byl-jednou_petiska.jpg„Bylo jednou jedno loutkové divadlo a bylo to moc hezké divadlo s červenou oponou a se spoustou loutek. Kdyby se někdo za oponu podíval, uviděl by hluboký pohádkový les. Lesem vedla cesta, ale nikdo po ní nepřicházel. Divadlo bylo tiché, nikdo si s loutkami nehrál…“

Útlá knížka vás zavede do jednoho dětského loutkového divadla. Děti odjely na návštěvu k babičce a divadlo ten srpnový horký den osiřelo. Copak se asi v té chvíli děje? Pokud si myslíte, že loutkové divadlo prostě jen čeká a nudí se, není to pravda.

Loutkové divadlo je takový malý svět a nemusí čekat, až si s ním děti začnou hrát. Dobrodružství může zažít i o samotě. Kašpárkovi a jeho koníčku se zachtělo projížďky. To je začátek příběhu, ve kterém se nebudou nudit ani ostatní loutky. Loupežníci, čerti, princezna i drak, babička s Červenou karkulkou, pan kníže, krejčík, vodník nebo třeba čarodějnice. To je ostatně pěkně vykutálená osůbka. Trochu kouzlem a trochu lží si pomůže k mladé krásné služebné. Filoménka sice nakonec u čarodějnice zůstane, ale přece jen… Uvidíte, jak si Filoménka poradí i s takovou patálií, že musí u čarodějnice zůstat navždy.

Ale s čertem to taky nedopadlo slavně…

„A co čert nechtěl, to se stalo. Čert myslivec se posadil rovnou na babiččinu jehlu, kterou loupežník Vlasando vzal babičce. Čert vykřikl, vyskočil a nohy mu ujely po skleněných kuličkách, o které oloupil kluky Nehtando. Čert se zachytil borovice. Borovice se otřásla a shodila z větve hrnec, který uloupil loupežník Ušando. Hrnec spadl čertovi myslivcovi na hlavu jako veliký klobouk.
Sjel mu pes uši a přes oči a čert neviděl. Zkoušel hrnec z hlavy stáhnout, ale čertí rohy mu bránily. Venku tma, v hrnci tma ještě větší…
„To je nadělení, to je, to je,“ bědoval čert s hlavou v hrnci….“

Příběh, ke kterému se budou i mladší děti rády vracet

Příběh je pro předškolní děti ve věku od 5 let. Pro předčítání se podle mého názoru hodí i pro děti o něco mladší, příběh je jednoduchý a čtivý. Určitě vám vystačí na několik podzimních večerů a je pravděpodobné, že se k němu děti budou chtít rádi vracet. A nejen kvůli Kašpárkovi a jeho neposlušnému koníčkovi.

Text je milý, celkový dojem hezkého čtení tvoří ilustrací orámovaný text a doprovod obrázků typických pro Helenu Zmatlíkovou. Spojení s příběhem z pera Eduarda Petičky je zárukou kvalitního čtení pro děti.

Převzato: https://www.svetdetskefantazie.cz


Bylo jednou loutkové divadlo
Eduard Petiška

Ilustruje Helena Zmatlíková
čtvrté vydání, l. vyd. ve Fragmentu (l. vyd. 1980, Albatros)

 


Pohádky pro děti – nové knihy

Ježibaba na koloběžce. Skvostné pohádky od Berounky Jiřího Kahouna s ilustracemi Lucie Dvořákové

Nedávno jsem nahlédli do výkladu s dětskými knihami a ejhle. Mezi různým brakem ležela jedna, která svítila. Kahounova Ježib...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Pohádkové dárky Josefa Lady a Michala Černíka nejen k vánocům

Tento výbor z pohádkových ilustrací Josefa Lady, uspořádal a na motivy kreseb napsal texty (verše i pohádky) Michal Černík. K...

Kahounovo Štěstíčko a kocouří dědeček

Půvabný příběh o letních velkých maličkostech, které se v dnešní uspěchané době z dětského světa bohužel začínají ...

Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho patří ke skvostům české knížky pro děti

Jedna z nejkouzelnější knih pro děti, ve které se střetává pohádkový svět se světem skutečným. Knížka, která je psána...

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu