strasibrasiMiloš Kratochvíl umí opravdu velkou věc. Zaujmout svými knížkami děti, což jak jistě víte, není v české literatuře pro děti vůbec pravidlem. Když k tomu přidáme hravé ilustrace Markéty Vydrové, pak se narodí knížka, po které sáhne podvědomě skoro každý rodič, protože kvalitní knihy se nabízejí samy, ale nikdy se nepodbízejí.

Ocenění knihy ve světě
Knížka pro děti "Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech" je od počátku plná nápadů, úsměvného psaní i obrázků. Není divu, že si našla cestu i do katalogu 250 nejlepších knih v Evropě za rok 2010, v rámci dlouhodobého něměckého projektu Bílá vrána neboli White raven. A to není ocenění nijak malé. Je mnohem významnější jak regionální Magnesia Litera, neboť se tak knížce otevírá cesta do světa.

O čem je knížka?

Baf a Bubu sice chodí jako všechna ostatní strašidla do strašidlácké školy, jenomže je strašení nebaví a příliš jim nejde. S jejich nešikovností to dojde tak daleko, že jsou jednoho dne nuceni uprchnout před hněvem strašmistra a dostávají se do věže zapadlého městečka Kamsehraby. Zde vyvolají svými pokusy o strašení takový kolotoč nehod a problémů, že mají co dělat, aby se z té šlamastyky vůbec dostali. Nakonec však všechno dobře dopadne, Baf a Bubu najdou nový domov a skvělé nové kamarády.

Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech | Miloš Kratochvíl | Ilustruje Markéta Vydrová | Vydává Mladá Fronta, 2010
Kniha oceněná Bílou vránou 2011 |  Bílá vrána aneb White Raven 2011

Ukázka z knihy:

strasibrasi_vydrova„Dost!“ zahřímal strašmistr Uí. „U všech netopýřích rejdů, co je tohle za strašení?! Do zkoušek zbývá pár úplňků a vy tu předvádíte takovouhle bídu! Kde s tím chcete strašit? Leda tak u nejzapomenutějšího močálu jeden druhého! Lajdáci!“
Otočil se k Bafovi a Bubovi zády a vystoupil na hradby, aby mu noční vánek zchladil vztekem rozpálenou hlavu. Stál vedle rezatého kanónu, u něhož leželo několik těžkých kulí, které obránci hradu nestačili vystřílet v osudné bitvě, kdy Hromštejn dobyli lapkové. „Lajdáci!“ hučel zlostně a lomil rukama: „Nemehla! Nestačila by vám snad ani hodina na to, abyste jedný myši nahnali strach! To bych ji dřív naučil žonglovat nějakou tady z těch dělových koulí..!“
Baf a Bubu pokorně sklopili uši. Podívali se jeden po druhém a pak oba na myš… Ta se pyšně nafoukla a vydala se za strašmistrem. Všichni strašikluci na to nevěřícně valili oči. Myš vyskočila na výspu, frajersky si tam poskočila a s rozběhem nakopla jednu dělovou kouli. Koule vyletěla jako by to byl gumový míč a trefila strašmistra do hlavy. Uí padl na záda, jako … no přesně jako zasažený dělovou koulí!
Myš se rozběhla ke druhé kouli, aby ji nakopla taky tak. Švihla nožkou – plesk! – koule se ani nepohnula, Hryzka se o ni rozplácla, zapištěla bolestí a odkulhala dírou v hradbách. Strašmistr se neprobral, i když mu myší pištění zaznělo přímo u ucha.
Všichni strašikluci se teď dívali na Bubu a Bafa.
„Vy umíte čarovat?!“
„Ne,“ řekl Bubu přidušeně. „My jenom… Když někdo něco chce, tak mu přejeme, aby se mu to splnilo…“
Baf přikývl a omluvně pokrčil rameny: „Strašmistr chtěl, aby myš žonglovala, tak jsme si přáli, aby se to povedlo.“
„Že nám pak dá pokoj,“ dodal Bubu. „Ale nechtěli jsme, aby to dopadlo takhle.“
Otočil se na strašmistra, který ležel bez hnutí jako poražený strom.
„Jenže tohle vám u něj jen tak neprojde,“ řekl úplně vážně Matohlav.
„Nejlepší bude, když odtud rychle zmizíte,“ navrhl jim Tusevzal.
„Ale jak?“ zatvářil se nešťastně Bubu. S mizením neměl žádné zkušenosti a děsilo ho i slovo rychle.
„Fukejřík,“ špitnul Kdesevzal. Strašikluci věděli, že Fukejřík umí létat na všem možném, a on jediný by jim teď asi mohl pomoci.
Větroplach Fukejřík se podrbal za uchem a tiše hvízdnul: „Pro vás je asi jediná možnost – uletět ohniprutem.“
„Prutem s ohněm?!“ zhrozil se Baf.
„Ne! Prutem, který ohnem!“ vysvětlil Fukejřík a už byl u hradeb, kde v rozpadajícím se zdivu rostl mladý jasan.
Spolužáci ohnuli pružný kmínek až k zemi, Fukejřík sehnal silný klacek, který Baf s Bubem chytili každý na jednom konci, a postavili se tak, že byl prostředek klacku nad špičkou ohnutého jasanu. „Vy dva se držte a vy ostatní pusťte…“ Fukejřík chtěl ještě říct: „Až napočítám do tří.“ Jenomže Ohnivce, Kdesevzala, Tusevzala i Matohlava už bolely ruce, tak napnutý kmínek pustili hned.
Bafa a Buba to švihnutí vystřelilo pod noční oblohu.
„Držte se pevně, ať neuletíte každý jinam!“ křikl za nimi Fukejřík.
„Jak se to řídí?“ volal o radu Bubu.
„Nijak!“ slyšeli už z veliké dálky Fukejříka. „Kam doletíte, tam doletíte…“
A tak Baf a Bubu letěli, aniž tušili kam, a aniž by si mohli vybrat, kde přistanou. Nad nimi se míhala světýlka hvězd, pod nimi svítící okna domů a lamp a před nimi houstnoucí tma, jako by letěli do tunelu. A v té tmě před nimi se najednou objevil matně svítící kruh, jako nějaký terč. Zvětšoval se rychle, jako když se nafukuje pouťový balónek. A pak viděli, že je ten terč přilepený na nějaké černé, špičaté věži, oni letí přímo proti němu a nejspíš se do něj strefí.
Trefili se přesně doprostředka. Klacek jim vypadl z ruky, ale naštěstí byly ke středu toho hladkého terče připevněné dvě železné tyčky. Baf se chytil té kratší, Bubu zůstal viset na druhé, trochu delší. V terči zapraskalo a obě tyčky se pod jejich vahou začaly s hrozivým skřípěním sklápět dolů, takže do sebe na spodním konci terče oba strašibraši narazili. Vyšplhali se zase vzhůru k prostředku a objevili okénko, kterým se dalo prolézt do věže.
Slyšeli jak tam něco úplně pravidelně cvaká, jako když v jejich lese při tání zvonivě kape z rampouchů do Mločí tůně. Bubu do něčeho narazil a oba se polekali, když jim nad hlavami cinklo. Přikrčili se k sobě a neodvážili se už ani pohnout.
Netušili, že terčem, do kterého se strefili, jsou věžní hodiny, a že je zachránily ručičky, které jsou zvyklé jen ukazovat čas. A že se dostali do věže, kde tiká hodinový stroj, spojený se zvonem v samé špici.
Nevěděli, že pod nimi usíná městečko Kamsehraby.


Beletrie pro děti

Opice z našej police je dnes už kultovná kniha a skvelým čítaním pre malých i veľkých

Tak toto je tá slávna kniha, z ktorej sa naše české deti učili po slovensky. A museli sme kúpiť dve, pretože každý ju chcel do svojej poličky. Dúfame, že ju...

Grey Owl. Sejdžo a její bobříci, jedinečný příběh, skvělá kniha o přírodě nejen pro děti

Jediná kniha pro děti od velmi populárního kanadské autora Gery Owla, který se po dlouhou část svého života zasazoval o ochranu zvířat a přírody v Kanadě.

Josef Lada dětem. I po letech velmi zdařilý výbor českého ilustrátora

Kniha vypráví o Josefu Ladovi, když byl malý, ale jsou tam i jeho napsané básně, bajky, říkadla a mini komiksy. Doporučujeme pro děti od třetí třídy. Výbor sestavil po smrti...

Bylo nás pět, nezapomenutelný Poláčkův humoristický román pro děti

Dodnes oblíbený humoristický román Karla Poláčka, popisující autorovo dětství v Rychnově nad Kněžnou, byl vydán už v roce 1946

Kýčovitý Kosprd a telecí. Když Papoušková, autorka prostoduchých telenovel píše i pro děti

Nevíte jak vypadá knižní kýč pro děti? Pak Kosprd Papuškové je kniha, na které to poznáte okamžitě. Autorka prostoduchých tv novel je ukázkou, že ne každý může psát kvalitní knihy...

Pipi Dlouhá punčocha je fontána dětské fantázie po celé generace

Pipi dlhá pančucha je viacgeneračné čítanie a v kryštalickej forme tu vidíme, čo máme radi na istom type dobrej literatúry. Je to kniha, ktorá ma uchvátila ako dospelého a otca...

Taje olivového háje. Příběh pro děti z Provence od Daniely Krolupperové

Spisovatelka Daniela Krolupperová v poslední době napsala sérii knížek, na kterých spolupracuje s ilustrátorkou Evou Chupíkovou. Např. Rybí sliby, Zákeřné keře, Mizící hmyzíci, Jde sem lesem nebo Polární pohádku. K...