V této moderní pohádce jsou malí trpaslíci zneužití pionýři a zlým černokněžníkem, který skončí na lopatě demokracie, je Brežněv. Tak by se ve stručnosti dala popsat kniha Zeď, která je nejúspěšnější knihou Petra Síse, pokud se týče získaných cen a ocenění.

sis_komunismus_130.jpg

Ta začala sbírat vavříny v USA a poslední zlato dostala na prestižním veletrhu v Bologni. Je však zajímavé, že na knihu nemá mnoho lidí pozitivní náhled. Čechům, kteří vůbec knihu četli, se moc nelíbí.
Většina lidí, s kterými jsem na to téma diskutoval, ji považuje za hloupě jednostrannou, bez sebemenšího náznaku objektivity. Rudí jsou zlí, a ti co jsou za zdí jsou hodní. Svět je šedý, bez radosti, všichni jsou jak ve vězení černobílého světa.

sis_komunismus_1.jpg
Petr Sís žije v Americe a určitě ví, že čas zdí zdaleka neskončil pádem zdi berlínské.
Zdi se budují pořád a nejvíc jich tvoří paradoxně Amerika. Je jen o diskusi, která zeď je horší. Všichni žijeme i teď mezi zdmi, které brání svobodě. Nejsou už rudé, mají jiné barvy a jsou bohužel pro mnoho lidí neviditelné. Možná měl Petr Sís napsat knihu o těchto zdech nesvobody, které jsou mnohem aktuálnější a které mohou kdykoliv vyrůst do mnohem větší hrůzy než ty komunistické. Ale to by se v Americe knížka nedočkala žádných ocenění.

Zdá se mi proto víc než podivná série cen, kterou zcela jistě završí i cena Zlatá stuha nebo Magnesia Litera. Protože kdybychom ji knize nedali, vypadali bychom v Česku jak skrytí komunisti. A to si nikdo nevezme na triko. I to je myšlení starého socialismu. Pádem zdi se mnoho nemění, jen kabáty se líp prodávají. Ví to Petr Sís? Myslím, že moc dobře.

Ve vší a hluboké úctě k dílu Petra Síse považuji knihu Zeď za dílo, které v této podobě nemělo spatřit světlo světa.

Samotná ZEĎ je velké téma, které může i dětem otevřít oči o tom, co se kolem skutečně děje. Jednostranným a zjednodušeným poukazováním na kus rudé minulosti bez náznaku jasné souvislosti k současností, se však nic nevyřeší, ale paradoxně bude kniha připomínat propagandistické knihy doby, proti které tak brojí. I když Petr Sís tvrdí, že chtěl varovat před růstem podobných zdí, v knize nic takového není zřejmé, a mělo by být, když je kniha určena dětem. A tak z velké myšlenky, která mohla zrodit velkou knihu, se stal bohužel jen obchod s cenami a jedno smutné zamyšlení.

Zeď / Petr Sís / přeloženo z anglického originálu vyd. Farrar, Straus & Giroux, 2006
Ilustruje Petr Sís / Vydalo nakladatelství Labyrint 2007

Naučné pro mládež – nové knihy

Dinosauři od Pekelného potoka. Vynikající popularizující kniha Vladimíra Sochy

Překvapivé čtivá kniha o posledních dinosaurech, jejich náhlého zániku a neuvěřitelného zmrtvýchvstání v posledních sto ...

Gerald Durrel a jeho nejčtenější kniha O mé rodině a jiné zvířeně

Gerald Durrell (7. ledna 1925 – 30. ledna 1995) zakladatel přírodovědecké stanice na ostrove Jersey mezi Anglié a Francií je dn...

Petr Sís. Strom života o světě Charlese Darwina pro děti

Ilustrovaná kniha Strom života je neobvyklým pohledem Petra Síse do myšlení Charlese Darwina, člověka, který svými úvahami o...

Když se zvířata kamarádí aneb o neobyčejných vztazích zvířat a lidí

J. M. Masson, spisovatel, vědec a především milovník a ochránce zvířat, je znám svými knihami, ve kterých čtenářům na ce...

Cesty za dobrodružstvím, příběhy velkých činů

Patnáct strhujících příběhů o smělých činech průkopnických mořeplavců, cestovatelů, horolezců a letců, kteří posunul...

Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971