Listonoš vítr je obsahově i výtvarně výjimečná knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy. Verše Radka Malého jsou hravé i tesklivé, veselé i smutné, rozpustilé i nostalgické, ale vždy působivé a originální. Listonoš vítr je obsahově i výtvarně povedená knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy.

listonos_vitr_maly

Básník Radek Malý je vzdělaný a talentovaný básník,
mnohem horší je to z jeho účastí v porotách (Magnesia Litera 2017, kde hlasoval pro neumětelství a nikoliv pro kvalitu a jedinečnost, aniž by hnul brvou) Ale jeho knížky zatím obohacují svět poezie pro děti. Tato knížka je důkaz, i když ilustrovaný Pavlem Čechem, který mi strašně připomíná Jiřího Trnku, takže až tak dobrý ilustrátor zase nebude. Ono jedinečnost je dost zásadní pro uznání kvalit ilustrátora.
Ale na druhé straně nutno uznat, že celkově se knížka řadí k těm dobrým, protože ke kýči má opravdu daleko, na rozdíl od jiných pseudoautorů pro děti, kterých je čím dál víc, stejně jako podivných nakladatelství, vydávající kdejaký škvár.

Listonoš vítr | Radek malý | ilutrace Pavel Čech | vydává AlbatrosMedia, 2011

Ukázka:

Listí se pálí. Někde v dáli
den šera už má nalito.
Tady by listonoše hnali!
Pálí se listy. Voní to.
Sklizená pole ptáčky vábí
a vůbec různé bytosti,
tak scházíme se s přáním, aby
nás nespálil mráz lítosti.

Veverky, celé zadýchané,
s oříškem běží, s žaludem.
Než vyrostou z nich stromy, pane,
my už tu třikrát nebudem.
Na zídkách kočky. Hledí z výšky
na prázdné mokré ulice.
Jak, bráško, poznáš z téhle knížky,
zda škrábne, či se tulit chce?


cech_listonos_vitr

Radek Malý (*1977)
je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Žije v Olomouci, kde působí jako odborný asistent na Katedře bohemistiky FF UP, překladatel z němčiny a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005) a Malá tma (2008).Přeložil poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Připravil také antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety). Je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy, autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, knížka básniček Kam až smí smích a „poetický slovníček dětem v příkladech“.

Pavel Čech (*1968)
je bývalý hasič, teď hlavně malíř, ilustrátor a jeden z nejvýraznějších autorů komiksů. Jeho autorská knížka O zahradě (2005) byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, chorvatštiny a slovinštiny. Vydal komiksová alba Dobrodružství Honzy Štístka (1993) a Ruddy (2000) a autorské knihy O čertovi (2001), O mráčkovi (2005) a O klíči (2007). Dosavadní vrchol Čechovy tvorby představuje knížka Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009), za níž dostal v roce 2010 cenu Muriel pro nejlepší komiksové album. V lednu mu v nakladatelství Albatros vyšla další autorská knížka Dědečkové.

cech listonos vitr

Básničky pro děti – nové knihy

Maminka a Jaroslav Seifert. Kdo by neznal dva pojmy z pokladnice české poezie

Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce...

Hádej hadači, kniha básniček a rébusů Jiřího Žáčka

Bohatě ilustrovaná knížka Vlasty Baránkové je plná zábavných úkolů populárního Jiířího Žáčka. Knížka hádanek, ré...

Jan Skácel a sedm krásných knížek - uspávánek pro děti

Jako všechny verše Skácelovy, jsou i jeho knížky pro děti skvostné, plné hříček, humoru a laskavého slova. Napsal jich ce...

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. zapomenuté, ale jedny z nejkvalitnějších básniček pro děti

Knížka Ivana Blatného patří k těm nejkvalitnějším dílům české moderní poezie pro děti. Dnes je ale neznámá, i když po...

České vánoce Josefa Lady. Básničky, říkánky a vyprávění k vánocům podle Michala Černíka

V této publikaci samozřejmě nemohou obrázky tohoto malíře chybět, a navíc jsou doplněny jeho básničkami a vyprávěním, jak...

Inspirující myšlenky...

Ve vzdělaných domácnostech rodiče dohlížejí na sledování televize a omezují ho; starají se o to, aby jejich potomstvo uspokojovalo potřeby své fantazie nejprve z knih. Teprve poté, co čtení přestane být námahou a stane se výlučně potěšením, lze povolit obrazovku. Pokud to člověk nedodrží, zůstane čtení po celý život něčím obtížným. Kdo takto vyroste, později už čte jedině to, co nezbytně musí, a to ještě nerad.
Dieter Schwanitz (1940-2004) / Vzdělanost jako živý dialog s minulostí