kouzelna_lampaDo exotického světa arabských pohádek, známých z vyprávění bájné Šeherezády, vás vtáhne spisovatelka Daniela Fischerová a výtvarníci Renáta Fučíková a Jindra Čapek. Můžete se tu setkat se slavnými pohádkovými postavami, jako jsou Aládín, Alí Baba nebo Sindibád, pobavit se vtípky lstivé Dalíly či šibala Alího a nechat se strhnout dobrodružstvími plnými zlých čarodějů, dobrých víl i odvážných a důvtipných lidských hrdinů.

Daniela Fischerová / Kouzelná lampa a další arabské pohádky / Ilustrace Renáta Fučíková a Jindra Čapek / Mladá fronta 2010

Ukázka z knihy:

Co našel Aládín na dně propasti

Aládínovi nezbylo nic jiného. Začal se opatrně spouštět dolů. Tma byla pořád hustší a lano se mu zdálo strašně dlouhé, ale konečně se dotkl nohou dna. V úzkostech vykřikl své jméno, jméno otce, jméno matky. Rázem ho zaplavil jas, až leknutím prudce zavřel oči. Když si je troufnul otevřít, nestačil se divit. Propast byla vystlaná měkkými koberci, nad hlavou zářily křišťálové lustry a truhly přetékaly diamanty, rubíny i safíry. Ve zlatých mísách byly dokonalé perly, měsíčně bílé, růžové i ty nejvzácnější černé. Látky pestré jako paví peří visely od stropu až k zemi. Hoch zapomněl na čas a v čirém úžasu se kochal pohledem.
„No tak kde jsi? Nelelkuj tam a běž pro tu lampu!“ slyšel z výšky rozzlobený hlas. Ale nemohl se nabažit těch podivuhodností a hrál si se zlatými šperky jako dítě s hračkami.
„Spěchej, ty malý mizero! Už nemáme moc času!“
Chlapec se vydal až na konec chodby. Doopravdy, úplně vzadu se v koutě válela obyčejná stará lampa, zaprášená, s rezavým držadlem. Aládín ji vzal a běžel zpátky. Cestou si nacpal za košili tolik drahokamů, kolik jenom unesl.
„Chvátej!“ křičel čaroděj nedočkavě. „Brzy bude svítat, kouzlo pomine!“
Aládín šplhal úzkým jícnem země. Čaroděj už chtivě natahoval ruku.
„Lampu! Lampu!“ povykoval. „Hned mi dej tu lampu!“
Aládínovi už docházely síly. Vztáhl volnou ruku vzhůru, aby mu čaroděj pomohl vylézt. Ale ten se sápal jenom po té zaprášené lampě. Vtom vyšlo slunce a zlaté ranní světlo zaplavilo kraj.
„Ty líný parchante, všechno jsi zkazil!“ zařval čaroděj. Potom zaklel a hodil do ohně nějaký páchnoucí prach. Plamen zhasl. Tenký sloup čpavého dýmu stoupal k nebi, trhlina propasti srostla a chudák Aládín se zřítil na nejhlubší dno.
Zklamaný čaroděj zuřil. Měl v úmyslu vyrvat chlapci lampu z ruky a srazit ho do propasti holí, aby se nad ním země navždy zavřela. Ta lampa pro něj měla nedozírnou cenu, ale on uměl číst ve hvězdách. Hvězdy mu daly nesmlouvavou věštbu, že lampu může z hlubin vyzvednout jen chlapec, jehož jméno bude Aládín.
„Nevděčný, hloupý, neschopný a drzý fracek!“ vztekal se čaroděj, když se sykotem letěl ranním nebem pryč. „Aspoň že jsem ho zahubil a mám ho z krku. Ať shnije v té jeskyni plné drahokamů, ať zdechne hlady jako zvíře uprostřed všeho toho bohatství!“
Zasmál se štiplavým zlým smíchem a zmizel za obzor.

Pohádky pro děti – nové knihy

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Inspirující myšlenky...

Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.
Jack London: Ženská statečnost