trpí (ale zároveň je tomu  vděčna) nevysvětlitelnou skutečností, že přežila obě strašné totality 20. století, v jejímž průsečíku se ocitla.

V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených literárních pamětech, které jsou však ve srovnání s dnešními pravým skvostem.

Po knize korespondence mezi Aloysem Skoumalem (1904-1988) a Františkem Halasem a Janem Čepem, nazvané Spiritus agens Aloys Skoumal (2015), vyšel asi po roce ještě svazek Spiritus iratus Aloys Skoumal. Je dalším výborem z překladatelova díla a má dvě části: Aloys Skoumal o literatuře, kultuře a tvůrcích a – od strany 141 - Aloys Skoumal a jeho doba.

Pátý svazek edice Korespondence poprvé představuje rozsáhlý rukopis Jakuba Demla z let 1950–1951, kdy jeho práce nesměly vycházet. Ztvárnil v něm své svědectví o Josefu Florianovi i vzpomínky na vlastní životní cestu kněze, básníka a vydavatele od počátku 20. století do jeho poloviny.

Dnes už naopak nepochybuji, že Samomluvy Miroslava Macka psal muž inteligentní, prozíravý i samorostlý. Do rukou se mi dostaly náhodou, čtou se však dobře. Také z toho důvodu, že autor umí dávkovat historky a je uměřený. Dokonale chápe, co vynechat. Kniha není jen autobiografií, ta přesto zabírá 140 stran. Následuje výbor z literárního díla: 120 stran fejetonů, próz, veršů a překladů.

Kniha Všechno o mém otci má podtitul. 100 + odpovědí Milana Lasici na otázky, které mu nikdo předtím nepoložil, a snad ani na jisté nudnosti několika stran obírajících se víceméně jen rodinnými margináliemi.

Dvoudílná monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovoří.

Hovory s Aničkou patří mezi knihy "odposlouchané", jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovaná Janu Masarykovi. Je rozhovorem i vyprávěním zároveň, kdy autor umí být pokorným posluchačem, ale nedokáže odolat pokušení, aby události nekomentoval vlastními vzpomínkami, a díky tomu je knížka nejen o Anně Langerové, ale v podstatné míře také o Viktoru Fischlovi.