keltske_pohadkyKnihu keltských pohádek, která byla údajně vytištěna právě o letošní Valpuržině noci, nám představuje nakladatelství Brio. Špalík o čtyřech stech osmdesáti stranách, ilustrovaných více než bohatě Renátou Fučíkovou, se přiřazuje do edice Pohádek z celého světa, takřka hřbet vedle hřbetu s pohádkami čínskými, africkými nebo ruskými. Pokud se chcete ponořit právě do světa vodních div, elfů a koriganů, můžete sáhnout po této novince.

Odkud pohádkové příběhy pocházejí

Jsme v Irsku. Kvůli koním krále Conala málem přišli o život tři kralevicové. Před lázní ve žhavém oleji je zachránilo jedině vypravěčské umění Černého loupežníka.
Ke zkáze monumentálního města Is, jež do vln moře přivedla marnivost panovačné princezny Dahut, bychom mohli přihlížet u imaginárních břehů bájné Bretaně... a při troše představivosti pak i na pobřeží té skutečné Bretaně dnešní.
Ze Španělska pak pochází pověst o princi s oslíma ušima, kterou kongeniálně přebásnil K. H. Borovský v Králi Lávrovi.
Leťme na sever a jsme ve Skotsku: královna elfů právě zve skromnou rybářku k návštěvě své nádherné říše... A zase na jihu Britských ostrovů se snad právě nyní velšská královna Helena zaslíbila římskému císaři Maximovi a její bratři Kynan a Edeon pozvedají zbraně, aby švagrovi pomohli vyrvat město Řím z područí samozvaného vládce...

To vše se vám může během jednoho večera odehrát před očima díky novému souboru keltských pohádek. Jak vidno, procestujete si nimi skoro celou západní Evropu v prostoru i čase. Protože právě tento soubor odráží dva výrazné rysy keltské kultury: totiž její neuvěřitelný zeměpisný rozsah a její sice tichý, ale po věky znějící hlas. Dokazuje to ostatně i zájem, který o ni projevují čeští vypravěči pohádek. A nejde tu rozhodně pouze o nějakou módu.  

fucikova_keltske_pohadkyStarší knihy kelteských bájí a pohádek

I jen letmé přehlédnutí nám umožní udělat si jasný obraz: keltské příběhy a pověsti jsou u nás populární a vlastně si můžeme pochvalovat, kolik českých pohádkářů svůj talent propůjčilo právě hlasu keltské civilizace: Díky rozsáhlé tvorbě Vladimíra Hulpacha si můžeme přečíst živě převyprávěné příběhy rytířů svatého grálu (Rytíři krále Artuše, 1992) i pověsti spojené s Rudým křídlem irských Keltů vedených bájným Kukulínem (Keltské mýty a báje, 2000). Mnoho knížek bylo také věnováno bretaňské slovesnosti a příběhům z velšského cyklu Mabinogi – mezi nejpěknější určitě patří pohádky převyprávěné Janem Vladislavem (Keltské pohádky, 1992), anebo víc etnograficky zaměřený výbor Ivany Tomkové (Potopené zrcadlo, 2005), který věrně čerpá z původních materiálů sebraných François-Marie Luzelem.

Kniha obsahuje však méně známé příběhy, ale stejně atraktivní jako o králi Artušovi

Tento rychlý průzkumný přelet nad nejzajímavějšími parafrázemi ale ukazuje jedno velké úskalí spojené s edicemi keltské slovesnosti: „Keltské pohádky / legendy /  pověsti“ je evidentně titul, který se hodí na mnoho vzájemně si velmi nepodobných souborů. Málokterý by si mohl činit nárok na vyčerpávající úplnost, přitom mají všechny právo řadit se ke keltské tradici.
V Briu proto dostaly šanci ty keltské příběhy, které byly českému čtenáři méně známé, aniž by ztrácely na svých typických rysech. Nová antologie jich obsahuje patnáct. Jsou tu vyprávěnky ze španělské Galicie, z Bretaně, severoirské legendy, elfí příběhy ze Skotska; i na mabinogiánského Vypravěče, jemuž došly nápady, došlo. Ke slovu se dostali skřítci korigani, elfové i mořští draci, čtenáři se setkají s vodními divami, druidy a čaroději, aby jim pak svou velikost představili slavní vládcové, Conalem počínaje, Eudavem konče. Nechali jsme promluvit meče a vojenskou udatnost, třeba v příběhu o krásné Heleně, ale také chytrost a vtip v Čaroději Diarmuidovi. Mocná kouzla opanují příběhy, jako je ten o Rudovousovi či o třech bratrech mlynářích, a láska se ujímá vlády nad událostmi povídky o Liamu Donnovi a Uně Běloruké, o Jamiem a spící krasavici nebo o Janet, jež svou obětavostí zlomí kouzlo vyřčené královnou elfů nad rytířem Tamem.

Fascinující a magický styl vyprávění
Soubor tedy prezentuje různorodé pohádky a bezděky ukazuje, které z nám důvěrně známých syžetů vycházejí právě z příběhů keltské kultury. A ještě něco.
Nenápadně ale zřetelně jím prosvítá, co nás s dávnými Kelty spojuje nejpevnějším poutem: přece právě záliba v příbězích, fascinace vyprávěním. – V neposlední řadě je totiž většina Keltských pohádek svědectvím o moci věštby, kletby či vnuknutí, o síle snu a hodnotě slibu... tedy příběhem o příběhu a vyprávěním o vyprávění. Poselství poslední pohádky, O vypravěči, kterému došly nápady, je v tom ohledu nesmlouvavé: ztratíme-li schopnost vyprávět, ztrácíme svou pozici ve světě, sebe samé.
Kdo jiný však může předat věrohodnější svědectví o moci těchto příběhů než umělkyně, která je z řeči slov převáděla do řeči obrazů? Dlužno podotknout, že velkolepými ilustracemi Renáty Fučíkové kniha přímo přetéká. A tak jí předejme slovo .

Keltské pohádky, Ilustrace: Renáta Fučíková
nakladatelství Brio, 2010
Počet stran: 480, pevná vazba
https://www.briopublishing.cz/Pohadky-z-celeho-sveta.html


Renáta Fučíková o Keltských pohádkách

fucikova150Když jsem před rokem a půl dostala nabídku ilustrovat další knihu etno-pohádek, tentokrát z „keltského kotlíku“, ani na chvilku jsem nezaváhala. Tolik jsem se těšila na Kukulína, Gawaina a další známé hrdiny slavných příběhů. Nic takového jsem však v rukopisu nenašla.
Zcela pochopitelně – jde přece o pohádky, nikoli pověsti. Ovšem žádné zklamání se nedostavilo. Rozprostřely se přede mnou milé vyprávěnky z Irska, Walesu, Skotska i Bretaně. Příběhy králů i prostých lidí, které mě ohromily tím, že jsou tak neskutečně BLÍZKÉ českým pohádkám. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu Němcovou nebo Erbena.
Nevěříte? V tom případě se podívejte na mapu starověkých keltských území na zadní předsádce knihy. Hned pochopíte příčinu tak silného souzvuku námětů i způsobu vyprávění. Národy, které se stále hrdě hlásí ke své keltské minulosti, dnes sídlí v odlehlých koutech našeho světadílu. V dávných dobách – před dvěma tisíci lety – je však spojovala jejich kolébka: rozsáhlé území střední Evropy. I naše země byly tehdy domovem statečných bojovníků, výtečných kovářů, tajemných druidů a znamenitých řemeslníků.
Už déle než rok přemítám, proč učebnice dějepisu sdělují dětem tak žalostně málo o tolik významném období našich dějin. Proč se hlásíme pouze ke kořenům daným naší řečí a nikoli ke kořenům daným územím, na němž žijeme? Proč máme znát řecký pantheon a nevíme nic o bozích, jež vzývali lidé, kteří otiskli své stopy do české krajiny? A možná i do nás. Kdo ví?
PŘEJU  tedy malým čtenářům Keltských pohádek, aby tato kniha byla branou k dalším úchvatným příběhům starobylého národa, jenž kdysi přebýval tady, kde dnes žijeme my. A  PŘEJU zároveň i sama sobě, abych mohla jednoho dne ilustrovat i všechny dalěí slavné příběhy, jak o tom sním už od svého dětství.

Pohádky pro děti – nové knihy

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek