ibbotson eva knihy

Představte si, že v Londýně řádí šílené tety-únoskyně! „Nad městem visí hrozba tet!“, hřímají titulky v novinách. A ještě: „Kolik životů si ještě obludné tety vyžádají?“ Ty tiskem démonizované tety – to jsou jen tři dobrotivé duše, tři potrhlé postarší dámy, které sice unesly tři děti, ale jen velice nerady. Zajímavý příběh, humorná i napínavá knížka od anglické spisovatelky Evy Ibbotson.

Neskutečných pět tet

Teta Eta je vysoká a hubená, na horním rtu má náznak knírku a denně před snídaní udělá padesát kliků. Teta Kora je „za bohémskou bytost“, má metrák živé váhy a když jde sypat slípkám zrní, tak zásadně v péřovém boa a se zajímavými šperky. Teta Myrta hraje na cello a je věčně mimo. Těch tet je vlastně pět, ale jedna je toho času ve vězení v Hong Kongu a další, Běta, dala přednost před zajímavým životem svých sester něčemu tak banálnímu jako manželství.

V čem je život tet zajímavý?
Tety vlastní jeden utajený ostrov v Atlantiku, kde provozují útočiště pro zraněné a vystresované mořské tvory – ptáky zamazané od ropy, tuleně otrávené znečištěnou vodou, kajky zmrzačivší se v rybářských sítích atd. A kromě obyčejných zvířat na ostrově přežívají i poslední druhy tvorů, které jsou buď považovány za vyhynulé, nebo je dokonce ještě nikdo nezná. A z toho důvodu je poloha ostrova přísně utajená a tety dbají na to, aby se jí nedozvěděli ziskuchtiví a chamtiví lidé. Jenže tvorů na ostrově přibývá a sil tetám pro změnu ubývá a už nezvládají obstarávat všechnu práci. Tety by nutně potřebovaly nějaké pomocníky, ale tajemství ostrova by vyzradily jenom dětem, protože děti jsou ještě nezkažené světem dospělých. A tak se tety odhodlají k zoufalé akci – vypraví se do Londýna, kde v převlečení za tety na hlídání z agentury Hodné tety unesou tři děti!

ostrov tet

Co se děje potom, ať na ostrově nebo v Londýně, to už si přečtěte z knížky.
Já řeknu jenom tolik: vynalézavost a představivost Evy Ibbotson jsou bezmezné. Z roztodivných tvorů, kterými spisovatelka osídlila svůj příběh, některé jsou dobře známé pohádkové bytosti. Jako například rusalky. Ale v Ostrově tet se setkáme s celou rusalčí rodinkou, jako například s rusalčím miminem, nebo s rusalčí prababičkou – bezzubou starou Uršulou. Jiné bytosti si autorka vymyslela sama, jako například tulíny, kteří nejsou zdaleka jen obyčejnými tuleni. Celá ta přehlídka zvláštních bytostí dělá z příběhu velmi vděčné čtení pro děti. A když k tomu přidáme i nepopíratelný smysl autorky pro humor , pak se čtení knížky stává čirým potěšením. Snad jen sofistikovanější čtenáři by se případně mohli ohradit proti stereotypnímu ději. (Svět příběhu je jasně rozdělen na „hodné“ a na „zlé“ a ti zlí jsou na konci děje po zásluze potrestáni.)

Knížka ovšem není psána pro zběhlé literáty, nýbrž pro děti a ty už po staletí vítají ten osvědčený námět se zadostiučiněním a uspokojením. A navíc, jako správná pohádka, i tento příběh má i své poslání ... že každý kousek přírody je malý zázrak, za něhož jsme zodpovědní a o nějž máme pečovat.


Eva Ibbotson | Ostrov tet | Z angličtiny přeložil Richard Podaný | ilustrace Barbora Kyšková | Vydal Albatros  2005
Úsměvný příběh o svérázných tetách je dobrodružným vyprávěním s prvky fantasy, které nabízí mimo skvělé zábavy taky příležitost k zamyšlení, zda je tento lidský svět ideálním místem pro život.

Inspirující myšlenky...

Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.
Jack London: Ženská statečnost