Původní české povídky nabízejí nečekaná tajemství spjatá s kouzlem Vánoc i s neobvyklými náměty. Rozhovor s mrtvou přítelkyní, vzkazy z minulých životů a možná i z vesmíru, dívka uvězněná v osamělém domě, podivný zajatec, záhada egyptské skříňky, cest ování proti času, odvážná hra s koloběhem dějin, zlý dráček pokušitel, dobrodružné hledání nezvěstného a další příběhy s prvky hororu, sci fi a humoru zaujmou vtipnými pointami i věčnými otazníky bloudícími mezi pevnou zemí a hvězdnou oblohou, mezi skutečností a snem.

vanoce


Vánoce na nitkách - Tajemné příběhy odjinud | Eva Bešťáková | Ilustrovala Barbora Kyšková | Vydal Knižní klub - Euromedia, 2009

Ukázka z knihy

Nejdřív se několik hodin namáhavě a s nesmírnou trpělivostí zbavoval řetězu. Články nebyly naštěstí nijak důmyslně spojené, takže bylo dost snadné najít oba konce a jeden z nich odvíjet tak dlouho, až se celý řetěz sesunul na podlahu. Odstranit další pestrou maškarádu i čepici se mu podařilo mnohem rychleji, a tak ještě než začaly hodiny odbíjet půlnoc, zajatec stál unavený, ale vzpřímený a čistý uprostřed místnosti a sbíral síly k vykročení za svobodou.

Velmi tiše a obezřetně stiskl kliku, rozhlédl se prázdnou předsíní, protáhl se hlavními dveřmi na chodbu a potichu vykročil. Bolavá noha byla neobratná, ale zvládl i schody, kterých se nejvíc obával, vyšel z domu a ocitl se na ulici.

Noc byla temná, hustě sněžilo a žádný chodec se v tu dobu venku nezdržoval. Zajatec si dobře pamatoval cestu a věděl, že bude dlouhá, ale do rozednění zbývalo pět šest hodin a on věřil, že za tu dobu může cíle dosáhnout. Jeho domov byl daleko za městem, jeho druhové se tam skrývali v zasněženém lese spolu s jeho rodinou. Až se k nim dostane, oni ho ukryjí, ošetří a uloží ke spánku v teplém přítmí borovic a smrků. Tam se mu bude dobře usínat a snad ani smrt nebude těžká, když jí vyjde vstříc obklopený láskou a porozuměním svých blízkých...

Zajatec, už zase svobodný, vykročil do temné ulice. V první hodině po půlnoci byla i jeho stopa ve sněhu první.

kyskova vanoce na nitkach


Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard