krysaci_zacekNa co sáhne Jiří Žáček, to prokoukne, pookřeje. Vtipné vyprávění o přátelství dvou krysáků z Vizovic, laboratorního potkana z Prahy a sádrového trpaslíka pobaví malé i velké. Oproti večerníčku je valašské nářečí jen naznačeno, s jazykem se Jiří Źáček srovnal profesionálně, neboť v knižním vydání by nářečí neobstálo.

Vznikla tak další pocta Valašskému království, snad jen snad vzkaz Studiu Marwin CZ ke grafické úpravě: Někdy je méně více.

Krysáci | Jiří Žáček |
Podle večerníčku Cyrila Podolského a Martina Šinkovského napsal Jiří Źáček
Ilustrace volně zpracované podle loutek Norberta Držiaka Ivan Mráček
Vydal Albatros Media, edice ČT, 2010

Ukázka z knížky Krysáci:

Malé útulné smetiště poblíž Vizovic bylo určitě nejkrásnější místo na světě. Krysáci Hubert s Hodanem by ho nevyměnili ani za Sýrii Ementálii, ani za Uhersko Salámsko, ani za dalekou Čevabčičínu.
Když byli malí, obývali krysí díru ve vizovické škole a tam vyslechli vyprávění paní učitelky o praotci Valachovi, který putoval zdaleka, až doputoval na Valašsko. Tam pověsil svůj klobouk na nejbližší větev, pozvedl valašku a slavnostním hlasem prohlásil: „Tady je ta země zaslíbená, odvážnými zbojníky, pěknými děvčaty a lahodnými trnkami oplývající, tady nám bude dobře na věky věků!“
Od té doby byli oba hrdí na to, že jsou Valaši a všem světoběžníkům říkávali:
„Všude dobře, na Valašsku nejlíp!“

Inspirující myšlenky...

Těsně před tím, než se zvíře setká na jatkách se smrtí, nachází se obklopeno děsivými výkřiky a strach budícími scénami vražd minulých, přítomných i blížící se vraždy. Jeho vlastní hrůza pak mentálně proniká tělo škodlivými vlivy, zatímco následný šok jeho vlastního porážení způsobuje nedobrovolný průchod moče do samého těla. Tato kyselina močová je roznesena krví a potom fyzicky prostupuje tělo jedovatou látkou.
Paul Brunton, spisovatel, myslitel