Už po několik týdnů visí na tomto portálu  upoutávka na českou nápadnou knihu Mojmír – Cesta pravěkého krále (autorky Renata Štulcová a ilustrace  Renáta Fučíková, vydal Albatros,  304 stran, z toho 11 stran „vokabuláře“ – středověkého slovníku nejčastěji v jeho obsahu se vyskytujících výrazů, 86 černobílých ilustrací, dvě stránky čínských znaků -  a dvacet ilustrací barevných, orámovaných vzory z látek, s nimiž se obchodovalo na legendární Hedvábné stezce).

Tuto zevrubnou anotaci je nutné uvést, abychom si učinili představu, s jakou promyšlenou pečlivostí přistupoval nakladatel k vydání knihy, kterou předtím důkladně  připravily v tvůrčí symbióze dvě naše Renaty, přičemž druhá se píše s dlouhým „á“, ale v titulu pro zjednodušení mají obě jmena krátká.

Obě dámy si předsevzaly zpřístupnit naše národní mýty současné mladé generaci,
tajně doufající, že by jejich příběh o středověkém králi Ječmínkovi (neboli v knize - Mojmírovi) z Hlubočku – lesa nad moravskoslováckým Vlčnovem, známým svou Jízdou králů, a o jeho mimořádných schopnostech, o jeho putování  až do Orientu a zpět, mohl zasáhnout duše,  city a srdce našich  dětí a mladých lidí. Asi tak mocně jako knížky o mladém čarodějnickém učni Harry Potterovi britské autorky J. K. Rowlingové (* 1965), dnes dolarové miliardářky.

Harryho Pottera do češtiny přeložili mistrně bratři Vladimír a Pavel Medkovi. Poprvé byl Kámen mudrců vydán v roce 1997 (přitom děj se odehrává v letech 1991-92), od té doby  i další  knihy o  něm byly přeloženy do 67 jazyků a po celém světě se jich prodalo více než 400 milionů kusů. Postupně s dalšímí díly souběžně stárnou s hlavní postavou i čtenáři, dnes je už čtou i starší lidé. Každá kniha popisuje jeden školní  rok v životě Harryho Pottera, v prvním díle je mu 11 let a  v šestém se blíží k 17. narozeninám. Přibývají postavy a také přibývají  temnější momenty. Zůstávají však opakující se motivy.
Pro starší čtenáře snad už jen tolik, že Harry Potter absolvuje například školu čar a kouzel v Bradavicích, sám se naučí čarovat a míchat kouzelné lektvary, překonává bez potíží množství překážek (vyrovnat se s nepřítelem, bojovat s „mozkomory“, postavit se proti všem na své škole…). Jeho příběhy se podobají Pánu prstenů od anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena (1892-1973) – a vůbec jsou literárními historiky i dětskými psychology náležitě rozebírány, posuzován přitom jejich vliv na naši -  zejména školní mládež.

Náš Mojmír se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Má ovšem mnoho předností: 
pochází z typicky českého (moravského) prostředí, kde se vine říčka Olšava k soutoku s Moravou a velebný Velehrad,  kázání v něm,  působí první divy, které se s Mojmírem odehrávají. Desetiletý chlapec si ani neuvědomuje svou  jakoby „zničehonic“ získanou moc a sílu, kterou může předávat na smrt nemocným. A další  napínavé, strhující vyprávění  našich autorek  vtahuje vás čím dál víc do děje na pozadí událostí, jež se odehrávají v Moravském království a prolínají se s těmi, jež čerpají z pamětí Starého zákona o stvoření světa. Konstantin (Cyril) a jeho bratr Metoděj pomáhají Mojmíru na cestu, která bude velmi dlouhá, než se najde pravý král.

Před osmi sty lety se na onu cestu vydává dvanáctiletý chlapec, provázejí  ho přátelé a rytíři z templářského řádu, jejichž učení si osvojuje a oni ho přijímají mezi sebe.
Jdou (již jednou zmíněnou)  Hedvábnou stezkou do Tibetu a Číny až do Mongolské říše, kterou ovládají Čingischánovi potomci. V těch příbězích a v tom putování je téměř všechno, co mladou duši dokáže oslovit: rozbouřená moře, romantické blouznění, strmé hory, města jasmínových vůní, věštby astrologů,  rytířské a dračí souboje, zničující pouště, dávné zvyky, mocné řeky, tichý zpěv a tajemné krajiny…  nelze v tomto stručném výčtu  obsáhnout všechno to všelidské a nádherné, kruté i laskavé, ale nade vším se klene síla největší a věčná  –  ano jde o příběhy veliké lásky. Též příběhy o smrti, která je součástí života.

Ale ani tady Mojmírova cesta zdaleka nekončí.
S pomocí českého krále Václava, syna moravského  markraběte Boleslava, horníků ze Zlatých hor, s pomocí templářů a rytířů teutonského řádu – ano ti všichni společně porážejí tatarské nájezdníky. Z našeho Mojmíra se stal mladý muž, který obdarovával bílými růžemi a měl nadpozemský úsměv, čeká ho soud, ale to již není překvapen, vše, co se mu kdysi zdálo v dětských snech, je živou skutečností -  vždyť o svém osudu krále  už dávno věděl. Nelze stručně převyprávět tak obsažnou, magicky fascinující knihu (i tak se vystavuji jako její recenzent jistému zpochybnění, zda  jsem ji podrobně četl), však ani její děj nekončí.

Ilustrace Renáty Fučíkové:


Vypůjčím si na závěr v parafrázi autorčino podmanivé líčení.

Na obzoru se vlní Chřiby, mocná řeka Morava se stříbřitě leskne v údolí zpustošeném nájezdem Tatarů, jemuž nebyl ušetřen ani velehradský klášter. Avšak krajina se znovu zazelená, lidé pohřbí padlé, postaví nová sídla a za rok bude na zdupaných polích zlátnout obilí. Lidské utrpení je věčné, lidé potřebují útěchu, Mojmír volí cestu pravého krále, který bude navěky svému lidé přinášet lék a naději… Odchází do mlhy, odchází naplnit svůj osud a dávnou věštbu. A vy, milí čtenáři  „nesmutněte“, hledejte s jitřenkou, večernicí, v červáncích, ve větru, v mlze, v lánech ječmene. Všude tam, kde kvetou bílé růže.

Při veřejné prezentaci ve dvoraně Městské knihovny  Praze nemohli chybět Ječmínkovi (Mojmírovi) potomci, starosta obce Vlčnov, paní učitelky z jihomoravských škol, správní patrioti.  Vždyť právě odtud by se měla roznést do celé naší země  sláva a přitažlivost  knihy o Mojmírovi, až si ji přečte co nejvíce dětí a mladých lidí v tomto bohulibém kraji. Nesmírně by knize ublížilo, kdyby se měla stát jakousi „povinnou četbou“, shora byť jen doporučovanou. Odstrašujících příkladů z minulosti máme o tom  dostatek.  Držme oběma autorkám naše palce, prospěje i nám starším a rodičům, prarodičům,   přečíst si tuto knižní perlu s napětím, jaké  známe u  našich  potomků.


Renata Štulcová
(*1969 v Rakovníku), vystudovala na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem matematiku a geografii, poté ještě na Univerzitě Karlově anglický jazyk a literaturu. Učí na Základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích, kde prožila své dětství a mládí. Známá je  knihami pohádek (z Číny), rytířských a romantických příběhů , čerpaných z českého prostředí a ovlivněných českými legendami. Její Růže a krokvice byla zařazena Mezinárodní knihovnou dětské literatury k  nejvýznamějším dětským knihám světa v roce 2009.

Renáta Fučíková (*1964 v Praze) studovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, ilustruje knihy a časopisy pro mládež, také učebnice, ale živí se i ilustracemi pro reklamní agentury. Známe ji  jako autorku a ilustrátorku v jedné osobě, když před lety zpřístupnila dětem a mládeži osobnost našeho prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka v jedinečné knize, získala již několik Zlatých stuh za ilustrace pohádek bratří Grimmů, Oscara Wildea, první cenu Bienale v Teheránu 1999 za knihu Vyprávění ze Starého zákona. Její práce se objevily již na mnoha souborných výstavách v několika zemích, mj. také v Japonsku nebo v Indii.

Fantasy pro mládež – nové knihy

John Carter z Marsu aneb mezi dvěma světy filmu a knihy

Prvního března 2012 vstoupí do českých multikin a jistěže i do zbývajících „normálních“ biografů filmová adaptace ví...

Nový policista objevil v Irsku paralelní světy

Policista je knížka prodchnutá láskou k Irsku, k jeho přírodě, mytologii a folkloru a k jeho tradiční hudbě a tanci, jejíž ...

Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formul...

Strom duchů. Jedinečný Raye Bradbury nejen pro fanoušky Joe Pipkina

Ray Douglas Bradbury (1920-2012) byl nejen geniálním stylistou a tvůrcem Marťanské kroniky a 451 stupňů Fahrenheita, nýbrž i d...

Kostičas, první díl temně pohádkové série z budoucnosti

První díl plánované sedmidílné pohádkově laděné série Kostičas je příběhem, který začíná v roce 2059 v zemi, kde vl...

Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva