adam-koleno-urbankova

Některé z publikací z Baobabu jakoby znovuobjevují svět knížek pro děti s inscenovanými fotografiemi. Z poslední doby jsou to třeba knížky Petra Šmalce a Markéty Šimkové Zik a Cháta nebo knížka Dagmar Urbánkové Adam a koleno, neobvyklá od první do poslední stránky.

Netuctový příběh v knížce Adam a koleno je z těch, které nejdou z hlavy. Vypraví o Adamovi a jeho rozbitém koleně. A proč by se děj nemohl odehrávat přímo pod roztrženou nohavicí? A tak je celá knížka podřízena právě tomuto nápadu. Návštěva Adama v jeho vlastním rozbitém koleně u jedné podivné babičky. Zní to možná až trochu morbidně, dokonce to třeba vyvolá představu dětské hry „krvavé koleno“, ale nebojte, kromě jednoho momentu, kdy si kolínková babička nasazuje umělé zuby (ohleduplně s odvrácenou tváří) není na trochu bizarním, ale jednoduchém příběhu nic morbidního ani nechutného. Právě naopak!

Malý svět za trhlinou kalhot sestavila autorka z miniaturních věciček: kousků pomerančové kůry, klacíků, větví, listů a samozřejmě maličkých loutek. Setkáte se tak s půvabnými kyblíky, mýdlíčky, kabelkami, maličkým kuchyňským náčiním, líbezným čajovým servisem a podobně.

Vše je prostoupeno láskou a obdivem ke starým věcem a lidem, i k dětem.

urbankova-koleno-adam-kuchyn


Autorčina scénografie nepůsobí nijak teatrálně, obrázky jsou neokázalé a vtipné (i když bohaté a rozmanité, že se v nich pohled skoro až ztrácí)  a doplněné stručným, avšak dětí znalým textem. Zkuste knížku otevřít a uvidíte sami. A nemusíte čekat až na to, až si vaše děcko rozbije koleno.

ADAM A KOLENO / Dagmar Urbánková / Baobab, 2007 / 44 stran

Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka