rafaelova skolaMarina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si však, aby její dcera chodila do Rafaelovy školy. Ještě před přijímacími zkouškami začíná mít Marina velké problémy se zády a s ušima. Na lopatkách se jí tvoří bolestivé výrůstky, jako by jí rostla křídla, a uši se jí směšně protahují a špičatí. Až po vstupu do zvláštní a jedinečné Rafaelovy školy zjišťuje Marina, že není obyčejnou lidskou bytostí…

První díl zamýšlené osmidílné série z pera uznávané české autorky Renaty Štulcové. Každý díl série by měl odpovídat jednomu roku v Rafaelově škole, a v každém se to bude hemžit vílami, fauny, kentaury a jinými elementárními bytostmi, které žijí mezi námi, aniž bychom to tušili.

Ukázka z knihy:

Marina ležela na pohodlné pohovce v komnatě zalité odpoledním sluncem a pomalu se probírala z mdloby. Páteř ji přestala bolet, ale bála se pohnout. Co kdyby se bolest zase vrátila? A tak nehybná jako socha naslouchala podivnému rozhovoru paní ředitelky a své babičky.
„Vaše vnučka je v bolestivém vývinu. Předběhla v něm všechny své budoucí spolužáky. Teď jí musíme pomoci s kostrou a svaly zad. Metamorfózu začínají primáni teprve týden před slunovratem, proto musíme její překotný růst na šest týdnů zastavit. Ať vypije každý večer před usnutím odvar z této směsi.“
Marina slyšela, jak v sáčku šustí drcené listí a květy bylinek.
„Co všechno v tom je?“ chtěla vědět vyděšená babička.
„Bylinka svatého Jana, rozmarýna, jeřabiny, quadrifolium a levandule v poměru, který pozastaví degenerativní proces v Marinině páteři,“ odpověděla ředitelka.
„Degenerativní proces?“ nechápala babička a Marina měla co dělat, aby nevyjekla.
„Paní Fialková, vaše vnučka je geneticky zčásti elementární bytost a s nástupem puberty se u ní tyto geny projevují. Máte dvě možnosti: Když Marinu necháte žít běžným životem, navždy ji budou pronásledovat úporné bolesti zad a věčný koloběh operací páteře. Pokud ji necháte studovat na naší škole, stane se z ní krásná zdravá elementární bytost schopná žít i v lidském světě... Á, už jste se nám probudila,“ odhalila ředitelka Marinino divadélko. „Mohla byste své babičce ukázat uši?“
Marina se posadila, stydlivě sklopila zraky a stáhla si čelenku.
„Můj ty Bože!“ položila si paní Fialková ruku na ústa. „Jaktože se takhle mění? Proč jsi, Marinko, nic neřekla?“

Renata Štulcová | Rafaelova škola: Vílí křídla | Ilustrace Jarmila Marešová | Vydává Mladá fronta a.s., 2011

Fantasy pro děti – nové knihy

Bubáci. Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel Krátkého a Váši

Dočkali jsme se a podruhé vycházejí Bubáci aneb Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel (1961) od Radovana Krátkého ...

Černá slepička z roku 1829 od strýce Alexeje Tolstého a skvostné ilustrace

Marina Richterová ilustrovala pro Albatros pohádkový příběh ruského romantika. Antonij Pogorelskij vyšel naposledy v češtině...

Rafaelova škola – Tance nág

 Pátrání po prolomení tajemné kletby pokračuje v Tanci nág. Očekávaný druhý díl série Rafaelova škola od Renaty Štu...

Renata Štulcová dopsala první díl fantasy Rafaleovy školy

Marina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si vš...

Proč kouzelník nečaruje

Mohlo by se zdát, že kniha Proč kouzelník nečaruje je jen další z nepřeberné řady fantasy knížek o čarodějích a dracích...

Inspirující myšlenky...

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.