provaznikova big portrait
Spisovatelka a malířka Věra Provazníková

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava Houfa. Podstatná část pohádek se později objevila ve výboru z dětské tvorby autorky Když na hrušce buchty zrály. Ale i tento příklad dokazuje, že to s tím monopolem  Albatrosu na dětskou literaturu nebylo tak vážné i před rokem 1989.


neco za cibulku neco za pirozek

Věra Provazníková
(*17. 1. 1947, Praha) je výtvarnice, básnířka, spisovatelka.
Pochází z Prahy. Osudové pro ní bylo setkání s Vladimírem Holanem a Bohuslavem Reynkem, jakož i židovská kultura. Celá její tvorba je velmi poetická jak v písemném projevu, tak výtvarném, a je velmi rozsáhlá.
Získala řadu ocenění. Ceny MK ČR za 4 loutkové hry, za Báseň pro Erika Kolára, Zlata Rakle, Plovdiv - ze televizní pohádku O labuti, Nejkrásnější kniha 1994 - Don Quijote Bohuslav Reynek, 1998 Zlatá stuha.

Ukázka z knížky:

Přišel k jezeru a to jezero bylo celé stříbrné. Plavala v něm ryba.
Čách! – sekla ocasem o hladinu.
„Kampak, Šejdulo?“ Docela lidským hlasem.
„Inu – kam bych. Za ptákem Guglachajem, prosit o radu.“
„Popros, Šejdulo, i za mě! Sto let mě něco píchá v krku, sto let jsem očka nezavřela. Nedá-li radu pták Guglachaj, ať radši umřu!“
„Ech – dobře, když za vlka, tedy i za tebe,“ povídá Šejdula. Napil se z jezera stříbrné vody a jde dál. Přišel na pole, to bylo celé zlaté a stála v něm jablůňka.
Šaj – taj – pohnula větvemi.
„Kampak, Šejdulo?“ Tichounce – jako vánek.

 houf 3


Pohádky pro děti – nové knihy

Žáčkovou knížku Chytrolíni z Hloupětína o pošetilém městěčku hloupých lidí ilustroval Adolf Born

Knížka Chytrolíni z Hloupětína a je inspirovaná příběhy svérázných obyvatel pohádkového městečka Hloupětína, legračn...

Pohádky Grimmů v exkluzívním vydání s ilustracemi Adolfa Borna

Soubor padesáti pohádek uspořádaný samotnými bratry Grimmy zahrnuje pod názvem “Malé vydání” to nejlepší co podle svéh...

Jacques Prévert. Moudré pohádky pro nehodné děti

Kam všichni tak spěcháme? Proč se nezastavíme a nesrovnáme si v hlavě, co je podstatné a co ne? V roce 1985 dvě redaktorské d...

Jeď, modrý koníčku. Moderní pohádky a básničky i skvostné ilustrace

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut