krysaci_zacekNa co sáhne Jiří Žáček, to prokoukne, pookřeje. Vtipné vyprávění o přátelství dvou krysáků z Vizovic, laboratorního potkana z Prahy a sádrového trpaslíka pobaví malé i velké. Oproti večerníčku je valašské nářečí jen naznačeno, s jazykem se Jiří Źáček srovnal profesionálně, neboť v knižním vydání by nářečí neobstálo.

Vznikla tak další pocta Valašskému království, snad jen snad vzkaz Studiu Marwin CZ ke grafické úpravě: Někdy je méně více.

Krysáci | Jiří Žáček |
Podle večerníčku Cyrila Podolského a Martina Šinkovského napsal Jiří Źáček
Ilustrace volně zpracované podle loutek Norberta Držiaka Ivan Mráček
Vydal Albatros Media, edice ČT, 2010

Ukázka z knížky Krysáci:

Malé útulné smetiště poblíž Vizovic bylo určitě nejkrásnější místo na světě. Krysáci Hubert s Hodanem by ho nevyměnili ani za Sýrii Ementálii, ani za Uhersko Salámsko, ani za dalekou Čevabčičínu.
Když byli malí, obývali krysí díru ve vizovické škole a tam vyslechli vyprávění paní učitelky o praotci Valachovi, který putoval zdaleka, až doputoval na Valašsko. Tam pověsil svůj klobouk na nejbližší větev, pozvedl valašku a slavnostním hlasem prohlásil: „Tady je ta země zaslíbená, odvážnými zbojníky, pěknými děvčaty a lahodnými trnkami oplývající, tady nám bude dobře na věky věků!“
Od té doby byli oba hrdí na to, že jsou Valaši a všem světoběžníkům říkávali:
„Všude dobře, na Valašsku nejlíp!“

Inspirující myšlenky...

Napsat špatnou knihu dá stejnou práci jako napsat dobrou: je stejně upřímným projevem autorovy duše. Ale duše špatného autora je – alespoň z uměleckého hlediska – méněcenná, a proto její upřímné projevy jsou, ne-li vždycky v podstatě nezajímavé, tedy nezajímavě vyjádřené, a dřina vynaložená k jejich vyjádření je promarněná. Příroda je nestvůrně nespravedlivá. Za nadání neexistuje náhražka. Píle a všechny ostatní ctnosti zde nejsou nic platné.
Aldous Huxley: Kontrapunkt