jed modry konicku pohadky hejna

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost. Knížka je téměř ideální pro předčítání před spaním.


Olga Hejná (1928 – 2017) byla nejen spisovatelka, ale také ilustrátorka a sochařka. Spolu se svým manželem ke knížce připravili obrázky, které potěší nejen svým obsahem, ale i nekýčovitým provedením, které u knížek pro děti vidíme čím dál méně.

Jeď, modrý koníčku / Olga Hejná / Ilustrace Olga Hejná a Miloslav Hejný / Typografie Vladimír Verner / Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2015

hejny hejna jed nodry konicku

Ukázky z knihy...

Běží, běží…
Běží, běží mňoukadýlko,
v patách za ním štěkadýlko.
Mňoukadýlko prsk a mňau,
štěkadýlko au – au – au!

O neslušném pejskovi

Jednou vyplazoval pejsek na kocoura jazyk a kocour řekl: „Co na mě pořád vyplazuješ jazyk?“ A pejsek řekl: „Abys věděl, pejskům se jazyk vyplazuje sám, když mají žízeň…“
A kocour řekl: „Tak proč při tom koukáš na mě?“
Pejsek vyplázl jazyk ještě jednou a kocour ho zavedl do hospody na limonádu. Pak šli trošku na procházku. Přišli do jedné ulice, kde byly domy menší a menší, až byly docela malinké, a v nich bydlela květinková semínka.
Dívala se právě z oken a volala: „Dobrý den, jak se máte? Jak jste se vyspinkali?“
„Jak to, že jste tady všichni tak hodní a slušní?“ divil se pejsek.
A jedno semínko pravilo: „Kdybych nebylo hodné, vyrostl by ze mne jenom nějaký plevel nebo tak! V naší květinkové ulici musí být každý hodný!“
Pejsek řekl: „Ale já můžu vyplazovat jazyk!“ a vyplázl na semínko jazyk.
„Ó ne, to ne! Raději vůbec ne!“ volalo semínko a honem zavřelo okno.
Pejsek řekl: „Haf! To jsem je vyděsil! Haf! A já vůbec žízeň neměl! Ani prve jsem neměl žízeň, když jsme šli spolu na tu limonádu! Haf!“
Kocourek se rozzlobil a šel domů. A pejskovi vyrostlo najednou místo ocásku škaredé koště! Ták! Začal se za ním točit do kolečka a jestli už toho nenechal a neběžel raději domů, snad se tam ještě točí.


Pohádky pro děti – nové knihy

Žáčkovou knížku Chytrolíni z Hloupětína o pošetilém městěčku hloupých lidí ilustroval Adolf Born

Knížka Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračn...

Pohádky Grimmů v exkluzívním vydání s ilustracemi Adolfa Borna

Soubor padesáti pohádek uspořádaný samotnými bratry Grimmy zahrnuje pod názvem “Malé vydání” to nejlepší co podle svéh...

Jacques Prévert. Moudré pohádky pro nehodné děti

Kam všichni tak spěcháme? Proč se nezastavíme a nesrovnáme si v hlavě, co je podstatné a co ne? V roce 1985 dvě redaktorské d...

Jeď, modrý koníčku. Moderní pohádky a básničky i skvostné ilustrace

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Inspirující myšlenky...

Zkušenost mě přesvědčila, že zdrojem obdivu a úcty k největším spisovatelům bývá, a to i u lidí, kteří je čtou a píší o nich, jen slepě přijímaný vžitý názor; nevyslovují vlastní soud a nerozpoznali jejich přednosti sami. Víš přece, že nejen ve stoletích špatného a zkaženého úsudku, ale i v dobách zdravé literární střízlivosti většina čtenářů raději obdivuje nápadné a zjevné krásy než krásy jemné a skryté, spíše vzlet než věrohodnost, častěji vnějškovost než podstatu a obvykle spíše průměrnost než nadprůměrnost.
Giacomo Leopardi (1798 − 1837), Parini čili o slávě