Známá básnířka Karla Erbová z Prahy a Plzně vydala v Tišnově vzpomínku na čtyřicet let její duší vzpomínaný výlet s kamarádkou, na cestu tam a zpátky na Moravu a nazpět do Plzně. Smyslem oné cesty je navzdory titulu cesta sama, respektive její vzájemné sdílení.
Obě ženy se v průběhu vyprávění vymezují vůči kraji, lidem, dopravním prostředkům i sobě, i když to sledujeme pouze optikou jedné z nich, a toto alter ego Karly Erbové je až osudově vnímavé. Nelze s ním proto než opakovat: „Krajina – lidé - kamarádka.“

putovani za sokolnikem

Ale není to jen emotivní cestopis. V pravidelných intervalech jsme současně konfrontováni s faktografií.
Tyto až poetické shluky informací přitom knihu vůbec nezatěžují. Zvláštní. Čím to je? Myslím, že je to tím, že jsou naprosto nutnou praktickou složkou jinak ryze citového přístupu k CESTĚ a že se stávají i charakteristickým doplňkem typicky praktického ženského vidění. Právě ony informace jako od novinářky jsou zde oněmi KONKRÉTNÍMI sekvencemi jinak spíše lyrického deníku a stávají se možná i určitou sublimací jinak nefyzického vztahu obou cestovatelek. Tato fakta jsou vlastně „zvídavým dítětem“ celého jejich putování.

Karla Erbová v textu zmiňuje Miroslava Ivanova a výlet se vskutku místy podobá některým jeho badatelským výpravám (například z úvodu knihy Martova pole). Společnými prvky je tu jak silná touha po poznání, tak potřeba systematizovat.

cesta na severovychod

Ale ještě víc připomíná Putování za sokolníkem jinou knihu, a to kouzelné dílo Jana Čáky Cesta na severovýchod (1971).

Tenhle jeho dnes už mnohými pozapomenutý cestopis sice vznikl na podkladě chlapeckého deníku, ale to vůbec nevadí. Paralely existují. A taky kluci kdysi prokládali líčení poutě ze Šumavy do Krkonoš faktografií. A taky Čákovi hrdinové se ve finále chtě nechtě dotkli problému ponorkové nemoci a dočasného rozkolu.

Nikoli první prózu Karly Erbové vydalo nakladatelství Sursum s finanční podporou Michala Šaňáka a je uzavřena těmito verši:

ZA JANU KAR / KARLA ERBOVÁ

a raděj bez řečí
S perličkou smíchu z dob
kdy bývali jsme bujní

Za dveřmi její utoulané boty
čekají na někoho z nás
Jakož i zeď
s níž nevíme si rady

Je z našich stínů
A nelze ji už zbořit

Podobné články

Cestopisy – nové knihy

Henry David Thoreau a slavný cestopis Mainské lesy. Poprvé česky.

Málem zapomenutý americký myslitel Henry David Thoreau (1817 – 1862) je v Česku znám především knihou Walden aneb Život v lesích. V ní popisuje svůj originální pohled na existenci jednotlivce...

Plachetnicí pro pírko tučňáka aneb o první české plavbě kolem světa

Jeden z největších českých mořeplavců Ruda Krautschneider ve své poutavé knize popisuje plavbu kolem světa v antarktickém pásmu, přistání na pustých ostrovech, ale i barvitost Austrálie, Afriky, Jižní Ameriky a...

Putování za sokolníkem. Emotivní cestopis Karly Erbové

Známá básnířka z Prahy a Plzně vydala v Tišnově vzpomínku na čtyřicet let její duší vzpomínaný výlet s kamarádkou, na cestu tam a zpátky na Moravu a nazpět do Plzně...

Indický hlavolam Zdeňka Mahlera. Nadčasový cestopis

Kdo nebyl v Indii, neví a neporozumí. Zdeněk Mahler (7.12. 1928 – 17.3, 2018), ale toto pravidlo lehce nabourává vtipným vyprávěním s velmi trefnými postřehy. Vytvořil tak bez nadsázky klasické...

Světadíl pod Himálajem. Hanzelka a Zikmund, Himaláj, hinduismus a vliv na chování ptáků

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že náboženství nemá vliv na zvířata, budu se s ním přít do krve. A dokážu mu, že je vedle. Ale abyste mi rozuměl, nedám se zmást...

Jak se stát Britem aneb s humorem o tom jak zůstat Britem v mizející Británii

Spisovatel George Mikes (1912-1987) ve svých úsporných, ale vtipných povahopisných črtách, postihuje svéráz života v Anglii stejně, jako kdysi se o totéž pokusil Karel Čapek v Anglických listech. V knize...

Pachtění za třpytem. Čtivý románový cestopis Oty Ulče

Ulčův román-cestopis, je zajímavé dílo, ve kterém se autor dopouští různých výkladů o politice, kultuře, zemích, ostrovech, přístavech a především popisů různých postav.

Inspirující myšlenky...

Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec! Jaká hanba, jaké třeštění! Chcete číst ohnivé mene tekel, napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst!
Karel Čapek