zeman karel reziser animator
První velká monografie Karla Zemana, světového režiséra, který inspiroval světové tvůrce v oblasti filmové fantastiky, z pera jeho dcery a vnučky.

Novou publikaci o svém tatínkovi, legendárním trikovém filmaři, pokřtila 1. prosince vpodvečer v jeho pražském muzeu osobně Ludmila Zemanová, žijící po desítky let Montrealu. - Tuto výpravnou knihu napsala ona a její (na Kampě bohužel nepřítomná) vnučka Linda Zeman Spaleny.

Po dávném sborníku studií a dokumentů Karel Zeman (Blok, Brno 1986, 10 000 výtisků) se jedná teprve o druhý ucelený svazek o světově proslulém básníku plátna a nebyl jsem pochopitelně sám, kdo se na něj nesmírně těšil už po řadu let.
Vyjádřil jsem ten pocit také v jednom svém článku o Karlu Zemanovi, který si jeho dcera svého času přečetla, aby mi letos řekla s úsměvem: „Tak, a teď si tedy konečně můžete sám přečíst, co jsem to napsala, když jste byl v té své poslední větě tak zvědavý.“

S některými prvky předchozí knihy (jistěže také výborné) se přitom dlouho nemohla vyrovnat, i jsou v nové práci napraveny.
Objemné dílo (262 stran) vydalo ve společnosti Albatros Media a. s. brněnské nakladatelství CPress a vzniklo ve spolupráci s Muzeem Karla Zemana v pražském Saském dvoře, kde vládne neopakovatelná atmosféra. Křtu jsem se v to úterý zúčastnil na pozvání znalce české science fiction Zdeňka Rampase, který je knihou také nadšen, a ocenili jsme s mnoha dalšími hosty třeba i krátkou proběhnuvší tu prezentaci původních celuloidových pásků, na které se naše děti dnes již asi dívají jako na pravěké plavuně.

Ač jsem velkým příznivcem dávné monografie koncipované Miladou Hábovou a Zdeňkem Smejkalem, nelze nepřiznat, že tu byla vícenásobně překonána.
Stará knížka taky zůstane vhodným doplňujícím pramenem, ale na tvůrčím způsobem podanou vzpomínkovou kompilaci vnučky a dcery Karel Zeman a jeho filmový svět jednoduše nemá.

karel zeman a jeho kouzelny svet
Kniha začíná vzpomínkami Ludmily Zemanové a kapitolou o tom, jak se její otec dostal k filmu.
V další části „Objevení filmové loutky“ potkáme už takřka zapomenutého pana Prokouka, ale i Havlíčkova krále Lávru. A film Poklad Ptačího ostrova (1952). Následující stránky 74-100 věnují autorky klasické Cestě do pravěku (1955), strany 100 až 164 pak všem třem Zemanovým adaptacím verneovek (1958-1970). Na otázku, zda jej Verne proslavil víc než průlomová Cesta do pravěku, nechť si odpoví každý sám. Já bych řekl, že ano.
Pátou část knihy nazvaly matka s dcerou „Cestou za výtvarným hraným filmem“ a pro mnohé znalce bude nejzajímavější. Je věnována filmům Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Zatímco prvý z nich občas bývá považován za nejlepší Zemanovu práci, o druhém zapochyboval i tvůrce sám.
Snad „už příliš lidí“ se tu ocitlo před „trikařovou“ kamerou a pod režisérovou „jemnou kuratelou“, abych užil pleonasmu? Nevím, avšak taky o úspěchu obou těchto děl u nás i ve světě není třeba pochybovat.
Posledních padesát stran (díl šestý) je dle očekávání věnován Zemanovým animovaným verzím Tisíce a jedné noci, Čaroděje Krabata a Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Možná je to škoda, že nemohl či nedokázal pokračovat po roce 1970 v ohromující řadě filmů, které nás dodnes uchvacují nejvíc, nicméně poetičnost Pohádek tisíce a jedné noci a hrůzyplná poetičnost Čarodějova učně mě uhranuly v dětství zrovna.
Nu, Karel Zeman zůstane jen jeden.

Ukázka:

Bylo mi 12 let a bylo to velmi těžké pro nás pro všechny, když jsme se odstěhovali do Kanady.
Několikrát nás dědeček navštívil v Montrealu, myslím, že byl šťastný, když viděl, že se rodiče nevzdali a pokračovali v jeho filmové práci. Když jsme potom dostali zprávu, že umřel, velmi jsem plakala. Bylo těžké se s jeho smrtí smířit... Teď se dívám na jeho filmy s mými dětmi, které vyrůstají v Kanadě, v dnešní době s novou technologií, a těší mě, že je sledují se stejným napětím a že s oblibou prožívají tyto jeho filmové pohádkové příběhy. A já sama? Stále se učím a objevuji v jeho filmech nové věci, věci nejen o umění a literatuře, ale hlavně o něm a jeho výjimečné práci.
Těšilo mě proto, že mohu vytvořit s maminkou tuto knihu.

Karel Zeman a jeho kouzelný svět / Linda Zeman-Spaleny, Ludmila Zemanová / CPress, 2015

Biografie – nové knihy

Arnošt Lustig i Ota Pavel. Krásně jsem si početl

Korespondence Arnošta Lustiga s Otou Pavlem, maminkou Terezií a sestrou Hankou. ...

Věčný Benvenuto Cellini. Světový sochař, který žil tím, co napsal

V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených...

Potkávání setkávání – Listování v osudech Zdeňka K. Slabého

V knize Potkávání setkávání – Listování v osudech Zdeňka K. Slabého (*9. 6. 1930) (vydal Volvox Globator, 2015) nalezn...

Otevřený deník Jana Vladislava. Opravdu jedinečný dokument doby

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923–2009) jsou deníko...

V indiánském zajetí. Unesený John Tanner třicet let mezi lesními indiány

Osobní zkušenost a poučně vyprávění člověka o indiánské kultuře severoamerických lesních indiánů na přelomu 18.–19. ...

Inspirující myšlenky...

Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Např.: Zastánci potratů vám budou tvrdit, že jít na potrat je levnější, než kupovat výbavu pro dítě. To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž třeba započítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluvě o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální příspěvky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné důvody, proč potraty povolovat.
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů