Listonoš vítr je obsahově i výtvarně výjimečná knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy. Verše Radka Malého jsou hravé i tesklivé, veselé i smutné, rozpustilé i nostalgické, ale vždy působivé a originální. Listonoš vítr je obsahově i výtvarně povedená knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy.

listonos_vitr_maly

Básník Radek Malý je vzdělaný a talentovaný básník,
mnohem horší je to z jeho účastí v porotách (Magnesia Litera 2017, kde hlasoval pro neumětelství a nikoliv pro kvalitu a jedinečnost, aniž by hnul brvou) Ale jeho knížky zatím obohacují svět poezie pro děti. Tato knížka je důkaz, i když ilustrovaný Pavlem Čechem, který mi strašně připomíná Jiřího Trnku, takže až tak dobrý ilustrátor zase nebude. Ono jedinečnost je dost zásadní pro uznání kvalit ilustrátora.
Ale na druhé straně nutno uznat, že celkově se knížka řadí k těm dobrým, protože ke kýči má opravdu daleko, na rozdíl od jiných pseudoautorů pro děti, kterých je čím dál víc, stejně jako podivných nakladatelství, vydávající kdejaký škvár.

Listonoš vítr | Radek malý | ilutrace Pavel Čech | vydává AlbatrosMedia, 2011

Ukázka:

Listí se pálí. Někde v dáli
den šera už má nalito.
Tady by listonoše hnali!
Pálí se listy. Voní to.
Sklizená pole ptáčky vábí
a vůbec různé bytosti,
tak scházíme se s přáním, aby
nás nespálil mráz lítosti.

Veverky, celé zadýchané,
s oříškem běží, s žaludem.
Než vyrostou z nich stromy, pane,
my už tu třikrát nebudem.
Na zídkách kočky. Hledí z výšky
na prázdné mokré ulice.
Jak, bráško, poznáš z téhle knížky,
zda škrábne, či se tulit chce?


cech_listonos_vitr

Radek Malý (*1977)
je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Žije v Olomouci, kde působí jako odborný asistent na Katedře bohemistiky FF UP, překladatel z němčiny a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005) a Malá tma (2008).Přeložil poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Připravil také antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety). Je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy, autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, knížka básniček Kam až smí smích a „poetický slovníček dětem v příkladech“.

Pavel Čech (*1968)
je bývalý hasič, teď hlavně malíř, ilustrátor a jeden z nejvýraznějších autorů komiksů. Jeho autorská knížka O zahradě (2005) byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, chorvatštiny a slovinštiny. Vydal komiksová alba Dobrodružství Honzy Štístka (1993) a Ruddy (2000) a autorské knihy O čertovi (2001), O mráčkovi (2005) a O klíči (2007). Dosavadní vrchol Čechovy tvorby představuje knížka Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009), za níž dostal v roce 2010 cenu Muriel pro nejlepší komiksové album. V lednu mu v nakladatelství Albatros vyšla další autorská knížka Dědečkové.

cech listonos vitr

Básničky pro děti – nové knihy

Básničky pro děti Kainara a inspirující ilustrace Seydla

Ukázková knížka říkadel pro malé děti Josefa Kainara vyšla poprvé v roce 1948 s téměř secesními obrázky Zdeňka Seydla. ...

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Blatného knížka básniček a říkadel s ilustracemi Lhotáka vychází po dlouhých letech v Albatrosu

Po dlouhých letech opět vychází knížka Ivana Blatného, která patří k těm nejkvalitnějším dílům české moderní poezie ...

Písničky bez muziky Emanuela Frynty s ilustracemi Markéty Prachatické

  V nenápadné knížce Emanuela Frynty, která poprvé vyšla až dlouho po autorově smrti, se skrývají notoricky známé no...

Modré nebe. Básničky Františka Hrubína a ilustrace Josefa Čapka, poklad z tvorby pro děti

S básníkem Františkem Hrubínem se můžete projít celým rokem od jara do zimy. Vytvořil verše k obrázkům Josefa Čapka, kter...

Nebe, peklo, ráj. Básničky našich předních autorů jak je neznáte

Reprezentativní antologie si klade za cíl ukázat dětskému – a potažmo i dospělému! – čtenáři, že poezie není pouze „...

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka