Beletrie pro mládež – poslední vybrané knihy

Když se řekne Astrid Lindgrenová, každému se vybaví: veselé příběhy pro děti. Vždyť taková je většina autorčiných knížek – od Dětí z Bullerbynu po Lottu z Rošťácké uličky.

Northcot Parkinson, kterého budete znát skrze jeho Parkinsonovy zákony, napsal dílo “Horatio Hornblower, jeho život a doba” tak dokonale, že možná ještě dnes spousta lidí věří, že se jedná o skutečnou postavu. A anglický Cimrman byl na světě. Parkinson byl totiž nejen vynikající v oblasti ekonomických a politických nauk, ale také byl uznávaným znalcem historie Royal Navy a anglického námořnictva vůbec. Není divu, že dokázal poplést hlavy tolika lidem a nejen ve své době.

Když po dvou letech dopsala Malorie Blackman (1962) třetí díl trilogie Nuly a Kříže. (Noughts and Crosses), vybuchlo v červenci 2005 v Londýně několik bomb.

Dobrodružství Tobiáše Lolnesse, chlapce, který měří o něco víc než jeden milimetr a náleží k lidu, který odedávna žije na velkém stromě, opět pokračuje. Autor knihy Timothée de Fombelle i v druhém díle potvrdil svou dobrou pověst a vytvořil tak pohádkový diptych pro děti od deseti let, ale určitě i pro ty o trochu i o hodně starší. Vydal Baobab.

Britský spisovatel norského původu Roald Dahl patří k nejoriginálnějším vypravěčům druhé poloviny minulého století. Nejvíce ho proslavily hororově podbarvené povídky pro dospělé čtenáře, ale významné místo si vydobyl i v literatuře pro děti. Jirkova zázračná medicína patří k drobnějším prózám věnovaným dětem, ale o groteskní situace a napětí v ní není nouze. Samozřejmě nechybí ani nečekané rozuzlení.

Kniha je napsána vypravěčem mistrovského šarmu, napsal kritik v Chicago Tribune a je to opravdu nejlepší vánoční dárek pro milovníka koček i všech zvířat. Navíc knížka není zdaleka jen k vánocům,  je opravdu pro celou rodinu a po celý rok, protože každý si v ní najde svůj příběh.

Roald Dahl nás bez varování a dlouhých okolků vtahuje do velmi humorného děje. Otevřenost jeho vyprávění je při prvním čtení přinejmenším překvapující. Tato upřímnost si ihned získá pozornost čtenáře. Příběh s prvky reality a zároveň s výchovným a poučným charakterem nám přináší mnohá poselství. Dobro zde vítězí nad zlem, moudrost nad hloupostí, nechybí zde ani pohádkový konec.

Původní verzi Strýčka Robinsona napsal Jules Verne v letech 1861-62, kdy ještě na trhu nebyl jediný román Podivuhodných cest, nicméně autor už připravoval nejen Pět neděl v balóně (1862), nýbrž i Dobrodružství kapitána Hatterase (1866) a Děti kapitána Granta (1868).

O koho zakopl Jan Neruda, když spěchal k nakladateli Vilímkovi s nejnovější verneovkou? Může se neúspěšný novinář a patolízal stát úspěšným politikem? Koho obdivoval policejní rada Vacátko, když nastoupil k policii? A kdo vůbec přišel nato, že by ženy směly skládat maturitní zkoušku? K čemu se připletl malý Jakub Schikaneder?