muj skritek salvejMarkéta Vydrová napsala knížku před devíti lety, v době, kdy její děti byly malé a neustále pro ně vymýšlela vlastní pohádky.  Sama, když byla malá, měla vymyšleného kamaráda, který s ní byl všude. A tak ji napadlo toho kamaráda zavolat zpátky a nechat ho prožít všechny příběhy z knížky.

V knize se mísí prvky skutečných příhod z dětství, vyprávěné formou vzpomínek, střídaných s pohádkami, které jsou skutečnými zážitky maličkého skřítka.


Úvodní ukázka z autorské knížky, která vyšla v květnu 2014 v nakladatelství Triton.
Byla jednou jedna malá holčička a ta si hrozně moc přála mít za kamaráda skřítka. Veselého, čiperného skřítka, se kterým by mohla dělat různé legrácky a vymýšlet psí kusy a zkoumat něco a tak...
Ta malá holčička na skřítka pořád usilovně myslela. Myslela na něj, když usínala, myslela na něj, když vstávala. Mezitím se jí o něm zdálo. Myslela na něj na procházce, u stolu i pod stolem, při čištění zubů a dokonce, ale to vám říkám jen úplně potichu, aby to nikdo jiný neslyšel, i na záchodě. A protože chtěla být malířkou, každou chvilku si ho také kreslila. Když mu jednou přimalovala čepici, vymyslela si, že ta čepice nebude dobrá jen k tomu, aby skřítkovi nefoukalo na hlavu. Pod čepicí bude mít schované všechno, co každý šikovný skřítek potřebuje, co se mu může hodit a ještě nějaké zázraky navíc. Vybarvila čepičku fialkovou pastelkou a spokojeně se na ni podívala. Zvenku vypadala jako normální malá skřítčí čepička, ale uvnitř byla tak ohromná, že byste v ní zabloudili jako v pralese!
No, a když už má někdo čepici, měl by mít taky jméno.
„Budeš Šalvěj!“ rozhodla holčička.
Proč Šalvěj? No, protože skřítek holčičce hrozně moc scházel. Bylo to podobné, jako když jste nemocní a schází vám zdraví. A tak si představovala, že skřítka má a že ji z toho scházení uzdravuje jako léčivý šalvějový čaj od babičky. Navíc měl tu fialovou čepičku. No a taky se jí to voňavé jméno líbilo víc než Horác, nebo Ruprecht...

vydrova skritek ilustrace 1

vydrova skritek

vydrova skritek ilustrace 2


Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho patří ke skvostům české knížky pro děti

Jedna z nejkouzelnější knih pro děti, ve které se střetává pohádkový svět se světem skutečným. Knížka, která je psána...

Malý špalíček pohádek Františka Hrubína a Jiřího Trnky těší už celé generace dětí

Lahodná čeština Hrubínova bude navždy patřit ke klenotům české tvorby pro děti. A neměla by být opomíjena na žádné čes...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Myšlenky z knih

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.