zinnerova marketa jindrichuv hradec
Princezna z třešňového království patří jednoznačně ke zlatému fondu knih pro děti a mládež. Autorka v knize vypravuje příběh o holčičce a její cestě s bílým chundelatým pejskem Šmudlou přirozeně a laskavě, a objasňuje tak menším dětem koloběh lidského života. Do něho patří samozřejmě i stárnutí a smrt, po níž však život pokračuje dál.

princezna_z_tresnoveho_kralovstvi

Podobenství o životě a smrti se autorce podařilo ztvárnit výjimečným způsobem, a proto by Princezna z třešňového království neměla uniknout pozornosti přemýšlivých čtenářů.
O mimořádnosti textu svědčí i překlady do korejštiny, ruštiny, polštiny...

Markéta Zinnerová | Ilustrovala  Marina Richter | Vydal Albatros - 1975, 1981, 2001

Ukázka z knihy

"Každá princezna má korunku," šeptal strom.
Pavlínka otevřela doširoka oči a sáhla si do vlasů.
Žádná korunka v nich neležela. K puse se jí skulila třpytivá kulička.
"Princezno," konejšil ji strom, "snad se nerozpláčeš? Trápí mě pohled na malé uplakané princezny. Jak bych tě potěšil?"
Pavla sepjala ruce.
"Strome, hodný velký strome, máš velkou korunu. Dej mi aspoň korunku."
Koruna třešně se rozvlnila a na zem padlo několik sladkých červených korálků. Mezi větvemi se snesla třešňová korunka.
Skulila se Pavle rovnou do čekajících dlaní.
Posadila si ji na vlasy a zasmála se.
Pudlík vyskočil z trávy a radostně štěkal a běhal kolem své malé paní.
"Malá princezno s copánky," poprosil stromový hlas, "staň se princeznou třešňového království."

-------------
Tulipáne, krásný pane,
vypravuj mi, co se stane,
když zlý vítr stromek zláme?
To už stromek nepovstane?
Proč se sází semínko?
A proč roste miminko?
Proč babička roste k zemi,
už je jí jen malinko?
Bude zase miminko,
nebo malé semínko?
Tulipáne, krásný pane,
vypravuj mi, co se stane.


marina richter 2

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic