zarikavacOblíbená série pokračuje čtvrtým dílem. Na předsádce prozradí kniha jednotlivá místa, kde se děj nadále odehrává. Ale nejsou zde uvedena zdaleka všechna místa, to už je na čtenáři samotném.

San Francisko
Josh a Sofie se konečně dostali zpátky domů. Oba jsou ale zmatenější než kdykoliv předtím. Jejich budoucnost je nejistá. Ani jeden z nich ještě neovládl umění magie živlů, aby mohl ochránit sebe a své dvojče. Opět přišli o Scatty, a Dr. John Dee je jim neustále v patách. Nicméně na obzoru se objevila nová a nyní nejdůležitější otázka: Nakolik můžou věřit Nikolasi a Perenele Flamelovým? A můžou vůbec věřit někomu cizímu?

Alkatraz
Dr. John Dee podcenil Perenelu Flamelovou. Alkatraz ji nemohl zadržet na dlouho. Nereus pro ni nebyl žádný soupeř. Navíc se vědmě podařilo získat spojence, u kterého by nikdo nepředpokládal, že by jí mohl pomoci. Ale Perenela nebyla jediným vězněm na ostrově. Za vězeňskými mřížemi a starodávnými ochrannými kouzly se schovávala armáda příšer a netvorů. Machiavelli přijel na Alkatraz, aby je vypustil na město.
Perenela může být mocná, ale každým dnem slábne. S Nikolasem po boku se chystají na jednu z největších bitev, která může být nad jejich síly. Musí ale bojovat, aby město zachránili, i kdyby je to mělo stát život.

Londýn
Dee nebyl schopný získat poslední stránky Kodexu, a selhal ve svěřeném úkolu. Starobylé bytosti, jimž slouží, ho proto odsoudily k věčnému utrpení. Stal se z něj psanec.
Ale čaroděj má svůj plán. S Kodexem a armádou na Alkatrazu se dá přece ovládnout svět. Vše, co k tomu potřebuje, je alespoň malá pomoc od archónů. Chce povolat z říše stínů matku všech bohů, a proto bude potřebovat nového zaříkávače.

Michael Scott
Zaříkávač - Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela

vyd.  Euromedia Group-Knižní klub, 2010
Přeložila Zuzana Fišerová

Ukázka, která schválně nic moc neprozradí... I když?


„Máte štěstí, že tudy jedu,“ řekl křaplavě muž s velšským přízvukem. „Jen málo lidí jezdí po venkovských cestách, když je tak blízko dálnice.“
„Rozbilo se mi auto, a potřebuji se rychle dostat do Londýna na jednání,“ vysvětloval Dee. „Trochu jsem se tu ztratil,“ dodal a navíc se snažil přizpůsobit přízvuk řidiči.
„Vezmu vás, budu rád za společnost,“ přiznal bělovlasý muž. „Poslouchal jsem rádio a celý ten humbuk kolem bezpečnostní hrozby mě trochu znervóznil.“
„Co se stalo?“ zeptal se Dee lehce konverzačním tónem. „Všiml jsem si, že je tu hojně policistů.“
„Kdepak jste byl posledních pár hodin?“ zeptal se vikář s úsměvem, který si posunul protézu v ústech.
„Měl jsem napilno,“ řekl Dee. „Setkal jsem se s pár přáteli a měli jsme opravdu co dohánět.“
„Ale to jste přišli o celé to vzrušení…“
Dee si udržel kamennou tvář, aby na sobě nedal nic znát.
„V rámci velké bezpečnostní akce včera uzavřeli celý Londýn. BBC tvrdila, že ta samá teroristická jednotka, která zaútočila v Paříži, je nyní zde.“ Vikář pevně sevřel volant a podíval se na svého spolujezdce. „Ale to jste slyšel, co se stalo v Paříži, ne?“
„Ano, četl jsem to v novinách,“ zamumlal čaroděj a nevědomky zavrtěl hlavou. Machiavelli měl pod palcem celou Paříž – jak se mohlo tedy stát, že Flamel a dvojčata unikli z jeho spárů?
„Žijeme v nebezpečné době.“
„To ano,“ potvrdil konverzačně Dee. „Ale člověk by neměl věřit všemu, co se píše v novinách,“ dodal.
Na všech větších silnicích do hlavního města stály policejní kontroly, které ale jen stěží věnovaly pozornost dvěma postarším mužům v otlučeném autě. Bez sebemenšího zdržení také projeli kolem na signál mávnutí ruky policisty.
Vikář vysadil čaroděje na Mayfair v centru města a doktor se vydal k zastávce Green Park. Vlezl do metra a po Jubilee Line se dostal až na Canary Wharf, kde měla sídlo anglická pobočka jeho společnosti. Poněkud hazardoval, když se vrátil sem. Jeho temní pánové mohli budovu dobře sledovat, ale Dee doufal, že by nikoho nenapadlo, že by mohl být takový blázen a objevit se právě na ředitelství své firmy. Rozhodně by bylo rozumnější utéct.
Do budovy vešel nikým neviděn podzemní garáží, vyjel výtahem nahoru do posledního patra, kde si dal dlouhou a příjemnou sprchu ve svém soukromém apartmá. Konečně smyl špínu a pachuť posledních hodin. Horká voda zmírnila bolest v pravém rameni, které pomalu rozhýbával. Josh po něm během bitky před chatrčí hodil Klarent, a i když se mu povedlo vytvořit štít ze své aury, než ho kamenný meč zasáhl, přece jen síla zásahu ho složila k zemi. Byl si téměř jistý, že si rameno vykloubil, ale později zjistil, že je sice pohmožděné a modřinami zbarvené, ale není zlomené, a za to byl vděčný. Zlomenina sice pro něj nebyla nic vážného, protože jeho jedinečný metabolismus by ji rychle vyhojil a nechal srůst, nebo mohl použít trochu své aury a kosti by srostly okamžitě, ale to by na sebe zbytečně soustředil pozornost temných pánů, a to by v tuto chvíli velice nerad.


Fantasy pro mládež – nové knihy

Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formul...

Stravaganza. Fantasy, která opravdu překvapí nejen děti

Lucienovi je patnáct a má rakovinu mozku. Po chemoterapii je tak zesláblý, že se nedokáže ani posadit v posteli, a v krku ho bol...

Konec času, jeden z nejzajímavějších románů pro náctileté poslední doby

Opravdu výjimečná kniha pro náctileté. Je o tom jak se ztrácí čas, protože jsme se zbláznili a snažíme se s ním obchodovat...

Společenstvo klíčníků. Tajemství starého klíče aneb proč umí Krolupperová přitáhnout děti ke knížkám

Nová kniha Daniely Krolupperové se stejně vynikajícími ilustracemi Barbory Kyškové je o Martinovi, kterému je třináct a půl...

Nová dobrodružství Julese Verna od editorů současných zahraničních autorů

Slavní spisovatelé často slouží jiným ke zviditelnění. Kolik je jen pokračovatelů Conana Doyla, co si půjčili jeho Holmese...

Myšlenky z knih

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost