nementon400_2.jpgNemetonburk je velice obsáhlé, složité a „zašifrované“ dílo. Čtyři sourozenci cestují napříč časy a prostory a zažívají neobyčejná dobrodružství, přičemž se stále sami sebe musí ptát „proč se nám to všechno děje?“ Stejně jako hlavní postavy se také čtenář musí postupně dopracovávat k původnímu prapříběhu, který stojí za veškerým děním. Tento původní prapříběh je cele odvyprávěn ve velmi dlouhé epické básni na konci třetího dílu, a cestou k němu autorka rozsypala ve vyprávění střípky ze skládačky a nápovědy.

Tyto střípky při prvním čtení působí trochu jakoby mimo kontext a nejčastěji jsou představovány v podobě snů a vidin, jindy jako báje. V prvním díle v kapitole Čarodějnice má Justýna jasnozřivý sen, který se vysvětlí v náznaku až na konci druhého dílu a úplně teprve v epické básni na konci třetího. Sny mohou líčit jak minulost, tak budoucnost a ani čtenář, ani samotná snící postava netuší, zda ji přenášejí po nebo proti proudu času. Když Lukáš snil v sídle Volcha, viděl umírajícího zřece Bolhoje, který ho nabádal ať zachrání dvojčata. Celkem logicky jsem proto očekávala, že dále v textu se Bolhojovi něco stane a dvojčata se ocitnou v nebezpečí, ale mýlila jsem se. Ukázalo, že šlo o sen jevící minulé životy a událost, která se odehrála před mnoha staletími. Pochopení, že hrdinové příběhu jsou prastaré duše, které se rodí znovu a znovu, ale pokaždé nevědomé, pak mnohé vysvětlí.

 Jako v každé správné fantasy je i v této knize paralelní svět s různými knížectvími a sídly, s nadpřirozenými bytostmi a magickými artefakty – jen znát cestu k němu. Syžet prvního dílu je vlastně postavený na rozšifrování jedné takové cesty – na otevření labyrintu ve skále pod hradem Nemetonburk. Nicméně, ač se na první pohled zdá, že je labyrint nakonec otevřen zásluhou logické dedukce racionálně založeného analytika Tomáše, po mnoha stránkách vyjde najevo, že jiným, kdo se také snažili cestu rozluštit (Ewigovi), bylo po stovky let záměrně bráněno kouzlem zapomnění a že sourozenci mohli projít spojnicí mezi časy a prostory jenom proto, že byli předurčeni jí projít. V prvním díle sourozenci také naleznou v nemetonburské skále záhadného cizince, který je v ní uvězněný mimo čas, a i toto setkání se později ukáže být předurčené a pečlivě naplánované už před třemi sty lety, ale kým a proč – to si budete muset přečíst z knihy.

 První díl knihy, přestože ho lze číst i samostatně, je víceméně jenom úvodem do epické ságy vskutku vesmírného rozsahu. V prvním díle se sourozenci ocitnou pouze v jiném historickém čase, ale zůstávají stále ve svém (našem) prostoru, do něhož párkrát pronikají návštěvy z prostoru paralelního – Štěstěna, Křišťálová jeskyně s gorjaninem Rozumníkem. V druhém díle hrdinové příběhu zůstávají v našem čase, ale jsou v jiném prostoru. V třetím se přenášejí do dávné minulosti, do mytické doby, kdy lidé a nadpřirozené bytosti žili v pospolitosti a také do míst, kde se pravděpodobně nacházela slovanská pravlast a odtamtud se vydávají proti proudu času až na samotný počátek věků. Na konci svého putování se musejí utkat se zhmotněným Zlem a zabránit mu, aby narušilo vesmírnou harmonii a rovnováhu.

Paralelní svět Renaty Šulcové se zakládá na slovanské mytologii a folklóru. Spisovatelka čerpá hojně jak z mýtů společných všem Slovanům, tak také z představ vyskytujících se pouze lokálně a často využívá různé folklórní zdroje pro vytváření vlastních mytologických postav. Příkladem může být kůň Šarec, který se volně toulá a, když má být přivolán, přibíhá na hvízdnutí a slova „Siváku Hnědáku, moudrý ryzáku, vstaň přede mnou jako list před trávou!“ Přivolávací formulka je z ruské lidové pohádky Sivka Burka, ale jméno je přejato z jihoslovanského hrdinského eposu – Šarec se v něm jmenoval kůň kralevice Marka. Stejně tak si Renata Štulcová „vypůjčila“ jméno novgorodského kupce z ruských bylin pro svého vládce mořských hlubin knížete Sadka nebo originálním způsobem přetvořila obraz ruského bohatýra Svjatogora. Pokud jde o slovanské pohanské bohy, čtenář se v žádném případě nemusí obávat, že se v knize setká jenom se suchým převyprávěním nějaké učebnice. Renata Štulcová interpretuje jednotlivá božstva po svém a s velkou představivostí. Například sídlo knížete Radegasta, který je vládcem „ohňů, hvězd a noční oblohy“ se nachází ve středu Mléčné dráhy a mimo jiné je v něm také dok vesmírných plavidel.

stulcova3_300.jpg Autorka zajímavě přepracovává a přizpůsobuje vlastnímu vyprávění nejrůznější pohádkové motivy: o živé a mrtvé vodě, o Ptáku Ohnivákovi, o Lišce Ryšce, o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém a mnoho jiných. Její paralelní svět je vůbec velmi podobný pohádce. Jak je známo, v pohádce se nic neděje jenom tak, každý skutek má nějaký smysl. Proto jediné otázky, na které nadpřirozené bytosti sourozencům z Nemetonburku odpoví, jsou ty, které začínají slůvkem „proč?“ Podobně jako v pohádkách jsou sourozenci také odměňováni za své dobré skutky kouzelnými dary. Když zachrání unesené dítě knížete Striboga, dostanou na oplátku rolničky, kterými mohou přivolat větry. Často také než jim může být pomoženo musejí nejdřív projít zkouškou – v sídle Volcha Tomáš musí projít síní až k čarodějovi a neuhnout z cesty.

 Na textu je vidět spisovatelčino zaujetí nejenom slovanským folklórem, ale i etnografií. Autorka často zmiňuje a popisuje různé pohanské zvyky a magické praktiky – otevírání okna, když někdo zemře, aby jeho duše mohla odejít, pokládání obětin na široký kámen s prohlubeninkou, věštění pomocí koně…
Pokud jde o čistě fantastické prvky se Renatě Štulcové musí uznat, že většinou nabízí možná vysvětlení pro popisované jevy (obvykle prostřednictvím úvah rozumově založeného Tomáše) a mají-li se sourozenci vydat na nějaké neuvěřitelné místo, v němž lidé nemohou existovat, vždycky se “postará”, aby jim byl opatřen nějaký prostředek, který jim umožní cestu přežít. Když se dvojčata chystají sestoupit dovnitř zemského jádra, bytosti vládnoucí podzemí jim věnují ochranné oděvy, které jsou „dokonalými skafandry“ a ve kterých je „oheň a mráz nespálí a tlak nerozdrtí“. Když putují proti proudu času až na samotný počátek věků, do doby, kdy se tvarovala Země a nebyla dýchatelná atmosféra, podmořský kníže Sadko je obdarovává „ochranným šatem“, který „vychytává z okolí vše, co potřebují k dýchání a vypouští vše, co vyloučí nebo vydechnou“ a i přesto mají s dýcháním potíže.

 Jelikož Nemetonburk je pravou a nefalšovanou fantasy, musím se zmínit stručně o obálkách jednotlivých dílů. Ne že by nebyly hezké, ale ani vzdáleně nepřipomínají fantasy styl. Kdyby na obálkách byli vyobrazeni třeba Perunovi lučištníci se samostříly nebo Velesovi jezdci s rohy v kučeravých vlasech nebo aspoň Svantovitův meč s drahokamem na jílci, knížka by si našla snadněji cestu k fantasy čtenářům. Zvláště u prvního dílu nejenom obálka, ale také název vyvolávají spíše očekávání nějaké historické četby, a to by pak skalní přívrženci žánru po knize nesáhli, čistě kvůli tomu, že by z jejího vzhledu nepoznali, že jde o “jejich” četbu, což je samozřejmě škoda. Pro obálku ve stylu fantasy text nabízí dost námětů i s podrobným popisem, ale naleznete v něm i obrazy, jaké je možné namalovat pouze slovem. Mě například uchvátili jezdci Navu. Jsou to jezdci s rysy dravé zvěře, kteří jsou vždy na vražedné výpravě a jejich těla jsou vždy jinde v čase a prostoru, než je jejich obraz. A protože mohou svůj obraz jak předcházet, tak se za ním zpožďovat, nedá se odhadnout, kdy a kde je můžeme potkat. Zaujalo mě také Tříštěné sídlo černokněžníka Kostěje a velmi mě bavila kapitola o cestě do zemského jádra.

Milovníci fantasy si s tímto příběhem určitě přijdou na své, zvláště ti, kteří mají rádi výzvu, protože se jedná o dost náročné čtení. Vyprávění totiž obsahuje „skrytý obrázek“, který si čtenář musí poskládat sám a i když autorka mu ponechává dost „stop“ a nápověd, text je tak rozsáhlý, že než dojdete k nějakému novému dílku skládačky, už jste stačili zapomenout na ty předcházející. Navíc je v knize velké množství reálií, které jsou dobře známé slavistům, zvláště těm, kteří se blíže věnují slovanské mytologii a folklóru, ale určitě nejsou v povědomí průměrného čtenáře. Na druhou stranu právě skutečnost, že vyprávění zajímavou formou přibližuje dětským čtenářům slovanský dávnověk a duchovní dědictví předkřesťanských Slovanů vidím jako zvláštní přednost knihy.

Nemetonburk | Renata Štulcová | Albatros

Fantasy pro mládež – nové knihy

John Carter z Marsu aneb mezi dvěma světy filmu a knihy

Prvního března 2012 vstoupí do českých multikin a jistěže i do zbývajících „normálních“ biografů filmová adaptace ví...

Nový policista objevil v Irsku paralelní světy

Policista je knížka prodchnutá láskou k Irsku, k jeho přírodě, mytologii a folkloru a k jeho tradiční hudbě a tanci, jejíž ...

Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formul...

Strom duchů. Jedinečný Raye Bradbury nejen pro fanoušky Joe Pipkina

Ray Douglas Bradbury (1920-2012) byl nejen geniálním stylistou a tvůrcem Marťanské kroniky a 451 stupňů Fahrenheita, nýbrž i d...

Kostičas, první díl temně pohádkové série z budoucnosti

První díl plánované sedmidílné pohádkově laděné série Kostičas je příběhem, který začíná v roce 2059 v zemi, kde vl...

Inspirující myšlenky...

Otevřený útlak má většinou velmi krátkou životnost. Když jsou všude postavena vězení a naplněna lidmi, revoluce začne být nevyhnutelná. Avšak útlak může pokračovat do nekonečna, pokud jsou vězení postavena někde, kde nejsou vidět; v myslích lidí. A to je naše školství.
Brett Veinotte