tri vterinyJe hodně zajímavé, jak často se v románech objevují sympatičtí darebáci, kterým fandíme, držíme jim palce, aby unikli všem nástrahám, jsme šťastni, když vyzrají a pronásledovatelé utřou nos.

Přesně takový je Piet Hoffman v románu Roslunda a Hellströma Tři vteřiny.
Někdejší zločinec, co si občas i v době polepšené „přilepší“ něčím nezákonným, se stal špičkovým agentem švédské policie. Pracuje v utajení a žije dvojí život. Navenek je tátou od rodiny: skvělý manžel, báječný táta dvou kluků, co si umí hrát a o spokojenost nejbližších se dobře postarat, úspěšný majitel bezpečnostní agentury.
Rodina je pro něho vším, proto je ochoten udělat cokoliv, aby byla v bezpečí. Přesto denně riskuje a vydává se všanc nekalým živlům i spořádaným strážcům zákona. Piet Hoffman je nejlepší, dokázal proniknout ke špičce polské narkomafie, která usoudila, že právě ve Švédsku se jí bude dobře dařit. O agentovi s krycím jménem Paula ví jediný člověk, který ho řídí a některé prohřešky proti zákonu maskuje, aby chránil jeho utajení.

Tomuhle člověku od počátku fandíte, i když opravdu není žádným svatouškem.
Na druhou stranu, ti na straně zákona se vůbec s ničím nemazlí a je-li třeba, tak se lidí, jako je Piet, zbavují bez uzardění a pocitu viny. Tohle on dobře ví, proto si kryje záda, proto se spoléhá jen a jen na sebe.
Stává se tím nebezpečný všem. Přesně tak tomu je v poslední akci. V té, která začala průšvihem – nervní Poláci zastřelili při předání zboží „kupce“. Jenže to byl tajný agent dánské policie. Piet u toho byl, je v průšvihu, je třeba ho zbavit všech podezření. Na případu však pracuje zarputilý detektiv Ewert Grens, a ten nikdy nenechá nic jen tak, jako vlčák zavětří, vydá se po stopě a většinou úspěšně zasáhne. Tady mu někdo hází klacky pod nohy, což je pro takového policajta výzva jako hrom!

Skvěle napsaný thriller. Jen je třeba si zvyknout na členění textu – příběh samotný a krátké myšlenkové vsuvky jednotlivých aktérů.
Zpočátku je tento postup poněkud matoucí, ale celkem brzy se čtenář dostane do správného rytmu a začne hltat příběh člověka, který je sice lump, ale ti, co ho řídí a využívají, jsou pod rouškou zákona ještě větší bastardi. Ta odhalení jsou mrazivá. Snad je to jen fikce, řekne si každý na konci. Jenže je to tak?

Podle zpráv z médií se zdá, že román Tři vteřiny je pravdivým praktikám výzvědných služeb mnohem blíž, než kronika vašeho města.

Tři vteřiny / Roslund & Hellström / přeložila Azita Haidarová. / Knižní klub, Praha 2014, 560 stran, první vydání

Detektivky, krimi – nové knihy

Jedna vražda stačí. Napínavá detektivka na jedno nadechnutí Ivany Hutařové

Matyldu Pekárkovou s její malou fenkou Dorotkou vyslaly děti na podzimní dovolenou na Istrii – maminka jde do důchodu, tak ať s...

Zlá žena je napínavý thriler s překvapivou pointou z Barcelony roku 1911

Zlá žena je historický román Marka Pastora, který zpracovává události, jež se odehrály na počátku minulého století v Barc...

Hrůzná vláda žen. Napínavá detektivka z poválečného Londýna

Mám slabost pro příběhy, ve kterých si autor hraje s představou, že fiktivní postava doopravdy žije. Sherlock Holmes je dokona...

Mirákl – politická detektivka Josefa Škvoreckého z let 1949 až 1970

Vynikající ironický román Josefa Škvoreckého Mirákl vznikal v letech 1969–1972 a byl vydán v roce 1972 v torontském nakladat...

Vysoké okno a detektivky Chandlera, jedinečné bonmoty a napínavé čtení

Detektivku moc nečtu, ale Chandlera kdykoliv. Proč? Pro jeho neopakovatelný humor a jedinečné slovní hříčky, které někdo sro...

Inspirující myšlenky...

Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Kudy dál? Jak se z toho dostat? Pomohly by nám knihy?
Ray Bradbury, 451 stupňů Fahrenheita