Beletrie pro mládež – poslední vybrané knihy

Po deseti letech práce vychází poslední díl literárních cestopisů pro mládež, Bleděmodrá kafkárna. Byla to dřina, spousty kilometrů v nohách a spousty stránek dokumentů v očích. Ale především to byla obrovská radost, píše Ivona Březinová, autorka populárních literárních cestopisů.

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy – s tím dobrým i s tím zlým.

Klasika, kterou málokdo zná a přesto je čím dál víc aktuální. Povídka o lidské nemohoucnosti a postupné demenci myšlení. Obchodník Ebenezer Skruž je lakotný mrzout. Vlastně miluje jen jedno – peníze! Hromadí je a škudlí, kde se dá. Ani o Vánocích, svátcích klidu a míru, nedokáže být laskavý a štědrý. Během svého života začal myslet jako vrchní účetní a lidskost se z něho úplně vytratila.

Kniha je napsána vypravěčem mistrovského šarmu, napsal kritik v Chicago Tribune a je to opravdu nejlepší vánoční dárek pro milovníka koček i všech zvířat. Navíc knížka není zdaleka jen k vánocům,  je opravdu pro celou rodinu a po celý rok, protože každý si v ní najde svůj příběh.

Ezopovy bájky sú dôkazom, že ľudia sú v mnohom stále rovnakí a pri všetkej rozumnosti... nepoučiteľní.

Dobrodružství Tobiáše Lolnesse, chlapce, který měří o něco víc než jeden milimetr a náleží k lidu, který odedávna žije na velkém stromě, opět pokračuje. Autor knihy Timothée de Fombelle i v druhém díle potvrdil svou dobrou pověst a vytvořil tak pohádkový diptych pro děti od deseti let, ale určitě i pro ty o trochu i o hodně starší. Vydal Baobab.

Německé vydání románu Ivy Procházkové Nazí bylo v roce 2009 nominováno na velice prestižní cenu Deutscher Jugendliteraturpreis dvěma nezávislými na sobě porotami – porotou kritiků a porotou mládeže. To dvojí uznání, od odborníků i od obyčejných čtenářů, určitě dostatečně vypovídá jak o literárních kvalitách, tak o čtivosti textu, o jeho vyváženosti.

Když se řekne Astrid Lindgrenová, každému se vybaví: veselé příběhy pro děti. Vždyť taková je většina autorčiných knížek – od Dětí z Bullerbynu po Lottu z Rošťácké uličky.

Když po dvou letech dopsala Malorie Blackman (1962) třetí díl trilogie Nuly a Kříže. (Noughts and Crosses), vybuchlo v červenci 2005 v Londýně několik bomb.

Northcot Parkinson, kterého budete znát skrze jeho Parkinsonovy zákony, napsal dílo “Horatio Hornblower, jeho život a doba” tak dokonale, že možná ještě dnes spousta lidí věří, že se jedná o skutečnou postavu. A anglický Cimrman byl na světě. Parkinson byl totiž nejen vynikající v oblasti ekonomických a politických nauk, ale také byl uznávaným znalcem historie Royal Navy a anglického námořnictva vůbec. Není divu, že dokázal poplést hlavy tolika lidem a nejen ve své době.