panacek pecka poleno valousek
Pinocchio, neposedný a zlobivý dřevěný panáček Carla Collodiho, musí projít mnohým dobrodružstvím, než přijde k rozumu... Co ale musí absolvovat taková pecka, než se stane panáčkem? Dobrodružné a komické vyprávění jednoho mluvícího polena sleduje životní příběh švestkové pecky plný zákrut a eskapád.

husuv dum smolikova smolikBohatě ilustrovaná a mnoha vtipnými komiksy doplněná kniha Husův dům navazuje na předchozí úspěšné publikace Husité, Řemesla a Jak se staví město. Tentokrát vychází z nové expozice v Husově domě, který můžete navštívit v německé Kostnici, a naučné stezky kolem Kozího hrádku nedaleko Tábora.

ImageNárodní divadlo v Praze 20. 11. 2008 završilo oslavy 125. výročí znovuotevření Národního divadla vydáním komiksu nejen pro děti. Koncepci, libreto a texty vytvořila Dana Flídrová, spolupracovaly Z. Benešová a M. Hradecká. Jsou vám obrázky povědomé, ano jsou od architekta Jiřího Votruby, který také výtvarně doprovodil Noc s Andersenem.

 

Gaston je všehoschopný a všudypřítomný pomocník a poslíček v redakci. Buď nedělá nic, nebo dělá maléry. Komiksový hrdina Gaston baví francouzské čtenáře již více než padesát let. Vymyslel si jej belgický kreslíř André Franquin zprvu jen proto, aby zaplnil prázdné půlstrany v časopise Spirou. Jeho hrdinu si však rázem oblíbili všichni čtenáři bez rozdílu věku a brzy se dočkal i prvního samostatného alba. Překlad Richard Podaný.

Myšlenky z knih

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby