princezna_z_kloboukovych_horKdyž jsem objevila v knihkupectví knížku Princezna z Kloboukových hor, byla jsem na ni velmi zvědavá. Musím přiznat, že večerníček stejného jména jsem na obrazovce zaregistrovala, ale příliš mne nenadchl. Dva lumpíci a zlobilové neustále hatí ostatním vše, co dělají.

Obrazy mi přišly roztříštěné a málo srozumitelné. Říkala jsem si, že tato pohádka na dobrou noc asi nebude mít šanci.
Pak jsem zmíněný večerníček sledovala s dvouletým synovcem. Byl nadšen, nemohl odtrhnout od obrazovky oči, juchal, když zlobiví skřítci byli potrestáni a Králík vítězil. A já si uvědomila, že už nejsem dítě. Tak jsem tedy dychtivě popadla pohádkovou knížku s trošku smutnou obálkou (chybí mi na ní teplé barvy), abych si ji přečetla. Podle večerníčku Lubomíra Duška a Milady Sukdolákové text napsala Marie Kšajtová. Moc se jí povedl. Najednou se přede mnou začal odvíjet příběh – ne útržkovitý a skládaný – ale skutečný, navazující a snový. Takové malé pohlazení po duši.

Začněme pěkně od začátku

Bělošedý Králík objevil modrého Motýla, který si s ním hrál na honěnou. A to tak dlouho, až se Králík ztratil. Naštěstí kolem jel pán na podivném velocipedu. Králík k pánovi potichoučku přisedl na blatník a vezl se s ním. Ale jen do té doby, než přijeli k vysokému kopci. Tu Králík začal pomáhat, tlačil kolo s cyklistou vzhůru, a tak mu podivný pán – snad Kouzelník – věnoval obrázkové leporelo. A jak si tak prohlížel Králík obrázky, najednou uviděl malou Princeznu hrající si s červeným míčem a dva lotříky, skřítky Pošťuchu a Kazounka, kteří dívce červený míč sebrali. Králík si pomyslel, že by měl Princezně pomoct – a v tu ránu se dostal do pohádky…

Rozkládací pohádka,
obrázky se točí,
kdo chce za Princeznou,
ať do víru skočí.

Pohádku máme každý na dosah

Králík se tedy dostal do pohádky a začal s Princeznou hledat ztracený červený míč. Samozřejmě, že jim to Pošťucha s Kazounkem pěkně hatili, ale naštěstí moudrý Kouzelník byl vždy na místě a ve chvíli nejtěžší pomohl. Králík s Princeznou se skřítky v patách procestovali Kloboukové hory, dostali se do vesmíru na Planetu bot, potkali hravého Draka a v pomořské krajině se seznámili s Chobotnicí. Na břeh je dovezla Velryba a domů dojeli vláčkem. To bylo velké dobrodružství. Tak veliké, že se Králík rozhodl zůstat v pohádce.

Kam se Králík zase schoval?
Nebo se snad odstěhoval?
Za Princeznou do pohádky,
vůbec se mu nechce zpátky.

Jak dopadli zlobilové?
A co dva zlobiví skřítci? No, ti měli namále. Přestože neustále slibovali, že už se polepší, nikdy to nedodrželi. Proto se málem museli z pohádky odstěhovat. Což se jim vůbec, ale vůbec nelíbilo:

Slibujeme, slibujeme,
že už zlobit nebudeme.
Opravdu se polepšíme,
žádnou hru už nezkazíme.
Jen nás vezmi zpátky,
zpátky do pohádky.

Chytré vyprávění, plné napínavých příběhů a zapeklitých situací dopadlo dobře.
Jednotlivé kapitolky jsou rozsahem ideální k večernímu přečtení. A co je důležité – jsou vtipně napsané, takže se při čtení jistě pobaví i rodiče. I trošku poučí – všichni. Protože jasně ukazují, jak dobré je mít, nejen v pohádce, kamaráda, který vždycky pomůže a nikdy nenechá přítele na holičkách. Příběh doplňují velmi povedené ilustrace Lubomíra Duška, které podtrhují jak jeho poetiku, tak snovou fantazii.

Jen malá poznámka nakonec – z knížky mám jako z celku velmi dobrý pocit. Jen font písma bych příště doporučovala užít čitelnější. Tenké nitky se občas ztrácejí pod ilustracemi. Ale to je moje jediná výtka. Příjemné knížce pro celou rodinu píšu jedničku s maličkým minusem.

Princezna z Kloboukových hor | Marie Kšajtová | Ilustrace: Lubomír Dušek | Edice České televize, 2011


Pohádky pro děti – nové knihy

Čarodějné pohádky Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Svět, ve kterém žijeme, je plný kouzel, která by lidem z počátku minulého století připadala neuvěřitelná. Díky televizi v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Jsem Karel. Chytrá pohádka o deštníku Magdalény Wágnerové

Mezi nejkreativnější spisovatelky dětské literatury patří už dlouhá léta Magdaléna Wágnerová. Nevydává knih mnoho, ale k...

Žáčkovou knížku Chytrolíni z Hloupětína o pošetilém městěčku hloupých lidí ilustroval Adolf Born

Knížka Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračn...

Myšlenky z knih

Toto bych chtěl pro své děti, kdyby byly ještě malé. Chtěl bych, aby vyrostly s pocitem, že jsou vládci svých životů. Chtěl bych, aby byly šťastné, ale také aby se staraly o štěstí druhých. Chtěl bych, aby byly emocionálně odolné, aby mohly odrážet nevyhnutelný stres a zklamání, které život občas přinese. Chtěl bych, aby měly důvěru ve svou schopnost učit se po celý život a přizpůsobit se světu, který se rok od roku mění stále rychleji. Chtěl bych, aby měly cíle, po kterých opravdu touží. Chtěl bych, aby byly schopné kriticky přemýšlet a činit racionální rozhodnutí, která jim pomohou dosáhnout jejich cílů. Chtěl bych, aby měly morální hodnoty, které pomáhají dávat smysl a strukturu jejich životům, a doufám, že to budou lidské hodnoty - hodnoty, které mají co do činění s lidskými právy a povinnostmi, a ne s pošlapáním těchto práv.
Peter Gray