panenka autaciAlbatros vydal v edici Ahoj děti – Dobrou noc další večerníček. Tentokrát je to třináctidílná série O panence Blažence z roku 1988. Scénář a námět vytvořila Marie Kšajtová, která nyní dala příběhům panenky a pana Jablonky i knižní podobu. 

Příběhů je v knížce deset a dají se číst nejen před spaním. Stejně jako v animované podobě jsou jednotlivé kapitoly Potěšením pro některou postavičku, s kterými se panenka a pan Jablonka potkává, doprovodné ilustrace jsou od paní Evy Šedivé stejně jako ve filmu.
Knížka má jiné možnosti, a proto věříme, že si ji s chutí přečtete a oceníte nápady zkušené ilustrátorky.

Malá ukázka pro radost:

„Nech toho, povídám, nebo místo třešní přivezeš do obchodu marmeládu,“ napomenula panenka znovu rozjařeného řidiče.
Pan Jablonka zas nic, jel s třešněmi jako sanitka s pacientem.
Aha, chce, aby se stalo, co neviděl ani ve snu, řekla si Bláža a pohodila hlavou, až se jí třešňové náušnice zhouply.
V ten okamžik auto pana Jablonky zastavilo. Řidič překvapeně vykulil oči. Ještě víc se podivil, když se kapota auta sama nazvedla a otevřela jako křídla piana. A zpod ní vykoukla koňská hlava a hlasitě zařehtala! Hned potom vyskočil černý kůň, za ním bílý, a nakonec vyběhlo celé stádo koní.
„Vraný koně, i vy, bělouši, běžte se trochu proběhnout. Nebudete přece sloužit tomu poděsovi. Vždyť ani neví, jak se s vámi správně zachází,“ volala na koně panenka jako rázná pasačka.
A koně hned dup, klap, rychle odcválali pryč. Pan Jablonka ztuhl a zezelenal jako špenát. Než se stačil vzpamatovat, vyskočil z auta ještě osel. Zastavil se na silnici a zahýkal.
„Ten čeká na tebe, pane Jablonko. Nalož na osla třešně a jeď dál“ řekla panenka a ani nemrkla.

Marie Kšajtová: | Panenka a auťáci | Albatros, 2012

Pohádky pro děti – nové knihy

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Kouzelná fajfka Františka Skály staršího a Stanovského je tady znovu, po více jak 20 letech

František Skála starší je mužem mnoha zájmů a talentů. Je malířem, grafikem, ilustrátorem, ale i tvůrcem animovaných film...

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic