krolupprova daniela spisovatelka
Nová kniha Daniely Krolupperové se stejně vynikajícími ilustracemi Barbory Kyškové je o Martinovi, kterému je třináct a půl. Má před sebou druhou polovinu prázdnin a neblahé tušení, že pobyt u prastrýce bude ryzí utrpení. Televizi prastrýc používá výhradně jako podstavec pro pokojové rostliny, o existenci počítačů se mu zatím nic nedoneslo a slovo wi-fi považuje za citoslovce úleku. V ospalém jihočeském městečku se neděje nic. Vůbec nic.


Když už Martin jenom počítá, dokdy se ukouše nudou, objeví záhadný klíč. Jakmile se začne zajímat o tajemství tajemného klíče, přibudou další záhady. Při jejich odhalování najde Martin nové kamarády. Společně s Gábinou, Vojtou a osobitým studentem matematiky, kterého odhalí pod nickem Neveselý sysel, pátrá Martin po pokladu, který jejich rodiny střežily po celá staletí.


Společenstvo klíčníků  | Daniela Krolupperová | Ilustrace Barbora Kyšková  | vydává Albatros, 2012
www.spolecenstvoklicniku.cz

Ukázka z knihy:

Vojta zamkl dům, uložil klíč zpátky pod rohožku a dal se do pumpování. Po několika záběrech začala z pumpy skutečně vytékat voda. Chlapci se vystřídali a opláchli se, ale když se konečně chystali otevřít krabici, dveře do dvora se rozletěly dokořán. Dovnitř se vřítil vzteklý stařík v klobouku tak rychle, že za ním tuhé černé sako vlálo jako sestřižený ocas. Nad hlavou máchal holí a řval:
„Gauneři! Lumpové! Zloději!“
Oba kluci na něj nevěřícně vytřeštili oči. Za mužem do dvora vstoupili klidným a pomalým krokem dva uniformovaní policisté. Martin s Vojtou zalapali po dechu.
„Kradou tu! A to Eda ještě ani nezavřel oči!“ otočil se stařík ke strážcům pořádku. Potom popadl dech a holí ukázal na chlapce.
„Zatkněte je!“ přikázal tónem velitele zvláštního komanda.
Kluci se lekli. Ještě aby je kvůli tomuhle bláznivému dědkovi doopravdy odvedla policie!
Leč policisté k celé věci přistoupili zcela klidně. Netasili zbraně, nezařvali „Ruce za hlavu a lehnout na zem!“ jako v amerických filmech, dokonce ani nevytáhli pouta.

kyskova spolecenstvo klicniku

„Copak tu děláte, mládenci?“ zeptal se nevzrušeně starší z nich.
„Šli jsme pradědečkovi pro dopisy,“ vysvětlil Vojta, který se ještě nestihl vzpamatovat z šoku, a kývl směrem ke krabici položené na schodech domu.
Vzteklý stařík se zarazil, opřel se o hůl a zdráhavě si chlapce prohlížel. Policisté skepticky sledovali jeho počínání.
Najednou stařík odhodil hůl. Oběma rukama se chytil za klobouk posazený na hlavě a narazil si ho přitom hluboko do očí.
„Šmankote, Vojtěchu, to jsi ty?“ vykřikl. „Tys ale vyrost, ty kluku!“ Potom si posunul klobouk zpátky dozadu a tiše dodal: „Je to jak včera, co jsem ti byl na křtinách…“
Oba policisté se na sebe podívali. Bylo zřejmé, že si myslí svoje.
„Dobrý den, pane Humpál…“ odpověděl Vojta a pořád tak docela nevěřil svým očím.
„Dobrý den,“ přidal se zdvořile Martin, který se až dosud nezmohl na jediné slovo.
„Já myslel, že tu někdo krade,“ vysvětlil všem stařík a omluvně se podíval na policisty.

Autorky knihy ilutrátorka Barbora Kyšková a Daniela Krolupperová na křtu knihy
krolupperova kyskova

Fantasy pro mládež – nové knihy

Společenstvo klíčníků. Tajemství starého klíče aneb proč umí Krolupperová přitáhnout děti ke knížkám

Nová kniha Daniely Krolupperové se stejně vynikajícími ilustracemi Barbory Kyškové je o Martinovi, kterému je třináct a půl...

Nová dobrodružství Julese Verna od editorů současných zahraničních autorů

Slavní spisovatelé často slouží jiným ke zviditelnění. Kolik je jen pokračovatelů Conana Doyla, co si půjčili jeho Holmese...

John Carter z Marsu aneb mezi dvěma světy filmu a knihy

Prvního března 2012 vstoupí do českých multikin a jistěže i do zbývajících „normálních“ biografů filmová adaptace ví...

Nový policista objevil v Irsku paralelní světy

Policista je knížka prodchnutá láskou k Irsku, k jeho přírodě, mytologii a folkloru a k jeho tradiční hudbě a tanci, jejíž ...

Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formul...

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby