Asi už jste se také mnohokrát přesvědčili, že být chytrý, důvtipný a vtipný se v životě vyplácí. Na to postupně přišli i jezevec, opička, medvěd, husa, myška, kotě a další hrdinové této hravé knížky. Stálo je to sice úsilí, sem tam odřenou tlapku, natlučený čumáček, ztratili při tom nějaké to pírko či chloupek, ale nakonec nelitovali. Až si přečtete jejich veselé příhody, sami zjistíte, jak je důležité mít filipa – a že vám určitě nechybí!

kote z kocourkova


Kotě z Kocourkova | Václav Čtvrtek | uspořádala Vladimíra Gebhartová, Ilustrace Marcela Walterová | edice První čtení, Albatros, 2013. 4. vydání (1. vydání s ilustracemi J. Kalouska, Albatros 1986)

Myška a šiška

Myška pískala při muzice na flétnu a dostala za to pětník.
Za pětník si koupila u husy šišku. Pěkná to byla šiška: bachratá, křupavá. Ó jé, to byla výtečná šiška!
Myška si nese šišku domů.
„To si dám, to si pochutnám!“ libuje si. I táhne šišku do své dírky.
Napřed myška, za ní šiška. Myška prošla, šiška ne! Byla bachratá, uvízla v dírce.
A myška se šiškou dopředu. Šiška se nehne.
A myška se šiškou dozadu. A šiška se ne a nehne!
Vězí pevně v dírce a myška je v pelíšku docela zavřená.
Pláče myška:
„To je pěkné nadělení, sedím tu jak ve vězení, pro šištičku, pro šišku nemohu ven z pelíšku!“
Plakala a seděla. Pak vstala a usmála se:
„Schroupu tu bachratou šišku, prokoušu se ven z pelíšku!“

Inspirující myšlenky...

Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí. Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme cokoli potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál. Odchází od hrobů svých otců – a nestará se. Krade zemi svým dětem – a nestará se. Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty. Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem, jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly. Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.
náčelník Seattle