fischerova daniela spisovatelka
Do exotického světa arabských pohádek, známých z vyprávění bájné Šeherezády, vás vtáhne spisovatelka Daniela Fischerová a výtvarníci Renáta Fučíková a Jindra Čapek. Můžete se tu setkat se slavnými pohádkovými postavami, jako jsou Aládín, Alí Baba nebo Sindibád, pobavit se vtípky lstivé Dalíly či šibala Alího a nechat se strhnout dobrodružstvími plnými zlých čarodějů, dobrých víl i odvážných a důvtipných lidských hrdinů.

kouzelna_lampa

Daniela Fischerová / Kouzelná lampa a další arabské pohádky / Ilustrace Renáta Fučíková a Jindra Čapek / Mladá fronta 2010

Ukázka z knihy:

Co našel Aládín na dně propasti

Aládínovi nezbylo nic jiného. Začal se opatrně spouštět dolů. Tma byla pořád hustší a lano se mu zdálo strašně dlouhé, ale konečně se dotkl nohou dna. V úzkostech vykřikl své jméno, jméno otce, jméno matky. Rázem ho zaplavil jas, až leknutím prudce zavřel oči. Když si je troufnul otevřít, nestačil se divit. Propast byla vystlaná měkkými koberci, nad hlavou zářily křišťálové lustry a truhly přetékaly diamanty, rubíny i safíry. Ve zlatých mísách byly dokonalé perly, měsíčně bílé, růžové i ty nejvzácnější černé. Látky pestré jako paví peří visely od stropu až k zemi. Hoch zapomněl na čas a v čirém úžasu se kochal pohledem.
„No tak kde jsi? Nelelkuj tam a běž pro tu lampu!“ slyšel z výšky rozzlobený hlas. Ale nemohl se nabažit těch podivuhodností a hrál si se zlatými šperky jako dítě s hračkami.
„Spěchej, ty malý mizero! Už nemáme moc času!“
Chlapec se vydal až na konec chodby. Doopravdy, úplně vzadu se v koutě válela obyčejná stará lampa, zaprášená, s rezavým držadlem. Aládín ji vzal a běžel zpátky. Cestou si nacpal za košili tolik drahokamů, kolik jenom unesl.
„Chvátej!“ křičel čaroděj nedočkavě. „Brzy bude svítat, kouzlo pomine!“
Aládín šplhal úzkým jícnem země. Čaroděj už chtivě natahoval ruku.
„Lampu! Lampu!“ povykoval. „Hned mi dej tu lampu!“
Aládínovi už docházely síly. Vztáhl volnou ruku vzhůru, aby mu čaroděj pomohl vylézt. Ale ten se sápal jenom po té zaprášené lampě. Vtom vyšlo slunce a zlaté ranní světlo zaplavilo kraj.
„Ty líný parchante, všechno jsi zkazil!“ zařval čaroděj. Potom zaklel a hodil do ohně nějaký páchnoucí prach. Plamen zhasl. Tenký sloup čpavého dýmu stoupal k nebi, trhlina propasti srostla a chudák Aládín se zřítil na nejhlubší dno.
Zklamaný čaroděj zuřil. Měl v úmyslu vyrvat chlapci lampu z ruky a srazit ho do propasti holí, aby se nad ním země navždy zavřela. Ta lampa pro něj měla nedozírnou cenu, ale on uměl číst ve hvězdách. Hvězdy mu daly nesmlouvavou věštbu, že lampu může z hlubin vyzvednout jen chlapec, jehož jméno bude Aládín.
„Nevděčný, hloupý, neschopný a drzý fracek!“ vztekal se čaroděj, když se sykotem letěl ranním nebem pryč. „Aspoň že jsem ho zahubil a mám ho z krku. Ať shnije v té jeskyni plné drahokamů, ať zdechne hlady jako zvíře uprostřed všeho toho bohatství!“
Zasmál se štiplavým zlým smíchem a zmizel za obzor.

Pohádky pro děti – nové knihy

O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj. Příběh o panence z výlohy Zdeňka Slabého

A máme díla už programově bezútěšná, jsou jich celá náměstí, i jejich opaky; naštěstí. A Zdeněk Slabý napsal dílo se ...

Deoduši. Werichovy jedinečné pohádky a nedokončený Alibaba a čtyřicet loupežníků

Zajímavou knížku plnou bajek a pohádek Jana Wericha přichystalo nakladatelství Albatros pro všechny čtenáře, kteří milují ...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Duhové pohádky. O tom, jak a proč Sluníčko obarvilo svět pomocí Daniely Fisherové

Krátké pohádky Daniely Fischerové jsou hravé, inteligentní a nezvykle milé. Rozvíjejí v dětech právě fantazii hledáním ne...

Pohádky Miloše Macourka, které děti ještě neznají

Na humorných, absurdních pohádkových příbězích spisovatele Miloše Macourka (1926 – 2002) už vyrostlo několik generací če...

Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler