poklad_brouka_400.jpgJulčino prázdninové dobrodružství je vtipný a čtivý návod k použití pro všechny malé děti, které potřebují zahnat nudu. Kulisy jsou střídmé, dialogy přesně odpozorované, kapitoly správně odměřené. A přece ve své střídmosti dokáže autorka pracovat s tajemstvím i neobyčejnou vizualitou.

Julie se na prázdninách u tetičky nemá čím zabavit. Až tetina vzpomínka: „Tvoje máma, když byla malá, stavěla u pařezů domečky pro trpaslíky,“ holčičku přivede na nápad zkusit to také. Do jejího mechového domku se nastěhuje brouk, a za to, že mu Julča pomůže se stěhováním, jí věnuje kousek svého „pokladu“ – kamínek. Ten jí má splnit přání: „Aby se tu něco dělo.“ A věci se opravdu začnou dít. Najednou má mnoho nových známých (seznámí se starým broukem, mravenci, pavoučicí, housenkou, ještěrkou, můrou a blechou) a zažívá s nimi příběhy, o nichž se ostatním dětem může jenom zdát.

V Nové knížce Olgy Černé tedy tentokrát nekouzlí baterka, ale les. Pro všechny děti, co si v létě v lesním šeru staví města z klacíků, mechů a kůry a přátelí se s jejich obyvateli.

Knihu svým jemným a citlivým rukopisem doplnila Alžběta Skálová. Ilustrace si zaslouží pozornost také díky jedinečnému technickému zpracování. Jedná se o autorský ofset: tisk z pěti přímých barev (ilustrace používají čtyři přímé barvy, tzn. neexistuje jedna barevná předloha, ale čtyři vždy pro každou barvu zvlášť).


UKÁZKA

Julča seděla na schodech a nudila se. Poslali ji na prázdniny k tetě a u tety vůbec nebylo co dělat. Po dvorku chodily slepice, v dálce na poli vrčel traktor, teta v kuchyni měla nějakou práci, cinkala nádobím a poslouchala k tomu rádio a to bylo všechno. Teta vlastně pořád měla nějakou práci, doma nebo na zahradě, a když to vypadalo, že nic na práci nemá, seděla u televize a háčkovala dečky. Julču háčkování nebavilo a nebavilo ji ani plít jahody, ani zalévat rajčata a ani nosit trávu králíkům, když si ty králíky nemohla vyndat z králíkárny ven a hrát si s nima. Takž seděla na těch schodech.
„Jdu na borůvky, pojď se mnou,“ řekla teta. Stála ve dveřích v modré zástěře a v ruce držela velkou modrou bandasku. Pro Julču měla červený plecháček s víčkem. „Udělám ti pak s nima knedlíky,“ slibovala.
V lese za domem borůvky nerostly, byla tam na ně moc tma. Musely kousek přes kopec na světlé paloučky pod modříny a borovicemi. Sluníčko na ně mezi větvemi svítilo v pruzích.
„Až budeš mít hrneček plný, vysyp ho do bandasky,“ řekla teta a ohnula se do borůvek. Julča trochu sbírala, trochu jedla, měla modrou pusu a borůvek pořád jen po dně. Házela je tam z výšky, aby cinkaly, a některé jí zase vyskakovaly z hrnku ven.
„Tvoje máma, když byla malá,“ řekla teta, když to viděla, „stavěla vždycky u pařezů domky pro trpaslíky. Měla tam pro ně i mechové zahrádky.
„Tady jsou trpaslíci?“ podivila se Julča.
“Teď ne, protože tady nemají kde bydlet,“ řekla teta.
„A kdyby měli?“ ptala se Julča. Teta pokrčila rameny. …


Olga Černá o sobě
Vzděláním jsem agronom, pracovala jsem napřed v laboratoři, která pod mým vedením zanikla, a potom v knihkupectví, které se mi podařilo od krachu uchránit. Dnes pracuji v knihovně. Krátké texty různých žánrů mi uveřejnily následující noviny a časopisy: Baoplán, Jonáš, Mateřídouška, Sluníčko, Svět zvířat a další. Roku 2003 mi vyšla první kniha Kouzelná baterka, kterou ilustracemi doplnila Míša Kukovičová, a jako dramatické čtení předvedli v rámci Listování. Mám tři děti a žijeme v Kališti, na samotě asi napůl cesty mezi Prahou a Českými Budějovicemi.

Alžběta Skálová
Dcera z výtvarné rodiny Skálů. Věnuje se ilustraci, grafice a kresbě, světelným objektům a knihám. Její práce jsou bohaté, materiálově křehké a plné zábavných detailů. Právě ukončuje studia na VŠUP v Praze a učí na Dobešce. Absolvovala také semestrální stáž na Maryland Institute College of Art. Účastnila se několika výstav spolu s dalšími ilustrátory nakladatelství Baobab a připravuje autorskou výstavu v kavárně Samsa na jaro 2008.

poklad_brouka_130.jpgOlga Černá
POKLAD STARÉHO BROUKA
Baobab, 2007
68 stran
Ilustrovala Alžběta Skálová