o muzickovi ktery orloj slabyJe útěšné rozuzlení knížky O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj regulérně vkódováno už v DNA jejích titulních hrdinů, mužíka a staroměstského orloje? Nechť si odpověď nalezne každý z nás, čtenářů, sám.

A máme díla už programově bezútěšná, jsou jich celá náměstí, i jejich opaky; naštěstí. A Zdeněk Slabý napsal dílo se šťastným koncem - a ještě nad časem. Opětovně jistě vyjde i za mnoho let, a přece mu bude i „tam“ každý rozumět. Asi jako většina čtenářů obdařených srdcem podlehne i obrázkům Barbary Issa Wagner (A není jich málo. Vždy jedna celá velká následuje ilustrace po každé dvoustraně!)

Kniha klasika Zdeňka K. Slabého O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj byla i zdramatizována a do repertoáru ji pod názvem Prager Manndli vřadilo divadlo ve Svatém Gallenu ve Švýcarsku.
Pravděpodobnost, že se svět dočká i filmu, je nemalá; a jistě, nápad napájet magii příběhu pražskými reáliemi už tu byl x-krát, málokomu se to nicméně daří jako zde. A navíc je děj transponovatelný i do jiných evropských či světových metropolí.
Ta vlastní magie (jíž vedle Starého Města prostupují i vltavské vlny) už méně. A očarování starou Prahou? Koresponduje se stěží přenosnou vnímavostí těch vnímavých lidí, kteří uličkami u Vltavy procházejí v obdobném rozechvění jako Slabého mužík.

A závratný moment? Ten, v němž dojde k rozhodnutí hrdiny i hrdinky neodjet? Zůstat v konkrétním městě a doma? Vnímejme jej jako jeden z klíčů k interpretaci!
Kdyby nebyl Zdeněk K. Slabý takový skvělý optimista, chtělo by se nám napsat, že „skrz něj – a ne poprvé - psal Hans Christian Andersen“. Jenže ty dvě poetiky přece jenom nejsou stejné; ta zdejší je rozhodně svébytná a... A co se týká paralely mezi mužíčkem a Hofmanovým panem Tau?
Je nepatrná. V podobném stylu odívání obou hrdinů a v momentech jejich vzletu; už ony vzlety ale jsou motivovány jinak.

slaby zdenek
Zdeněk K. Slabý

Pod stejnou značkou „Bambook“ vydává Garamod i další Slabého knihy Tři princezny a neonek a Dášenka a Pumprlík.
Svým dětem ale nenajděte ty knihy pozdě, jsou i k předčítání. A to, že zaujmou nebo dojmou rovněž nás, čtenáře už starší, je jen důkazem nesnadno postižitelného mistrovství při nakládání se slovy.
Nevelká plocha, mocný dojem; nedokonalá realita, ozdravný sen; nešťastná láska, ale mocná víra; Betlémské náměstí v Praze - a řešení příslušející taky apoštolům. Ta kniha je hravější než dobře nafouknutý míč, přichází fakticky z Německa, ale odrazit se může do celého světa!

Barbara Issa Wagner (*1978) už získala více prestižních ocenění a podobně je kritikou v Německu již hodnocen tenhle příběh, jehož překlad se za naší hranicí objevil s notným předstihem. Jde o příběh mužíčka (ale i muže) zamilovaného do porcelánové panenky jménem Labutinka. Ta se dívá z výkladu jednoho starožitnictví poblíž Betlémského náměstí v Praze.

O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj / Zdeňek K. Slabý / Ilustrovala Barbara Issa Wagner / Grada, 2015

Pohádky pro děti – nové knihy

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka