jed modry konicku pohadky hejna

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost. Knížka je téměř ideální pro předčítání před spaním.


Olga Hejná (1928 – 2017) byla nejen spisovatelka, ale také ilustrátorka a sochařka. Spolu se svým manželem ke knížce připravili obrázky, které potěší nejen svým obsahem, ale i nekýčovitým provedením, které u knížek pro děti vidíme čím dál méně.

Jeď, modrý koníčku / Olga Hejná / Ilustrace Olga Hejná a Miloslav Hejný / Typografie Vladimír Verner / Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2015

hejny hejna jed nodry konicku

Ukázky z knihy...

Běží, běží…
Běží, běží mňoukadýlko,
v patách za ním štěkadýlko.
Mňoukadýlko prsk a mňau,
štěkadýlko au – au – au!

O neslušném pejskovi

Jednou vyplazoval pejsek na kocoura jazyk a kocour řekl: „Co na mě pořád vyplazuješ jazyk?“ A pejsek řekl: „Abys věděl, pejskům se jazyk vyplazuje sám, když mají žízeň…“
A kocour řekl: „Tak proč při tom koukáš na mě?“
Pejsek vyplázl jazyk ještě jednou a kocour ho zavedl do hospody na limonádu. Pak šli trošku na procházku. Přišli do jedné ulice, kde byly domy menší a menší, až byly docela malinké, a v nich bydlela květinková semínka.
Dívala se právě z oken a volala: „Dobrý den, jak se máte? Jak jste se vyspinkali?“
„Jak to, že jste tady všichni tak hodní a slušní?“ divil se pejsek.
A jedno semínko pravilo: „Kdybych nebylo hodné, vyrostl by ze mne jenom nějaký plevel nebo tak! V naší květinkové ulici musí být každý hodný!“
Pejsek řekl: „Ale já můžu vyplazovat jazyk!“ a vyplázl na semínko jazyk.
„Ó ne, to ne! Raději vůbec ne!“ volalo semínko a honem zavřelo okno.
Pejsek řekl: „Haf! To jsem je vyděsil! Haf! A já vůbec žízeň neměl! Ani prve jsem neměl žízeň, když jsme šli spolu na tu limonádu! Haf!“
Kocourek se rozzlobil a šel domů. A pejskovi vyrostlo najednou místo ocásku škaredé koště! Ták! Začal se za ním točit do kolečka a jestli už toho nenechal a neběžel raději domů, snad se tam ještě točí.


Pohádky pro děti – nové knihy

Čarodějné pohádky Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Svět, ve kterém žijeme, je plný kouzel, která by lidem z počátku minulého století připadala neuvěřitelná. Díky televizi v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Jsem Karel. Chytrá pohádka o deštníku Magdalény Wágnerové

Mezi nejkreativnější spisovatelky dětské literatury patří už dlouhá léta Magdaléna Wágnerová. Nevydává knih mnoho, ale k...

Žáčkovou knížku Chytrolíni z Hloupětína o pošetilém městěčku hloupých lidí ilustroval Adolf Born

Knížka Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračn...

Myšlenky z knih

Byl to myslím Aristoteles, který definoval člověka jako politické zvíře. Myšlenka je to náramně moudrá. Není jen docela jasno, mínil-li Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku je s odpuštěním zvíře. Obojí výklad má něco do sebe.
Karel Čapek, Lidové noviny 24.12.1922