Původní české povídky nabízejí nečekaná tajemství spjatá s kouzlem Vánoc i s neobvyklými náměty. Rozhovor s mrtvou přítelkyní, vzkazy z minulých životů a možná i z vesmíru, dívka uvězněná v osamělém domě, podivný zajatec, záhada egyptské skříňky, cest ování proti času, odvážná hra s koloběhem dějin, zlý dráček pokušitel, dobrodružné hledání nezvěstného a další příběhy s prvky hororu, sci fi a humoru zaujmou vtipnými pointami i věčnými otazníky bloudícími mezi pevnou zemí a hvězdnou oblohou, mezi skutečností a snem.

vanoce


Vánoce na nitkách - Tajemné příběhy odjinud | Eva Bešťáková | Ilustrovala Barbora Kyšková | Vydal Knižní klub - Euromedia, 2009

Ukázka z knihy

Nejdřív se několik hodin namáhavě a s nesmírnou trpělivostí zbavoval řetězu. Články nebyly naštěstí nijak důmyslně spojené, takže bylo dost snadné najít oba konce a jeden z nich odvíjet tak dlouho, až se celý řetěz sesunul na podlahu. Odstranit další pestrou maškarádu i čepici se mu podařilo mnohem rychleji, a tak ještě než začaly hodiny odbíjet půlnoc, zajatec stál unavený, ale vzpřímený a čistý uprostřed místnosti a sbíral síly k vykročení za svobodou.

Velmi tiše a obezřetně stiskl kliku, rozhlédl se prázdnou předsíní, protáhl se hlavními dveřmi na chodbu a potichu vykročil. Bolavá noha byla neobratná, ale zvládl i schody, kterých se nejvíc obával, vyšel z domu a ocitl se na ulici.

Noc byla temná, hustě sněžilo a žádný chodec se v tu dobu venku nezdržoval. Zajatec si dobře pamatoval cestu a věděl, že bude dlouhá, ale do rozednění zbývalo pět šest hodin a on věřil, že za tu dobu může cíle dosáhnout. Jeho domov byl daleko za městem, jeho druhové se tam skrývali v zasněženém lese spolu s jeho rodinou. Až se k nim dostane, oni ho ukryjí, ošetří a uloží ke spánku v teplém přítmí borovic a smrků. Tam se mu bude dobře usínat a snad ani smrt nebude těžká, když jí vyjde vstříc obklopený láskou a porozuměním svých blízkých...

Zajatec, už zase svobodný, vykročil do temné ulice. V první hodině po půlnoci byla i jeho stopa ve sněhu první.

kyskova vanoce na nitkach


Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut