treti_vypravaAčkoli je Toman uznávaným autorem děl pro chlapce, Třetí výprava současně náleží i žánru vědecké fantastiky a rovnou nutno říct, že nijak tady šizenému. Jsou tu povídky až clarkovského střihu, povídky plné humoru, ale i erotiky. Zvlášť to poslední může být u autora Tomanova typu překvapením, ještě víc mě však překvapilo, s jakým nadhledem a s jakým vkusem se tématu zhostil.

Velmistr (sci-fi) žánru (2007) a majitel Ceny Akademie scifi, fantasy a hororu (2008) uvedený roku 2008 navíc i do tzv. Síně slávy (cena Muriel) sestavil svoji knížku celkem ze sedmnácti próz plus jednoho komiksového scénáře.
Texty jsou přitom rozděleny podle místa, kde se odehrávají, do dvou částí s tituly Země... a Vesmír. V části Země pak mimo jiné zaujmou povídky Setkání s Johnem Carterem a Třetí výprava a pozoruhodné je, s jakou lehkostí se obě odrážejí od světové klasiky žánru, aniž by ji ale kopírovali nebo jí naopak pohrdali.

Zvlášť zdařilé je pak setkání autorova alter ega s "hrdinou dvou světů" Johnem Carterem
alias literární postavou z pera neopakovatelného "krále dobrodružství" Edgara Rice Burroughse. Vlastislav Toman nijak nepopírá, že četl Burroughsovy slavné knihy o Marsu už v dětství, a nyní je to (opět) i vidět. Stylu se nemusel učit. Je jím prosáklý. Ale to by samo o sobě nestačilo, kdyby si z Burroughsova absurdního světa neuměl i vystřelit. Ba střílí si z něj permanentně. A jsou tu nuance, které ocení znalci Burrougsoba světa, ale základní tah povídky obstojí samozřejmě i bez toho a snad to jediné, co bych autorovi vytkl, je omyl, následkem něhož považuje Tarzana za hrdinu, kterého ERB vytvořil ještě před Johnem Carterem. Opak byl totiž pravdou, Tarzan vznikl až později.

Už méně zdařilá je možná další apokryfní povídka Třetí výprava,
která sice určitými prvky upomene až na některé Nesvadbovy prózy let šedesátých, především ale připomíná Tomanův podíl na komiksové adaptaci slavného románu Ztracený svět z pera Sira Arthura Conana Doyla. Co další kolečko pak Třetí výprava i přímo vzorově zapadá do Tomanova světa a nezůstává pranic dlužna jeho optimisticky racionální poetice i smyslu pro humor. A jistě. Toman si tady tak trochu dělá reklamu, a to na někdejší vlastní komiksové adaptace slavných románů v ABC, ale naprosto přitom není prvoplánový a ta reklama je zde takříkajíc posvěcená dlouholetou prací. Začala už roku 1957, kdy napsal svůj první sci-fi scénář Za tajemstvím hlubin (zde není nepřítomný) a hlavně o rok později, kdy Tomanovi vyšla povídka Interview – a ta už tady zařazena je.

Padesát let činnosti ve spoustě směrů, a to nejen spisovatelských, následovalo a konečně dostáváme v obálce Milana Fibigera do rukou i tohle završení. Je to sice kniha hlavně pro ctitele konkrétního žánru a ctitele Vlastislava Tomana, překvapuje ale na každém řádku mladistvou vitalitou, která se ani zdaleka neomezila na těch několik povídek staršího data, ale je přítomna i v tom všem, co autor dopsal roku 2008.

PS: Bývalý šéfredaktor známého časopisu ABC oslavil 17. 7. 2009 už 80 let.