zeman karel reziser animator
První velká monografie Karla Zemana, světového režiséra, který inspiroval světové tvůrce v oblasti filmové fantastiky, z pera jeho dcery a vnučky.

Novou publikaci o svém tatínkovi, legendárním trikovém filmaři, pokřtila 1. prosince vpodvečer v jeho pražském muzeu osobně Ludmila Zemanová, žijící po desítky let Montrealu. - Tuto výpravnou knihu napsala ona a její (na Kampě bohužel nepřítomná) vnučka Linda Zeman Spaleny.

Po dávném sborníku studií a dokumentů Karel Zeman (Blok, Brno 1986, 10 000 výtisků) se jedná teprve o druhý ucelený svazek o světově proslulém básníku plátna a nebyl jsem pochopitelně sám, kdo se na něj nesmírně těšil už po řadu let.
Vyjádřil jsem ten pocit také v jednom svém článku o Karlu Zemanovi, který si jeho dcera svého času přečetla, aby mi letos řekla s úsměvem: „Tak, a teď si tedy konečně můžete sám přečíst, co jsem to napsala, když jste byl v té své poslední větě tak zvědavý.“

S některými prvky předchozí knihy (jistěže také výborné) se přitom dlouho nemohla vyrovnat, i jsou v nové práci napraveny.
Objemné dílo (262 stran) vydalo ve společnosti Albatros Media a. s. brněnské nakladatelství CPress a vzniklo ve spolupráci s Muzeem Karla Zemana v pražském Saském dvoře, kde vládne neopakovatelná atmosféra. Křtu jsem se v to úterý zúčastnil na pozvání znalce české science fiction Zdeňka Rampase, který je knihou také nadšen, a ocenili jsme s mnoha dalšími hosty třeba i krátkou proběhnuvší tu prezentaci původních celuloidových pásků, na které se naše děti dnes již asi dívají jako na pravěké plavuně.

Ač jsem velkým příznivcem dávné monografie koncipované Miladou Hábovou a Zdeňkem Smejkalem, nelze nepřiznat, že tu byla vícenásobně překonána.
Stará knížka taky zůstane vhodným doplňujícím pramenem, ale na tvůrčím způsobem podanou vzpomínkovou kompilaci vnučky a dcery Karel Zeman a jeho filmový svět jednoduše nemá.

karel zeman a jeho kouzelny svet
Kniha začíná vzpomínkami Ludmily Zemanové a kapitolou o tom, jak se její otec dostal k filmu.
V další části „Objevení filmové loutky“ potkáme už takřka zapomenutého pana Prokouka, ale i Havlíčkova krále Lávru. A film Poklad Ptačího ostrova (1952). Následující stránky 74-100 věnují autorky klasické Cestě do pravěku (1955), strany 100 až 164 pak všem třem Zemanovým adaptacím verneovek (1958-1970). Na otázku, zda jej Verne proslavil víc než průlomová Cesta do pravěku, nechť si odpoví každý sám. Já bych řekl, že ano.
Pátou část knihy nazvaly matka s dcerou „Cestou za výtvarným hraným filmem“ a pro mnohé znalce bude nejzajímavější. Je věnována filmům Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Zatímco prvý z nich občas bývá považován za nejlepší Zemanovu práci, o druhém zapochyboval i tvůrce sám.
Snad „už příliš lidí“ se tu ocitlo před „trikařovou“ kamerou a pod režisérovou „jemnou kuratelou“, abych užil pleonasmu? Nevím, avšak taky o úspěchu obou těchto děl u nás i ve světě není třeba pochybovat.
Posledních padesát stran (díl šestý) je dle očekávání věnován Zemanovým animovaným verzím Tisíce a jedné noci, Čaroděje Krabata a Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Možná je to škoda, že nemohl či nedokázal pokračovat po roce 1970 v ohromující řadě filmů, které nás dodnes uchvacují nejvíc, nicméně poetičnost Pohádek tisíce a jedné noci a hrůzyplná poetičnost Čarodějova učně mě uhranuly v dětství zrovna.
Nu, Karel Zeman zůstane jen jeden.

Ukázka:

Bylo mi 12 let a bylo to velmi těžké pro nás pro všechny, když jsme se odstěhovali do Kanady.
Několikrát nás dědeček navštívil v Montrealu, myslím, že byl šťastný, když viděl, že se rodiče nevzdali a pokračovali v jeho filmové práci. Když jsme potom dostali zprávu, že umřel, velmi jsem plakala. Bylo těžké se s jeho smrtí smířit... Teď se dívám na jeho filmy s mými dětmi, které vyrůstají v Kanadě, v dnešní době s novou technologií, a těší mě, že je sledují se stejným napětím a že s oblibou prožívají tyto jeho filmové pohádkové příběhy. A já sama? Stále se učím a objevuji v jeho filmech nové věci, věci nejen o umění a literatuře, ale hlavně o něm a jeho výjimečné práci.
Těšilo mě proto, že mohu vytvořit s maminkou tuto knihu.

Karel Zeman a jeho kouzelný svět / Linda Zeman-Spaleny, Ludmila Zemanová / CPress, 2015

Biografie – nové knihy

Marcel Proust. Dva díly biografie geniálního spisovatele jehož málokdo četl, ale každý zná

Dvoudílná monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovoř...

Karel Zeman a jeho kouzelný svět - první velká monografie světového režiséra

První velká monografie Karla Zemana, světového režiséra, který inspiroval světové tvůrce v oblasti filmové fantastiky, z per...

Denní dům, noční dům, čtivé příběhy Tokarczukové na hranicích snů, reality a mystiky

Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá ...

Ivo Fencl, Ivo Václav Fencl: Básnické mezisvěty otců a jejich synů k prahu bolesti

Spisovatelé Ivo Fencl a jeho otec Ivo Václav Fencl jsou autory publikace vydané v padesáti výtiscích, jež jsou číslovány a do...

Paní Hemingwayová aneb osudy manželek Ernesta Hemingwaye

Když jsem spatřila upoutávku na knihu s jednoduchým názvem Paní Hemingwayová, okamžitě mne začala trápit otázka: která asi...

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii