o bile karolineTato pohádková knížka není ledajaká – jejími hrdinkami jsou odvážná a chytrá děvčata. A to jak chudé dcery drobných sedláčků či rybářů, tak smělé princezny. Všechny jdou srdnatě vstříc všemožným nástrahám a svou neústupností, moudrostí a statečností zdolávají překážky a mnohá nebezpečí.
Putování za štěstím vede po strastiplných cestičkách rozličných koutů světa – vydejte se spolu s děvčaty za velkolepým dobrodružstvím!.

O Bílé Karolíně a Černé Karolíně | Jan Vladislav | Ilustrace: Tomáš Řízek | Albatros, 2013 - 2. vydání, ilustrace 1. (1. vydání - 1971)

Ukázka z knihy:

O Bílé Karolíně a Černé Karolíně
Byla jedna vdova a měla dvě dcerky, jednu vlastní, druhou nevlastní. Byly ještě malé a obě se jmenovaly Karolína. Jenomže té nevlastní říkali lidé ve vsi Bílá Karolína, protože byla bílá a krásná jako obrázek, a té vlastní zase Černá Karolína, protože byla černá a ošklivá jako noc.
Bílou Karolínu měli všichni rádi, i chuděrka Černá Karolína, jen macecha ne. Stále se jí zdálo, že kvůli ní lidé křivdí její vlastní dcerce, a pořád přemýšlela, jak se té nevlastní zbavit.
Jednoho dne šel kolem jejich stavení pasák s třemi jehňaty. Když uviděl u vrat Bílou Karolínu, usmál se na ni, pohladil ji po vlasech a jehňátka jí začala olizovat zelenou sukni. Vtom však vyšla z domu i Černá Karolína. Sotva ji pasák uviděl, otočil se a jehňátka zabečela a taky utekla. Polekala se Černé Karolíny a její ošklivé černé tváře. Nikdo netušil, že k té ošklivé tváři patří srdce ze zlata.
Matka Černé Karolíny to všechno viděla oknem a řekla si:
„Takhle to už dál nejde, musím se Bílé Karolíny zbavit!“ Sedm dní a sedm nocí přemýšlela, jak to udělat. Osmého dne šla k trní na zahradě a povídá:
„Trní, dej mi dvanáct dlouhých ostrých trnů.“
A trní jí dalo dvanáct dlouhých ostrých trnů. Matka vzala trny, zavolala si Černou Karolínu a povídá jí:
„Poslouchej, co ti řeknu. Až půjdeš dnes večer s Bílou Karolínou spát, lehni si na kraj a Bílou Karolínu nech ležet u zdi. Strčím jí tam do polštáře dvanáct ostrých trnů, abychom se jí už jednou zbavily.“
„Ach maminko!“ zaplakala Černá Karolína.
„Mlč, hloupá! A Bílé Karolíně ani slovo, nebo uvidíš!“
Černá Karolína musela slíbit, že udělá všechno, jak matka poručila. Když si ale večer Bílá Karolína chtěla lehnout v komůrce do postele, Černá Karolína ji zadržela a povídá:
„Sestřičko, máš v polštáři dvanáct ostrých trnů! Strčila ti je tam maminka. Pojď, budeme spát hlavami v nohách postele, tak se nám nic nestane. Ale mamince nic neříkej!“
Bílá Karolína vzala Černou Karolínu do náruče a spokojeně usnula.



rizek karolina


Pohádky pro děti – nové knihy

Praštěné pohádky Aškenázyho se Štěpánovými ilustracemi patří mezi skutečné české skvosty pro děti

Ludvík Aškenazy (1921–1986) byl nejen mistr slova, ale především oplýval nesmírnou fantazií. Když čteme jeho Praštěné po...

Kamenné stádo, velmi příjemná kniha pohádek a pověstí

Chcete-li potěšit své děti a také sebe pěkným knižním dárkem, pak neváhejte a sežeňte si poslední soubor pohádek Jarosla...

Čarovné housličky. Další oblíbené pohádky Jaroslava Janoucha s ilustracemi Vlasty Baránkové

  Ve výboru knihy pohádek – „Kouzelný bubínek“- vydaném nakladatelstvím Blok v Brně 2007, byli hrdiny Janouchovy kni...

Proměny Jana Vladislava. Pohádkové legendy o stromech a květinách

Půvabným způsobem, čtivě a pro dětského čtenáře přitažlivě vypráví Vladislav rozmanité děje, v nichž vždy nějak vys...

Pohádky pro obě uši ilustroval světový Stanislav Kolíbal

Nejen Albatros, ale i jiná nakladatelství vydávala v minulosti výbory pohádek. Některé z nich byly velmi zdařilé např. Pohád...

Myšlenky z knih

Je velmi vážnou chybou domnívat se, že radost z pochopení a zkoumání může být prosazována prostředky, jako je nátlak nebo pocit povinnosti.
Albert Einstein