kouzelne_sobotyV období, kdy se velké čtenářské popularitě těší zejména vaši Puntíkáři a Duchaři, první dva vydané díly z pentalogie Pachatelé dobrých skutků, ale také Strašibraši nebo Fanfárie se mezi vašimi knihami pro děti objevil titul Kouzelné soboty. V její anotaci se píše, že je to kniha pro čtenáře od 9 do 99 let…

Takhle se to píše v anotacích pro stručnost. Upřesnil bych to: Kouzelné soboty jsou knížkou pro děti, rodiče i prarodiče, pro tři generace. Jsem z vesnice a na vsích obvykle žily všechny tři generace společně. Děti vyrůstaly v tom, že babička a děda jsou součástí jejich života, a starým se stárlo veseleji, protože žili radostmi svým potomků, které měli před očima. Přirozeně to všechny tři generace vychovávalo k toleranci a zejména ty mladé k chápavému přístupu k nevyhnutelnému osudu, jakým je stárnutí. Dneska se žije jinak. Ve městech je to vinou před lety vymyšlené socialistické rychlozástavby a z měst se to přeneslo i do mnoha vesnic, které tím pádem přestaly vesnicemi být. Výsledkem je propast neporozumění. Mladí nemyslí na to, že staří mají pořád ještě nějaká přání, touhy, sny, a starým často zbývá jen samota a smutek.

Motivací k napsání Kouzelných sobot jsou vaše osobní zkušenosti?
Naštěstí ne. Žijeme s manželkou, oběma provdanými dcerami a vnoučaty v jednom domě a jsem za to vděčný. Možná právě proto si dovedu představit, jak smutná musí být samota. Snášel bych ji strašně těžce.

Dědu Řeháka ve vaší knize trápí stesk po dětech a vnoučatech tak moc, až se z toho stane kouzelným dědou…

Stesk a samota změní každého. Ale já nechci psát smutné knížky. Dědu Řeháka touha po častějších návštěvách dětí a vnoučat změní tak, že se v den sedmdesátých narozenin stane kouzelným dědou. Dostane jako dárek troje pitomé dědkovské bačkory, o nichž si mladí myslí, že jsou tím, co my, starší chlapi, ze všeho nejvíc potřebujeme. Pro dědu je to šok, ale nechce mladým kazit radost, chce jim naopak co nevíc radostí udělat, i když o jeho narozeninách řeší byznys a podnikání a spěchají domů. Daruje jeden pár bačkor synovi, kterého při oslavě dřou drahé boty, a ten za půl hodiny zjistí, že jsou bačkory při chůzi rychlejší, než švagrovo japonské auto. A už to jede…

Snad spíš: Už to jde…
Tahle pohádková absurdita je posílená tím, že děda Řehák svou kouzelnou moc neovládá. Netuší která z obyčejných věcí, jíž někoho z rodiny podaruje, se změní v zázračnou. Brzy se zjistí, že děda má kouzelné schopnosti jen v sobotu, takže za ním začnou mladí jezdit víkend co víkend. Napřed ze zištných důvodů a pak… Ne, víc už neprozradím.

Jsou Kouzelné soboty pohádkou?
Proč?

Kdyby to byla pohádka, bude mít dobrý konec.
Já u svých knížek neřeším, jaký je to žánr. Chci o něčem vyprávět. A vyprávím pokud možno tak, aby to čtenáře zaujalo a pobavilo. Kouzelné soboty jsou – snad – veselou knížkou o vážných věcech. Je v ní kolorit vesnice, jakou mám rád, je tam plno svérázných figurek, chytračení, furiantství, hrdost spolků hasičů a zahrádkářů, ale i pubertální lásky.

Ale nahlížíte to dětskýma očima
Ano, mám za to, že v některých situacích mohou mít vnoučata k dědům a babičkám blíž, než jejich vlastní děti. Proto to ale nemusí být jen dětská knížka.

Kouzelné soboty
Miloš Kratochvíl
Ilustruje Alena Schulz

Vydavá Nakladatelství Šulc a Švarc

schulz1

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn