srut pavel basnik prekladatel spisovatel
Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží vtipem, lstí a chytrostí. Chce být za každou cenu vítězem, a tak si často vymýšlí, chvástá se a vychloubá. Další vynikající kniha Pavla Šruta a skvělého ilustrátora Jindřicha Čapka je na světě ...

pohadky brasky kralika srut capek


Patnáct bajko pohádek nás zavede do jižanských amerických plání, odkud příběhy pocházejí, a budeme prožívat mistrovsky převyprávěné dobrodružné i poučné příhody vejtahy Králíka a Lišáka, ale taky Vlka i Medvěda, Mravenečníka a k ním se postupně přidají Lev a samozřejmě Člověk.
Historky se možná nezakládají na pravdě, ale zato jsou velice vtipné a dokážou potěšit malé čtenáře i jejich rodiče a prarodiče.

Pohádky brášky Králíka / Pavel Šrut / Ilustruje Jindřich Čapek / Vydal Knižní klub 2007

kralik400_2.jpg
Malá ukázka:

Bráška Králík na jednom místě nikdy dlouho nevydržel. Ne že by ho něco do světa táhlo!
Bráška Králík by nejraději celý den na verandě seděl, nebo se do houpací sítě uložil.
To by bylo blaho. Jen by koukal, kde co lítá a kam co běží. Prostě by si žil jako strejda medvěd.
Jenže strejda není bráška a králík není medvěd. Medvěd se stará jen o svoje plné břicho, kdežto králík se musí starat o to, jak si bříško naplnit. A to ho právě žene z místa na místo.
Tak se jednou bráška Králík dostal do lesa, kde bydlel zlý duch.
Vypadal strašně ten duch. Vypadal jako pět nejstrašnějších duchů dohromady!
A jmenoval se…
V tom je právě zádrhel. Ten duch měl tajné jméno!
Kdo to jméno vyslovil, dostal do těla strašlivou horkost. Jako kdyby ho posadili na žhavé uhlí, prostě se upekl – a byl upečený.
Proto jeho jméno nikdo nevyslovoval. Ale já vám ho pošeptám. Ten zlý duch se totiž jmenoval Pět.

Pohádky pro děti – nové knihy

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii