jak-daleko_je_slunce„Život je krásný“, říká Ivan Klíma v rozhovoru ke znovuvydání své knihy Jak daleko je slunce. Tentokrát rozšířenou o nové příběhy, v nové grafické úpravě a doprovozenou ilustracemi své dcery Hany Pavlátové. Portál uvádí publikaci na knižní trh k 80. narozeninám Ivana Klímy.

Jak daleko je slunce je knížka pohádkových vyprávění, která reagují na zvědavé dětské otázky o světě a jeho smyslu. Dětská proč se proměňují v poetické texty, které poutavě i hravě pronikají do tajemných zákoutí lidské existence. Autor svým vypravěčským uměním a přístupným jazykem vysvětluje původ světla, cenu vzduchu, ale i důležitost přátelství a úcty k druhému člověku a k přírodě kolem nás. Kniha vychází již podruhé, první vydání z roku 1995 je rozebráno. Autor rozšířil druhé vydání o tři nově napsané povídky.

Přestože se Ivan Klíma věnuje dětské literatuře spíše okrajově, psaní pro děti nepodceňuje: „Pro děti se píše maličko jinak, řekl bych, že příběh musí být konkrétnější, pokud ukrývá morální poselství, musí být řečeno nevtíravě, neučitelsky. A jazyk musí být srozumitelný, ale to neznamená ochuzený, spíše naopak. Čtením se má dítě seznamovat s krásou a bohatostí jazyka. Autoři, kteří to nevnímají, by toho měli radši nechat.“

Knihu doprovázejí příjemné ilustrace Hany Pavlátové,
dcery Ivana Klímy, a silně umocňují celkové vyznění příběhů. Četba knížky se tak stává skutečným zážitkem pro malé i velké a může významně přispět k rozvoji dětského čtenářství. O budoucnost dětské literatury se Ivan Klíma nebojí: „Myslím si, že ještě aspoň nějaký čas zůstanou děti, které bude četba těšit a objeví právě kouzlo v tom, že naleznou více prostoru pro svoji fantazii.“

pavlatova jak daleko slunce

Kniha Jak daleko je slunce vychází mj. k 80. narozeninám Ivana Klímy, které oslavil v září 2011.
V rozhovoru pro Portál k vydání knihy autor vzkázal dnešním mladým lidem. „Život je ten hlavní dar, který dostáváme. I když se často vymlouváme na objektivní okolnosti, bude vždycky záležet především na nás, jak s ním naložíme. Já si po léta (i když některá byla, viděno zvenčí, zlá) aspoň jednou denně řeknu: život je krásný. A to, co nazývám krásou života, záleží hodně na tom, jaké si dovedeme vytvářet vztahy s těmi nejbližšími lidmi, s nimiž žijeme. Je mi líto těch, kteří tohle nepochopili a protrápí se, promarní se celým životem.“

Ivan Klíma (14. 9. 1931)
je známý autor, jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré a zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetony i knížky pro děti. V 50. a 60. letech 20. století pracoval jako redaktor a přispěvatel několika časopisů a novin, působil také v nakladatelství Československý spisovatel. Od r. 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi.

Jak daleko je slunce | Ivan Klíma | Ilustrovala Hana Pavlátová | Vydal Portál, 2011


Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho patří ke skvostům české knížky pro děti

Jedna z nejkouzelnější knih pro děti, ve které se střetává pohádkový svět se světem skutečným. Knížka, která je psána...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Myšlenky z knih

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut