V téhle knížce najdete hlavně básničky veselé a hravé. S čím si hrají? Přece se skutečností! Dějí se v nich legrační a nesmyslné věci. Čas plyne naopak, krokodýl se žení se slepicí, milion melounů málem ucpe řeku a podivné bytůstky zpívají velice podivné písničky. Mezi tím jsou jazykolamy, hádanky a slovní hříčky a ovšem i spousta obrázků.
Tak přejeme hezké počtení i hezké pokoukání dětem i rodičům, babičkám i dědečkům. Vaše Daniela Fischerová a Inka Šafránková.

milion melounu

Jiří Stránský o Daniele Fischerové

Zní to jako název nějakého válečného filmu o francouzském hnutí odporu. Ale pravda je mnohem jednodušší a krásnější: když něco píšu a cítím, že v těch písmenech a slovech je schováno něco, co je kazí a mě bere čert, že na to nemůžu přijít, místo abrakadabra vyslovím daleko spolehlivější kouzlo – DANIELA.

S velikou úctou a radostí se hlásím ke svým učitelům spisovatelství a jeho jazyku – ke Karlu Čapkovi a Vladislavu Vančurovi. Ale chci-li vědět víc než vím o slovech, co mě zrovna zajímají, zalistuju v některé z Danieliných knížek. Kdysi velmi dávno jsem byl ve vězení s básníkem Janem Zahradníčkem – taky mým velikým vzorem a učitelem, přestože sám básníkem nejsem. V tehdejších kriminálech bylo zakázáno cokoliv psát, dokonce i mít sebemenší tužtičku. Jan Zahradníček mi tenkrát k tomu řekl: „Až budeš přemýšlet o slovech, která chceš jako prozaik napsat, mysli i na to, že každé to slovo má v sobě spoustu poesie – budou se ti líp pamatovat, když už si je nemůžeš zapsat. A líp jim budeš rozumět.“
Všechna ta slova umí Daniela Fischerová. Proto je umí napsat i jako poesii.

Je to úžasné a já jí za to děkuju. A přestože strašně nerad radím, jednu radu vám, holky a kluci, dám: nečtěte Danielina slova rychle, radši si je opakujte – najednou uslyšíte, kolik muziky v té naší řeči je. Ale i významů.


Milióny melounů | Daniela Fischerová | ilustrovala Inka Šafránková | Vydal Meander, 2011

safrankova melouny 2

Ukázky z knihy

Co všechno je slyšet, když se dobře zacpou uši

Brnkání, drnkání,
mumlání, brumlání,
bručení, bzučení,
dubnové pučení,
vrnění, mrnění,
v kolenou brnění,
tajemné signály,
co nám tam nahráli
tajemní Marťani,
velrybí škytavku,
pomalé chápání,
báječnou nahrávku
mušího chrápání,
je slyšet trávu růst,
básničky, které mi
kdysi vzal vítr z úst,
všechen smích na Zemi –

a v tom smíchu
velké ticho.

A v tom tichu
tichoulinko nejtišší,
ještě tišší,
ještě tišší…

Ti, kdo tohle ticho slyší,
ti už o něm nepíší.

 

safrankova melouny 1

Hádanka

Zmrzne to - a pak to klouže.
Taje to - a je to louže.
Občas se v tom šplo-
uchá
žába jménem ro-
pucha.

Ryby taky? Ryby taky!

Dělají se z toho mraky.
A co ještě? Ještě deště!
Blíží se to k moři,
blíž a blíž a blíž.

Kdo to neví, ať se poddá!
Samá voda, samá voda…
Přihořívá…hoří!
Už to jistě víš!

Básničky pro děti – nové knihy

Od žežulky k Mikuláši. Oblíbené básničky Josefa Václava Sládka

Básničky Josefa Václava Sládka patří ke klenotům české poezie pro děti. Nový výběr Jany Čeňkové tak potěší všechny...

Modré nebe. Básničky Františka Hrubína a ilustrace Josefa Čapka, poklad z tvorby pro děti

S básníkem Františkem Hrubínem se můžete projít celým rokem od jara do zimy. Vytvořil verše k obrázkům Josefa Čapka, kter...

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Blatného knížka básniček a říkadel s ilustracemi Lhotáka vychází po dlouhých letech v Albatrosu

Po dlouhých letech opět vychází knížka Ivana Blatného, která patří k těm nejkvalitnějším dílům české moderní poezie ...

Začarovaný Tatrmánek, Jaroslava Vrchlického básničky pro děti

Jaroslav Vrchlický, autor více než osmdesáti básnických sbírek, se tentokrát představuje jako básník, který osloví i děts...

Zlatovláska. Slavná Kainarova kniha a předlouhá básnička pro děti

Jednu z nejznámějších lidových český pohádek, kterou za starých časů zapsal Karel Jaromír Erben, zná téměř každý. V r...

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu