fischerova daniela spisovatelka
Do exotického světa arabských pohádek, známých z vyprávění bájné Šeherezády, vás vtáhne spisovatelka Daniela Fischerová a výtvarníci Renáta Fučíková a Jindra Čapek. Můžete se tu setkat se slavnými pohádkovými postavami, jako jsou Aládín, Alí Baba nebo Sindibád, pobavit se vtípky lstivé Dalíly či šibala Alího a nechat se strhnout dobrodružstvími plnými zlých čarodějů, dobrých víl i odvážných a důvtipných lidských hrdinů.

kouzelna_lampa

Daniela Fischerová / Kouzelná lampa a další arabské pohádky / Ilustrace Renáta Fučíková a Jindra Čapek / Mladá fronta 2010

Ukázka z knihy:

Co našel Aládín na dně propasti

Aládínovi nezbylo nic jiného. Začal se opatrně spouštět dolů. Tma byla pořád hustší a lano se mu zdálo strašně dlouhé, ale konečně se dotkl nohou dna. V úzkostech vykřikl své jméno, jméno otce, jméno matky. Rázem ho zaplavil jas, až leknutím prudce zavřel oči. Když si je troufnul otevřít, nestačil se divit. Propast byla vystlaná měkkými koberci, nad hlavou zářily křišťálové lustry a truhly přetékaly diamanty, rubíny i safíry. Ve zlatých mísách byly dokonalé perly, měsíčně bílé, růžové i ty nejvzácnější černé. Látky pestré jako paví peří visely od stropu až k zemi. Hoch zapomněl na čas a v čirém úžasu se kochal pohledem.
„No tak kde jsi? Nelelkuj tam a běž pro tu lampu!“ slyšel z výšky rozzlobený hlas. Ale nemohl se nabažit těch podivuhodností a hrál si se zlatými šperky jako dítě s hračkami.
„Spěchej, ty malý mizero! Už nemáme moc času!“
Chlapec se vydal až na konec chodby. Doopravdy, úplně vzadu se v koutě válela obyčejná stará lampa, zaprášená, s rezavým držadlem. Aládín ji vzal a běžel zpátky. Cestou si nacpal za košili tolik drahokamů, kolik jenom unesl.
„Chvátej!“ křičel čaroděj nedočkavě. „Brzy bude svítat, kouzlo pomine!“
Aládín šplhal úzkým jícnem země. Čaroděj už chtivě natahoval ruku.
„Lampu! Lampu!“ povykoval. „Hned mi dej tu lampu!“
Aládínovi už docházely síly. Vztáhl volnou ruku vzhůru, aby mu čaroděj pomohl vylézt. Ale ten se sápal jenom po té zaprášené lampě. Vtom vyšlo slunce a zlaté ranní světlo zaplavilo kraj.
„Ty líný parchante, všechno jsi zkazil!“ zařval čaroděj. Potom zaklel a hodil do ohně nějaký páchnoucí prach. Plamen zhasl. Tenký sloup čpavého dýmu stoupal k nebi, trhlina propasti srostla a chudák Aládín se zřítil na nejhlubší dno.
Zklamaný čaroděj zuřil. Měl v úmyslu vyrvat chlapci lampu z ruky a srazit ho do propasti holí, aby se nad ním země navždy zavřela. Ta lampa pro něj měla nedozírnou cenu, ale on uměl číst ve hvězdách. Hvězdy mu daly nesmlouvavou věštbu, že lampu může z hlubin vyzvednout jen chlapec, jehož jméno bude Aládín.
„Nevděčný, hloupý, neschopný a drzý fracek!“ vztekal se čaroděj, když se sykotem letěl ranním nebem pryč. „Aspoň že jsem ho zahubil a mám ho z krku. Ať shnije v té jeskyni plné drahokamů, ať zdechne hlady jako zvíře uprostřed všeho toho bohatství!“
Zasmál se štiplavým zlým smíchem a zmizel za obzor.


Pohádky pro děti – nové knihy

Obrazy ze Staré Říše, velmi zajímavá pohádková kniha

Čtyři samostatná vyprávění, která spojuje společné místo děje – městečko Stará říše – napsal pro děti Václav Vok...

Žáčkovou knížku Chytrolíni z Hloupětína o pošetilém městěčku hloupých lidí ilustroval Adolf Born

Knížka Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračn...

Pohádky Grimmů v exkluzívním vydání s ilustracemi Adolfa Borna

Soubor padesáti pohádek uspořádaný samotnými bratry Grimmy zahrnuje pod názvem “Malé vydání” to nejlepší co podle svéh...

Jacques Prévert. Moudré pohádky pro nehodné děti

Kam všichni tak spěcháme? Proč se nezastavíme a nesrovnáme si v hlavě, co je podstatné a co ne? V roce 1985 dvě redaktorské d...

Jeď, modrý koníčku. Moderní pohádky a básničky i skvostné ilustrace

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost...

Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva