strasidelne_pohadky_slabyStrašidelné pohádky jsou obdobně nápadité jako úspěšný předchozí autorův titul Nedokončené pohádky. Mají překvapivý děj, humor, fantazii, napínavé situace - zdánlivě neřešitelné a zcela bezvýchodné, kdy protagonistovi hrozí to nejhorší v zajetí duchů nebo jiných strašidelných pohádkových bytostí - a neobejdou se ani bez nečekaných momentů a obratů v ději.

Čtenáře přitáhne i pojetí pohádek, které spočívá v tom, že jsou tu spojeny příběhy zcela současné s prostředím, které čtenáři mohou vidět kolem sebe, ale přitom je využito prvků klasických pohádek (vlk, vodník, obr…).


Nezanedbatelná je jazyková úroveň zkušeného vypravěče. Stejně jako Nedokončené pohádky přispívají i tyto k rozvoji vyjadřovacích dovedností čtenáře vynalézavostí autorského jazyka s vytříbeným a vtipným podáním. Kniha je určena dětem od 5 do 10 let. Mohou ji využít i učitelky v mateřských školách nebo knihovnice při práci s dětskými čtenáři.

Strašidelné pohádky | Zdeněk K. Slabý | vydal Portál, 2011

Zdeněk K. Slabý je autorem na 30 knih pro děti, mnohé z nich byly přeloženy do několika světových jazyků. Byl dlouholetým redaktorem časopisu o dětské literatuře Zlatý máj a dramaturgem dětského divadla. Roku 2010 mu byla udělena prestižní cena Albatrosu za celoživotní práci s dětskou knihou. V Portálu vyšly jeho Nedokončené pohádky (2007) a Strašidelné pohádky (2011).

slaby150Zdeněk Slabý o knize:
Strašidelné pohádky tvoří pět příběhů. Jména postav jsou zase úžasně zvukomalebná a vtipná – Kakabus usměvavý, obr Velikáš, vodník Kropáček… Kde nacházíte pro hru s jazykem inspiraci?

Mohu přidat jména plivníka Doudyho, mořského vodníka Podvodopula nebo velryby Jenovéfy... Souvisí to především s tím, jak jsem se právě zmínil o humoru jako o nezbytnosti takové knížky, jako jsou Strašidelné pohádky (ostatně v Nedokončených pohádkách vystupovala třeba želva Alžběta Tvrdá-Krunýřová nebo citrónek Romulusaremus), ale vyplývá to i z postav samotných. Když o nich píšu, představuju si je trojrozměrně, ony skutečně ožijí, jednají po svém a mají od svého zrodu (v počítači) také svá jména. Máte však pravdu v tom, že je to zároveň hra s jazykem. Obdivuji totiž možnosti krásné české řeči a snažím se jí v pohádkách dát šanci jak bez zplošťování, tak bez vulgarismů. A hravost, ta je snad pro autora dětských knih přímo povinná – v knížce Meluzínka Minka jsme si takhle hráli dokonce s osmnácti autory z různých zemí.

Pohádky pro děti – nové knihy

Deoduši. Werichovy jedinečné pohádky a nedokončený Alibaba a čtyřicet loupežníků

Zajímavou knížku plnou bajek a pohádek Jana Wericha přichystalo nakladatelství Albatros pro všechny čtenáře, kteří milují ...

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Duhové pohádky. O tom, jak a proč Sluníčko obarvilo svět pomocí Daniely Fisherové

Krátké pohádky Daniely Fischerové jsou hravé, inteligentní a nezvykle milé. Rozvíjejí v dětech právě fantazii hledáním ne...

Pohádky Miloše Macourka, které děti ještě neznají

Na humorných, absurdních pohádkových příbězích spisovatele Miloše Macourka (1926 – 2002) už vyrostlo několik generací če...

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Inspirující myšlenky...

Zbraně neposkytnou bezpečí, vlády nebudou schopny pomoci, věda nenajde odpovědi. Ta bouře bude zuřit, až všechny květy kultury budou zašlapány a všechno lidské bude v obrovském chaosu srovnáno se zemí. Takové vidění jsem měl, když jméno Napoleon nebylo ještě známé; a takové vidění mám nyní a každou hodinu je zřetelnější. Můžete říci, že se mýlím? Věk temna, který má přijít, zakryje černým příkrovem celý svět; nebude úniku, nezbudou žádná útočiště, až na ta, která jsou tak skrytá, že je nelze najít, nebo tak skromná, že nestojí za povšimnutí. A Šangri-La smí doufat, že na ně budou platit oba tyto předpoklady.
J. Hilton, Ztracený obzor