kouzelna_lampaDo exotického světa arabských pohádek, známých z vyprávění bájné Šeherezády, vás vtáhne spisovatelka Daniela Fischerová a výtvarníci Renáta Fučíková a Jindra Čapek. Můžete se tu setkat se slavnými pohádkovými postavami, jako jsou Aládín, Alí Baba nebo Sindibád, pobavit se vtípky lstivé Dalíly či šibala Alího a nechat se strhnout dobrodružstvími plnými zlých čarodějů, dobrých víl i odvážných a důvtipných lidských hrdinů.

Daniela Fischerová / Kouzelná lampa a další arabské pohádky / Ilustrace Renáta Fučíková a Jindra Čapek / Mladá fronta 2010

Ukázka z knihy:

Co našel Aládín na dně propasti

Aládínovi nezbylo nic jiného. Začal se opatrně spouštět dolů. Tma byla pořád hustší a lano se mu zdálo strašně dlouhé, ale konečně se dotkl nohou dna. V úzkostech vykřikl své jméno, jméno otce, jméno matky. Rázem ho zaplavil jas, až leknutím prudce zavřel oči. Když si je troufnul otevřít, nestačil se divit. Propast byla vystlaná měkkými koberci, nad hlavou zářily křišťálové lustry a truhly přetékaly diamanty, rubíny i safíry. Ve zlatých mísách byly dokonalé perly, měsíčně bílé, růžové i ty nejvzácnější černé. Látky pestré jako paví peří visely od stropu až k zemi. Hoch zapomněl na čas a v čirém úžasu se kochal pohledem.
„No tak kde jsi? Nelelkuj tam a běž pro tu lampu!“ slyšel z výšky rozzlobený hlas. Ale nemohl se nabažit těch podivuhodností a hrál si se zlatými šperky jako dítě s hračkami.
„Spěchej, ty malý mizero! Už nemáme moc času!“
Chlapec se vydal až na konec chodby. Doopravdy, úplně vzadu se v koutě válela obyčejná stará lampa, zaprášená, s rezavým držadlem. Aládín ji vzal a běžel zpátky. Cestou si nacpal za košili tolik drahokamů, kolik jenom unesl.
„Chvátej!“ křičel čaroděj nedočkavě. „Brzy bude svítat, kouzlo pomine!“
Aládín šplhal úzkým jícnem země. Čaroděj už chtivě natahoval ruku.
„Lampu! Lampu!“ povykoval. „Hned mi dej tu lampu!“
Aládínovi už docházely síly. Vztáhl volnou ruku vzhůru, aby mu čaroděj pomohl vylézt. Ale ten se sápal jenom po té zaprášené lampě. Vtom vyšlo slunce a zlaté ranní světlo zaplavilo kraj.
„Ty líný parchante, všechno jsi zkazil!“ zařval čaroděj. Potom zaklel a hodil do ohně nějaký páchnoucí prach. Plamen zhasl. Tenký sloup čpavého dýmu stoupal k nebi, trhlina propasti srostla a chudák Aládín se zřítil na nejhlubší dno.
Zklamaný čaroděj zuřil. Měl v úmyslu vyrvat chlapci lampu z ruky a srazit ho do propasti holí, aby se nad ním země navždy zavřela. Ta lampa pro něj měla nedozírnou cenu, ale on uměl číst ve hvězdách. Hvězdy mu daly nesmlouvavou věštbu, že lampu může z hlubin vyzvednout jen chlapec, jehož jméno bude Aládín.
„Nevděčný, hloupý, neschopný a drzý fracek!“ vztekal se čaroděj, když se sykotem letěl ranním nebem pryč. „Aspoň že jsem ho zahubil a mám ho z krku. Ať shnije v té jeskyni plné drahokamů, ať zdechne hlady jako zvíře uprostřed všeho toho bohatství!“
Zasmál se štiplavým zlým smíchem a zmizel za obzor.

Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky Miloše Macourka, které děti ještě neznají

Na humorných, absurdních pohádkových příbězích spisovatele Miloše Macourka (1926 – 2002) už vyrostlo několik generací če...

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Kouzelná fajfka Františka Skály staršího a Stanovského je tady znovu, po více jak 20 letech

František Skála starší je mužem mnoha zájmů a talentů. Je malířem, grafikem, ilustrátorem, ale i tvůrcem animovaných film...

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby