kataskubanek300.jpgKolik dětských knih už se stalo večerníčkem, za posledních čtyřicet let. Z kolika televizních večerníčků naopak vznikly knihy, dobré i horší. Nedá se to spočítat, ale na druhou z těchto kategorií (tedy na knihy odvozené ze scénářů) se můžeme buďto dívat značně skrz prsty, anebo… Ano, nebo k ní přistoupit zcela nepředpojatě.

Učiňme to i v případě Káti a Škubánka, tj. jedné malé holčičky a jejího pejska, plus jejich občasného soupeře, kocourka Luciáše. Pokusme se o to, i když je situace navíc komplikována existencí stejnojmenného komiksu objevujícího se v časopise Čtyřlístek. Přesněji: v letech 1984–92 tam vyšlo rovných 120 stran těchto příběhů kreslených Věrou Marešovou, Františkem Vystrčilem a Zdenou Skřípkovou. A první zde jmenovaná výtvarnice dala teď základní (pozor, jen tu základní) podobu i nejnovější knížce nakladatelství Albatros.

Jaká je to knížka čistě literárně a zda obstojí v konkurenci televizí nedopovaných (a nedotovaných) děl?
Na tu otázku není možno lehce odpovědět – a znovu se vraťme jenom k otázce autorství.
Není jednoznačné dokonce ani v případě obrázků. Zatímco copyright náleží dědicům Věry Marešové, v tiráži je totiž jako jejich autorka uvedena Marcela Walterová, která „použila kreslený film Věry Marešové“. Zrovna tak původní scenáristka (a dramaturgyně) Libuše Koutná je pouze autorkou původní verze a konceptu, na nichž se s ní podílel i Josef Lamka, zatímco tuto, bezpochyby definitivní podobu dala knížce až Hana Lamková.

Jde o sedm příběhů, autorka si tedy materiál šetří, i když je nutno si všimnout, že některé kapitoly sestávají z více dobrodružství. Ta jsou přitom sešita dost mechanicky, což je minus. A zda a nakolik je na nich patrný televizní původ? Ano, je – a dost.

Pokukování po konkurenci je zajímavý fenomén

Nápadné je ostatně už to, kolikrát si sama Káťa televizi zapíná a kolikrát se z ní něco doví. Za druhé se autoři nebránili ani celé přehršli odkazů na večerníčkovské kolegy, mezi nimiž hraje prim Maxipes Fík z pera Rudolfa Čechury, o kterém se tu hovoří nejméně dvakrát. Už zcela bez zábran pak tvůrci propadají tomuto pokukování po „konkurenci“ v kapitole Pexeso, z níž si dovolím citovat: „,Pozor, vynáším,‘ začal nedočkavě Škubánek. ,Mám Šebestovou – to je karta!‘“ ,Bez Macha je to úplná nula,‘ zmrazil ho kocour Luciáš. ,A já mám zajíce,‘ hlásila Káťa. ,Jen počkej, zajíci, utluču tě Rumcajsem,‘ zubil se Luciáš… Káťa neochotně vynesla Makovou panenku.

,Malá domů – přebíjím – Ferda Mravenec je eso!‘ vytahoval se Luciáš…“ Atd. Stručně řečeno: na jediné stránce se setkáme s hrdiny Miloše Macourka, Václava Čtvrtka i Ondřeje Sekory, o známé sérii ruských filmů pak už ani nemluvě. Navíc – na jiném místě – tkví i odkaz na Walta Disneyho a jeho myšáka Mickeyho. Svazek potom efektně končí jako by až pokukováním po Milerově Krtkovi. Jak to? Jednoduše. Když se Škubánek proslaví (na konkrétním Barrandově), dojde i k následujícímu (a opět cituji): „Na velkých plakátech na nárožích rošťácky mrkal v nadživotní velikosti a jeho fotografie plnily přední stránky novin a časopisů. V hračkářství se prodávali Škubánci ze dřeva, z plyše i z gumy – malí, velcí, červení, zelení i fialoví. Škubánek byl na krabičkách krupičné kaše, na obalech psích sucharů i na plenkových kalhotách…“

Ano, a právě tento (diskutabilní!) komerční potenciál ve finále pak už podle mého názoru nemůže smazat ani vůbec poslední odstavec, kde nás autorka pro klid duší ubezpečí, jak se na sebe onen pejsek nemohl ani podívat a popularita se mu „začala zajídat“, takže si na procházkách s Káťou nasazoval černé brýle a kombinézu…

Pozor, nepřeceňujeme tyto úlitby, a pokud dodržím slib a čtu zbytek textu nepředpojatě, nelze podle mého názoru vnímat televizní původ příhod (byť je okatě patrný) jako handicap. Není nicméně pochyb, že se děj i následkem tohoto původu bez ustání jaksi tlačí do polohy „crazy“, která místy upomíná až na němou filmovou klasiku (tvůrci ostatně opět výslovně zmiňovanou). Akční scény stojí vyloženě na vizualitě, nicméně jsou proloženy také slovním humorem a hrou, která právě dětem vyhovuje především při objevování: „Něco krásného ti upletu.“ „Upleť mi vánočku.“

Vizualita a jistá přemrštěnost však tady převažují nad realismem a na jednom místě (v kapitole Pletení) jako by se to tvůrcům zdálo opravdu už moc surreálné, a tak „raději“ nejuvolněnější pasáž označí za pouhý Kátin sen. Není to však paradoxně pravidlem, takže hned následující její setkání s mimozemšťanem už žádným snem nebude, naprosto ne, a ta část knihy je regulérní science fiction, jako jiná i zdařilou parafrází (a parodií) na povídky strašidelné. Nelze přitom přehlédnout, že už sám koncept obou hrdinů stojí mimo hranici reality. Holčička žije se psem zcela sama, jako by to byl napůl její tatínek, a pes Škubánek mluví a je natolik inteligentní, že na kanapíčku pilně pročítá noviny a knížky. Na druhé straně ale děvče normálně navštěvuje normální školu, kde stojíme na půdě holé skutečnosti. Té se ovšem děje příběhů nepokorně vymykají a pokud bychom měli skutečně srovnávat s obdivovaným tady Fíkem, pak ne s první jeho televizní sérií, ale s tou druhou, jejíž titul začínal slovy Divoké sny!

Vcelku vzato, ve srovnání s dnes už klasickými Pohádkami (1971) Miloše Macourka kniha o Kátě a Škubánkovi neobstojí, i když námětově i stylově se právě jim nejvíce blíží. Jde ovšem o jazykově rovněž únosné, ba kvalitní moderní pohádky, ve kterých nechybí ani (vlastně už nemoderní) „Lochneská nestvůra“ a v nichž je chaloupka na kuří nožce využita pouze jako metafora pro působení návštěvníka z nitra létajícího talíře. Výtvarná složka tohoto kolektivního díla zůstává neodmyslitelná od textu a je velmi zdařilá, nicméně samotná dobrodružství moc nepokulhávají.
Kniha je určena „pro děti od 5 let“. Nejen ty v tomto případě bezpochyby naprosto uspokojí.




Beletrie pro děti

Podívánky pro zvědavé děti. Hrací knížku nakreslil Miloslav Jágr a napsal František Nepil

„Už jste si toho všimli? Že každé okno se podobá trochu knížce? Okno i knížka se otvírá i zavírá skoro stejně. A když je otevřete, objeví se vám vždy...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Edudant a Francimor. Překvapivě humorné dílo dvou velikánů. Karla Poláčka a Josefa Čapka

Dodnes opomíjená humoristická kniha Karla Poláčka (1892–1945) z roku 1933. Moc nechápu, proč tomu tak je, protože je plná groteskních dobrodružství a výborného vtipného čtení a podsouvaných souvislostí, jež ocení...

Vire padni. Skvělá Ivona Březinová o potřeštěné rodině v době virové

Bláznivý příběh potřeštěné rodinky se odehrává v době první vlny pandemie způsobené novým koronavirem. Svět se obrátil naruby. Jak si v nové situaci poradí svérázný dědeček, tatínek s maminkou, prvňák...

Ze zahrádky do zahrádky, ojedinělá knížka Kahouna a Pacovské

Knížka pro malé děti? Spíš malý skvost v této oblasti, na který by se nemělo zapomenout. Nápaditý půvabný text doplněný krásou stojí za připoměnutí, jak by měly knížky pro děti...

Bella a Sebastián. Legendární kniha i seriál Cécile Aubryové

Lidský příběh, v němž se životem poznamenané osudy lidí a zvířat vzájemně proplétají a mnohdy krutá, ale spravedlivá příroda a zákony hor je učí moudrosti, lásce a vzájemnému porozumění, napsala v...

O slonu Kárím aneb indické štěstí pod sloním břichem

Mukerji Dhan Gopal napsal dvě knížky - Za Kárím v indické džungli  a Můj slon Kárí. Vladimír Hulpach volně převyprávěl oba příběhy, aby je mohli číst i dnešní malí čtenáři...