panacek pecka poleno valousek
Pinocchio, neposedný a zlobivý dřevěný panáček Carla Collodiho, musí projít mnohým dobrodružstvím, než přijde k rozumu... Co ale musí absolvovat taková pecka, než se stane panáčkem? Dobrodružné a komické vyprávění jednoho mluvícího polena sleduje životní příběh švestkové pecky plný zákrut a eskapád.

husuv dum smolikova smolikBohatě ilustrovaná a mnoha vtipnými komiksy doplněná kniha Husův dům navazuje na předchozí úspěšné publikace Husité, Řemesla a Jak se staví město. Tentokrát vychází z nové expozice v Husově domě, který můžete navštívit v německé Kostnici, a naučné stezky kolem Kozího hrádku nedaleko Tábora.

ImageNárodní divadlo v Praze 20. 11. 2008 završilo oslavy 125. výročí znovuotevření Národního divadla vydáním komiksu nejen pro děti. Koncepci, libreto a texty vytvořila Dana Flídrová, spolupracovaly Z. Benešová a M. Hradecká. Jsou vám obrázky povědomé, ano jsou od architekta Jiřího Votruby, který také výtvarně doprovodil Noc s Andersenem.

 

Gaston je všehoschopný a všudypřítomný pomocník a poslíček v redakci. Buď nedělá nic, nebo dělá maléry. Komiksový hrdina Gaston baví francouzské čtenáře již více než padesát let. Vymyslel si jej belgický kreslíř André Franquin zprvu jen proto, aby zaplnil prázdné půlstrany v časopise Spirou. Jeho hrdinu si však rázem oblíbili všichni čtenáři bez rozdílu věku a brzy se dočkal i prvního samostatného alba. Překlad Richard Podaný.

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)