zaboj_mlhosHledáte český ekvivalent Asterixe a Obelixe? Tu jej máte. Záboj a Mlhoš se stanou vašimi věrnými průvodci. Společně s knihou se připravuje i animovaný film, který tuto nesourodou dvojici přivede i na stříbrné plátno. Kniha plná humoru, která vykládá naše dějiny, jak je možná neznáte.

Záboj a Mlhoš ve službách Jana Husa
Martin Čáp & Martin Jaroš
ilustrace Pavel Koutský

vydal XYZ, 2009

Ukázka z knihy:

Zikmund přijal Vartmbrka ve své honosné pracovně. Na stěnách visely portréty jeho děda Jana Lucemburského, jeho otce Karla IV. a dalších významných členů rodiny. Jedna zeď byla poseta mapami Evropy a okolních zemí. Ty všechny král toužil spojit v jednu velkou říši a docela se mu to dařilo. Jen ti Češi si stále dělali, co chtěli, a král Václav místo toho, aby nastolil v zemi pořádek, věnoval se raději svým oblíbeným kratochvílím.
Zikmund nemohl otci zapomenout, že včas nedokázal rozpoznat, co ve Václavovi vězí, a že ho nechal korunovat českým králem coby dvouleté pachole. A jak se mu nezdárný synek odvděčil? Celý obřad prořval, jako by ho na nože brali, znečistil oltář svatého Mauricia, a dokonce pokálel i samotného arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který mu vložil českou korunu na hlavu. Zikmund proto tituloval svého bratra „posera“.
„Ten posera z našeho posla udělal osla?“ rozčiloval se, když mu Vartmbrk dopodrobna vypověděl, jaký osud stihl jeho vyslance.
„Nikoliv osla, Výsosti,“ poopravil ho Vartmbrk, který se snažil zmírnit jeho hněv. „To by si ani český král vůči Vaší královské Výsosti nedovolil. Pouze jelena. Ještě teď ho má váš ranhojič v parádě. Posla, přirozeně, nikoliv jelena.“
koutsky_zabojA na dotvrzení jeho slov se z nedaleké komnaty ozval bolestný výkřik. To ranhojič vyndával Václavovy šípy z poslova pozadí.
Zikmund vzteky strhl mapu českého království a cupoval ji na malé kousíčky.
„Není škoda ničit tak hezkou mapu?“ zeptal se Vartmbrk nesměle.
„Není. Mapy jsou od toho, aby se měnily. Zanedlouho budou hranice Evropy stejně vypadat jinak. Zatímco my se tady snažíme vytvořit Panevropské království a podařilo se nám dokonce dohodnout se i s Maďary, ten posera pořádá hony a rozmařilé kratochvíle! Měl by mít vladařskou odpovědnost. Takhle Evropu nesjednotíme, i kdybychom se na hlavu postavili.“

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii