ptaci snem sisZatímco Sísova kniha Zeď byla ve velké míře úlitba jeho americkým chlebodárcům a politickým polobohům, jeho nová kniha Ptačí sněm mu může pomoci jeho pověst napravit. Není zde již žádná hloupě překroucená realita o socialismu, ve kterém Sís byl přece tak těžce zkoušen, ale jedná se o příběh převyprávěný z dávných časů Persie.

Kniha byla inspirovaná starým perským eposem ze 12. století a vypráví o putování ptáků, kteří se rozhodnou najít svého pravého krále. Do čela různorodého hejna se postaví moudrý dudek, jenž ostatním nezapírá, že cesta k tajemné hoře Kaf bude daleká, plná překážek a nebezpečná. Ptáci přeletí sedm údolí, během čehož dochází k mnoha pochybnostem, hledání, ale i víře v dobrý konec přes četná úmrtí. Nakonec jich zůstane třicet a svůj cíl skutečně objeví.

Téma ke knize našel Petr Sís ve vzpomínkách. Na počátku nového tisíciletí ilustroval knihu Fantastickou zoologii od Jorge Luise Borgese a tam byla jedna z kapitol právě o tom, jak ptáci hledají svého krále, který by za ně všechno vyřešil.

Kromě perského eposu z 12. století, který se stal základem knihy,  čerpal Sís i z divadelní hry, která vznikla o šest století později. Přesto, že původní dílo je hodně symbolické i z hlediska náboženského - islámu, v jeho knize se naštěstí neobjevuje ani jedna. Jde čistě o beletristicky zpracovaný příběh klasickou metodou Síse, kterou je kreativní kresba. A zde je Sís skutečným mistrem a jeho kniha si zaslouží pozornost čtenářů od dětí po dospělé.

ptaci snem sis 1

ptaci snem sis 4

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe