Osobní zkušenost a poučně vyprávění člověka o indiánské kultuře severoamerických lesních indiánů na přelomu 18.–19. století. Skutečný příběh chlapce, kterého unesli Otawové, později žil u Ojibwejů.

v indianskem zajezi tanner


Mimořádně zajímavé a poučně vyprávění člověka, který prožil mezi lesními indiány cca 30 let (1795-1825) pod indiánským jménem Shaw-shaw-wa-be-na-se. Vzal si za ženu Indiánku a stal se lovcem a válečníkem. Po návratu do bílé civilizace pracoval  jako skaut, tlumočník a průvodce, později jako obchodník s kožešinami.

V příběhu knihy nalezneme dosti přesná historická fakta o způsobech likvidace indiánské komunity a kultury většinou bílými přistěhovalci. Samozřejmě nechybí ani významné etnografické vsuvky o kultuře a způsobu života Ottawů a Odžibwejů.

Jeho vzpomínky literárně zpracoval dr. Edwin James (1797-1861), botanik, geolog a geograf, který prozkoumával Západ severoamerického kontinentu. Kniha poprvé vyšla r. 1830.
Dodnes ale není známý ani rok narození Tannera ani jeho úmrtí, protože v roce 1846 zmizel beze stopy. Můžeme se jen dohadovat, zda se jednalo o neštěstí nebo plánovaný odchod do divočiny.

V indiánském zajetí / John Tanner a Edwin James / překlad: Josef Cincibus / Ilustrace: Zdeněk Seydl / Orbis, Praha 1956


Biografie – nové knihy

Rozhovory s Aničkou Viktora Fischla patří mezi knihy odposlouchané

Hovory s Aničkou patří mezi knihy "odposlouchané", jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovan...

Jaroslav Durych. Život a dílo ve vztahu muže a ženy

Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněn...

Ivo Fencl. Tři tváře Edgara Poea

Kniha volně navazuje na Fenclovu biografii Roberta Louise Stevensona (zřejmě první a zatím jedinou u nás samostatně vydanou), kt...

Arnošt Lustig i Ota Pavel. Krásně jsem si početl

Korespondence Arnošta Lustiga s Otou Pavlem, maminkou Terezií a sestrou Hankou. ...

Věčný Benvenuto Cellini. Světový sochař, který žil tím, co napsal

V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených...

Myšlenky z knih

Zkušenost mě přesvědčila, že zdrojem obdivu a úcty k největším spisovatelům bývá, a to i u lidí, kteří je čtou a píší o nich, jen slepě přijímaný vžitý názor; nevyslovují vlastní soud a nerozpoznali jejich přednosti sami. Víš přece, že nejen ve stoletích špatného a zkaženého úsudku, ale i v dobách zdravé literární střízlivosti většina čtenářů raději obdivuje nápadné a zjevné krásy než krásy jemné a skryté, spíše vzlet než věrohodnost, častěji vnějškovost než podstatu a obvykle spíše průměrnost než nadprůměrnost.
Giacomo Leopardi (1798 − 1837), Parini čili o slávě