Autorem veršů v této knížce je tajemná Eulálie Šibalka Chlupatá. Kdo se za tím jménem skrývá je jedním z tajemství knížky Jindřišky Ptáčkové VÍLA ODETTA, DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ POPLETA, ilustrovaná Zdeňkou Študlarovou.

vila odetta


Už od narození to nemá víla snadné. Stane se terčem zlomyslností pětice uličnických veverčat a závisti samozvané královny vil.
A je co závidět, vedle krásy. Odetta k radosti lesních zvířátek zkrotí psisko – postrach lesa, objeví ztracený zvoneček a především založí Detektivní kancelář Popleta na pomoc a ochranu obyvatel lesa. A co si zlá královna na Odettu vymyslela? Tak například zapřáhla do svých ničemností veverčata a takhle s nimi zacházela:
„Klackové nevycválaní!“ zaburácel královnin hlas a vrátil se trojnásobnou ozvěnou. Na stromě nadskočila sojka, rozklepala se stará sova a trávou se mihla ještěrka – honem honem zmizet někde mezi kamením.

Kdo se ale vylekal nejvíce, byla veverčata. Hap se dokonce strachy počůral. Ani jedno nebylo schopné slova. Co se stalo? Úkol, vlastně úkoly, vzorně splnila, Odetta někde smutně pláče, kdekdo si přečetl, že je šeredná a šmajdá. Co víc  po nás chce?
„Takhle se chodí ke královně? Takhle se jí vyjadřuje úcta? Dobrej den, tak jsme tu,“ vyrazila posměšně. „Co může dáma čekat od takových dacanů.“ Náhle se nadechla a zakřičela: „Na kolena, chásko!“

A to nešlo jen o veverčata. Stejně na tom byl dobrák drak Waldemar, královnin kadeřník, vizážista a kluk pro všechno, či vysloužilý hejkal a někdejší lesní panny. Jenomže na každého jednou dojde, i když to bude stát hodně úsilí. Všechno dobře skončí, ale to už si musí přečíst každý sám.
Knížku vydalo nakladatelství Brána a je vhodná pro děti od pěti do deseti let, i když se nad ní pobaví i mnohý dospělý.

Takto byla do života přivítána víla Odetta v Lesních novinách.
Teda, to vám byla síla,
když se víla narodila!
Nejdřív byly hromy, blesky,
pak se udělalo hezky.
Co vám k tomu říci ještě?
Zrodila se z kapky deště.

Pohádky pro děti – nové knihy

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Inspirující myšlenky...

Dnes se umělcova role jeví jasněji i když rozhodně ne důstojněji. Muzea, galerie a další kulturní instituce se stávají součástí zábavního průmyslu. Při jejich hodnocení platí jen kvalitativní parametry, kolik lidí a jak často dovedou zabavit. Hodnotí se počet návštěvníků, četnost a exotičnost akcí, export a import děl i tvůrců atp. Cílem současného umění je co nejvíce zaujmout (a zdá se, že je možné použít jakékoliv prostředky bez vkusu i studu) a pobavit. Současný umělec se tak stává bavičem. K tomu ho kulturní scéna a umělecké školství vychovává.
Milan Knížák, esej Existuje ještě umění?