princezna_z_kloboukovych_horKdyž jsem objevila v knihkupectví knížku Princezna z Kloboukových hor, byla jsem na ni velmi zvědavá. Musím přiznat, že večerníček stejného jména jsem na obrazovce zaregistrovala, ale příliš mne nenadchl. Dva lumpíci a zlobilové neustále hatí ostatním vše, co dělají.

Obrazy mi přišly roztříštěné a málo srozumitelné. Říkala jsem si, že tato pohádka na dobrou noc asi nebude mít šanci.
Pak jsem zmíněný večerníček sledovala s dvouletým synovcem. Byl nadšen, nemohl odtrhnout od obrazovky oči, juchal, když zlobiví skřítci byli potrestáni a Králík vítězil. A já si uvědomila, že už nejsem dítě. Tak jsem tedy dychtivě popadla pohádkovou knížku s trošku smutnou obálkou (chybí mi na ní teplé barvy), abych si ji přečetla. Podle večerníčku Lubomíra Duška a Milady Sukdolákové text napsala Marie Kšajtová. Moc se jí povedl. Najednou se přede mnou začal odvíjet příběh – ne útržkovitý a skládaný – ale skutečný, navazující a snový. Takové malé pohlazení po duši.

Začněme pěkně od začátku

Bělošedý Králík objevil modrého Motýla, který si s ním hrál na honěnou. A to tak dlouho, až se Králík ztratil. Naštěstí kolem jel pán na podivném velocipedu. Králík k pánovi potichoučku přisedl na blatník a vezl se s ním. Ale jen do té doby, než přijeli k vysokému kopci. Tu Králík začal pomáhat, tlačil kolo s cyklistou vzhůru, a tak mu podivný pán – snad Kouzelník – věnoval obrázkové leporelo. A jak si tak prohlížel Králík obrázky, najednou uviděl malou Princeznu hrající si s červeným míčem a dva lotříky, skřítky Pošťuchu a Kazounka, kteří dívce červený míč sebrali. Králík si pomyslel, že by měl Princezně pomoct – a v tu ránu se dostal do pohádky…

Rozkládací pohádka,
obrázky se točí,
kdo chce za Princeznou,
ať do víru skočí.

Pohádku máme každý na dosah

Králík se tedy dostal do pohádky a začal s Princeznou hledat ztracený červený míč. Samozřejmě, že jim to Pošťucha s Kazounkem pěkně hatili, ale naštěstí moudrý Kouzelník byl vždy na místě a ve chvíli nejtěžší pomohl. Králík s Princeznou se skřítky v patách procestovali Kloboukové hory, dostali se do vesmíru na Planetu bot, potkali hravého Draka a v pomořské krajině se seznámili s Chobotnicí. Na břeh je dovezla Velryba a domů dojeli vláčkem. To bylo velké dobrodružství. Tak veliké, že se Králík rozhodl zůstat v pohádce.

Kam se Králík zase schoval?
Nebo se snad odstěhoval?
Za Princeznou do pohádky,
vůbec se mu nechce zpátky.

Jak dopadli zlobilové?
A co dva zlobiví skřítci? No, ti měli namále. Přestože neustále slibovali, že už se polepší, nikdy to nedodrželi. Proto se málem museli z pohádky odstěhovat. Což se jim vůbec, ale vůbec nelíbilo:

Slibujeme, slibujeme,
že už zlobit nebudeme.
Opravdu se polepšíme,
žádnou hru už nezkazíme.
Jen nás vezmi zpátky,
zpátky do pohádky.

Chytré vyprávění, plné napínavých příběhů a zapeklitých situací dopadlo dobře.
Jednotlivé kapitolky jsou rozsahem ideální k večernímu přečtení. A co je důležité – jsou vtipně napsané, takže se při čtení jistě pobaví i rodiče. I trošku poučí – všichni. Protože jasně ukazují, jak dobré je mít, nejen v pohádce, kamaráda, který vždycky pomůže a nikdy nenechá přítele na holičkách. Příběh doplňují velmi povedené ilustrace Lubomíra Duška, které podtrhují jak jeho poetiku, tak snovou fantazii.

Jen malá poznámka nakonec – z knížky mám jako z celku velmi dobrý pocit. Jen font písma bych příště doporučovala užít čitelnější. Tenké nitky se občas ztrácejí pod ilustracemi. Ale to je moje jediná výtka. Příjemné knížce pro celou rodinu píšu jedničku s maličkým minusem.

Princezna z Kloboukových hor | Marie Kšajtová | Ilustrace: Lubomír Dušek | Edice České televize, 2011

Pohádky pro děti – nové knihy

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Hans Christian Andersen a jeho slavné pohádky s ilustracemi Jiřího Trnky

Hans Christian Andersen (1805-1875) byl za svého života spisovatel v nejširším smyslu: psal básně, romány, povídky, dramata. T...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Kouzelné pohádky vánočního zvonku Františka Kožíka

Vánoce – to bylo pro Františka Kožíka kouzelné slovo, znamenaly pro něj nejen vzpomínky na dětství, ale i právě prožívan...

Inspirující myšlenky...

Dnes se umělcova role jeví jasněji i když rozhodně ne důstojněji. Muzea, galerie a další kulturní instituce se stávají součástí zábavního průmyslu. Při jejich hodnocení platí jen kvalitativní parametry, kolik lidí a jak často dovedou zabavit. Hodnotí se počet návštěvníků, četnost a exotičnost akcí, export a import děl i tvůrců atp. Cílem současného umění je co nejvíce zaujmout (a zdá se, že je možné použít jakékoliv prostředky bez vkusu i studu) a pobavit. Současný umělec se tak stává bavičem. K tomu ho kulturní scéna a umělecké školství vychovává.
Milan Knížák, esej Existuje ještě umění?