fischerova dorotka uksuk
Knížka o dítěti, které má psa, je v literatuře pro mládež námětem dost obvyklým a vděčným: děti zvíře chtějí, nejspíš i proto, že jim dává už v útlém věku zažít pocit bytosti vyšší, nějak nadřazené. Je to tedy vedle zdroje humoru a zábavy i tradiční námět pro výchovu k odpovědnosti. Děti většinou nejsou na zvířata zlé. Jenom mívají utkvělou představu, že tomu broučkovi, kterého chytily, bude nejlíp právě v domečku, co mu postaví, či dokonce v krabičce, do které ho zavřou, vždyť i panenka tam bývá ráda – děje se tak přece z lásky.


Tahle knížka jim ony představy nemilosrdně vyvrací. Na příběhu malé Dorotky pracuje nejen se slovy „pes k dítěti“, známými z inzerátů, v nichž někdo nabízí štěně, ale i „dítě k psovi“, neznámými dosud nikde: Pes není hračka, vztah člověka a psa vidí autorka důsledně partnersky. Pes tady nemluví lidskou řečí a v lidských pojmech, autorka se ke svému čtenáři odmítá šišlavě sklánět. Třeba psí svatba je docela jiná než ta lidská, fenka Máša po nějaké době nápadníka Ukšuka odmítne: „A když na ni nepřestával dorážet, tak na něho zavrčela. Bylo po svatbě.“ – U psů je to takhle, vezměme to na vědomí.

uksusk500
Vztah mezi dítětem a psem je potřeba trpělivě vytvářet, jeden na druhého si musí zvykat.
Je potřeba objevit i společnou řeč, kterou se ti dva dorozumí – autorka tady dává čtenáři i prakticky použitelný slovník psího „jazyka“. Dvojice dítě a pes se musí navzájem naučit jeden druhého chápat a tolerovat; není to jenom kniha o psech, ale o partnerství vůbec, taky pes je „osobnost“, není jeden jako druhý, a je s ním nutno jednat podle toho. Ty, kdo to se psy nedovedou, může potkat mnohé nedorozumění.

Takovým duchem je knížka prolnuta. Třeba i krátká historka s restaurátorem jako by sem zdánlivě patřila jen proto, že sošku sv. Kryštofa rozbil právě pes. Omyl: „Pořád jsem se nemohl dobrat jeho tváře. Musel jsem s ním nějaký čas žít,“ říká restaurátor zákazníkovi na omluvu, že práce trvala tak dlouho – a jde vlastně o totéž: co je kvalitní, žádá si porozumění a nedosáhne se toho hned.

Malá Dorotka se pohybuje ve společnosti „psomilů“, a je zcela jedno, jakého věku lidé to jsou. Docela přirozeně se scházejí i psí příběhy, včetně toho, jak se pes a člověk spřátelili. Vykoupá-li se pejsek v močůvce, je to legrace až později, při vyprávění. Pes se může i topit v zarostlém bazénu, o kterém se domnívá, že je to tráva. (Nicméně epizodní příběh fenky Aničky, která byla už stará, a proto ji někdo hodil do kontejneru, je pro děti příliš šokující na to, aby se zde odbyl v jednom krátkém odstavci, včetně sdělení, že zachráněný pejsek brzy nato umřel.) Psi mají navzájem své prosté i složité vztahy, pouze povrchní divák se pokaždé domnívá, že se jen „perou“. I výcvik psa je nutný. Projeví se tam ona lidská nadřazenost, samozřejmě. Ale jen tolik, pokud je nutná k ochraně čtyřnohého kamaráda: Ukšuk, dosud nevycvičený, si vzal od cizího člověka otrávené maso, Dorotka s ním pak musela jezdit taxíkem, aby je vyzvracel… V nesentimentálním pojetí toho prostého příběhu, kdy Dorotka touží po pejskovi, pozná jeho budoucí matku a pak všechno pokračuje, jak pokračovat má, dochází nakonec přece jen k vypointování, završení děje. A přimlouvám se, dopřejme ho autorce i čtenářům v podobě, která snad není původní, ale není ani nepravděpodobná: Ukšuk své paní zachrání život – ne že by ji přímo vytáhl z rozbouřeného moře, ale tím, že se pro ni vrhne do nebezpečí, ji přiměje bojovat s vlnami, protože ona silně pocítí odpovědnost i za něj.

Je to vlastně knížka naučná, do příběhu se jen úspěšně skrývá. Její jazyk je běžným jazykem vypravěčským. Jen mám dojem, že výraz z hovorové češtiny „jsi super“/ „jsi superštěně“, byť i v posledních letech hodně užívaný, nemá autorka-básnířka zapotřebí a mohla jej klidně ponechat jiným. Možná i občas užitá dlouhé souvětí s vloženými větami nebudou malí čtenáři vnímat dost příznivě. Ale to jsou opravdu detaily. Ilustrace Pavlíny Řezníčkové odpovídají záměrùm textu. Její figurky nejsou lacině roztomilé (jako poslední dobou žel tolik jiných v knížkách pro děti). Vyzařuje z nich poctivé odhodlání samotných hrdinù zmáhat všechny překážky na dobré cestě.

Viola Fischerová / O Dorotce a psovi Ukšukovi / Ilustruje Pavla Řezníčková / Meander, Praha 2007


Beletrie pro děti

Josef Lada dětem. I po letech velmi zdařilý výbor českého ilustrátora

Kniha vypráví o Josefu Ladovi, když byl malý, ale jsou tam i jeho napsané básně, bajky, říkadla a mini komiksy. Doporučujeme pro děti od třetí třídy. Výbor sestavil po smrti...

Bylo nás pět, nezapomenutelný Poláčkův humoristický román pro děti

Dodnes oblíbený humoristický román Karla Poláčka, popisující autorovo dětství v Rychnově nad Kněžnou, byl vydán už v roce 1946

Grey Owl. Sejdžo a její bobříci, jedinečný příběh, skvělá kniha o přírodě nejen pro děti

Jediná kniha pro děti od velmi populárního kanadské autora Gery Owla, který se po dlouhou část svého života zasazoval o ochranu zvířat a přírody v Kanadě.

Kýčovitý Kosprd a telecí. Když Papoušková, autorka prostoduchých telenovel píše i pro děti

Nevíte jak vypadá knižní kýč pro děti? Pak Kosprd Papuškové je kniha, na které to poznáte okamžitě. Autorka prostoduchých tv novel je ukázkou, že ne každý může psát kvalitní knihy...

Pipi Dlouhá punčocha je fontána dětské fantázie po celé generace

Pipi dlhá pančucha je viacgeneračné čítanie a v kryštalickej forme tu vidíme, čo máme radi na istom type dobrej literatúry. Je to kniha, ktorá ma uchvátila ako dospelého a otca...

Opice z našej police je dnes už kultovná kniha a skvelým čítaním pre malých i veľkých

Tak toto je tá slávna kniha, z ktorej sa naše české deti učili po slovensky. A museli sme kúpiť dve, pretože každý ju chcel do svojej poličky. Dúfame, že ju...

Taje olivového háje. Příběh pro děti z Provence od Daniely Krolupperové

Spisovatelka Daniela Krolupperová v poslední době napsala sérii knížek, na kterých spolupracuje s ilustrátorkou Evou Chupíkovou. Např. Rybí sliby, Zákeřné keře, Mizící hmyzíci, Jde sem lesem nebo Polární pohádku. K...