brezinova vydrova johanka z parku

Příběh tří dětí a jedné babičky je ztřeštěný, plný bláznivých nápadů a vtipných situací. Ale stále se v něm vine právě ten jeden jediný úkol – splnit daný slib.

Pátrání po příčině rodinného prokletí si malí čtenáři užijí.

Určitě se lehce ztotožní s postavami sourozenců, kteří tvoří povedené trio. Ivona Březinová opět vykreslila uvěřitelné postavy. Jsou to děti z masa a kostí. Stejně se jí vyvedli i rodiče a babička. Míra nadsázky v jejích postavách je únosná a nezbytnělá. Dalším přínosem jsou dialogy. Nikde nedrhnou a každá replika odpovídá věku své postavy. To, co se stalo Milošovi, Leošovi, Oldřišce a babičce Hermíně se může stát, s přimhouřenýma očima, každému z nás, každý přece můžeme pomáhat babičce se splněním jejího slibu. Třeba hned potom by došlo na závazky vlastní. A o to autorce určitě jde. Abychom si uvědomili – malí, velcí – jak je důležité splnit slíbené, vždyť sliby se mají plnit.

Starostlivá maminka, vášnivá luštitelka sudoku a křížovek, která sem tam připálí jídlo, tatínek, dopravní policista usínající při televizních detektivkách, dvanáctiletý Miloš, o rok mladší Leoš a sedmiletá Oldřiška. A babička Hermína, kterou je možné zahlédnout zásadně v koupací čepici na kolečkových bruslích, na koloběžce či šplhající v parku na stromy.

vydrova marketa ilustratorka knih
Ilustrátorka Markéta Vydrová

Knížku s bláznivým příběhem  ilustrovala Markéta Vydrová. Obrázky velmi povedeně a humorně dokreslují celé podivné pátrání.

brezinova ivona foto hejna
Spisovatelka Ivona Březinová

Johanka z parku | Ivona Březinová | Ilustrace Markéta Vydrová | Albatros, 2012

Ukázka z knížky:

„Já se z vás asi zblázním,“ chytil se Miloš za hlavu.
„Neunáhluj se, Milošku!“ křikla z větví babička Hermína. „Oldinka to myslela dobře. Ale já mám na mysli úplně jinou Johanku.“

„Jo? A jakou?“
„Johanku z parku.“
„Ona… ona je teď někde poblíž?“ zeptal se Miloš s nadějí v hlase.
„Určitě,“ zakývala babička hlavou tak horlivě, až spadlo několik šišek. „Ona tu totiž bydlí.“
„Bydlí v parku?“ nadchl se Leoš. „To bych možná taky bral. A kde přesně bydlí?“
„No, to tak úplně nevím,“ přiznala babička. „Může být prakticky kdekoliv.“


Ukázka z knihy: pdf >>

 

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe