nanukova dobrodruzstviTaké nakladatelství Portál se rozhodlo pro edici Prvního čtení a příběh malého malamuta určitě děti pobaví. Začínající čtenář se po jednotlivých kapitolách s prohlížením ilustrací Michaely Bergmannové nakonec se štěňátkem dobere šťastného konce, tak jak to u pohádkových příběhů má být.
Na rozdíl od mnohých současných příběhů pro děti je knížka psaná hezkým, jednoduchým jazykem a nepostrádá prvky citové výchovy. Nakladatelství se snaží dodržet naučnou formu svých knížek, doplňující otázky mně však připadají v tomto vyprávění poněkud rušivé.

"Malamutí štěně Nanuk se má brzy vypravit na návštěvu za svými psími prarodiči za polární kruh. Nanuk si při setkání s ježkem poraní tlapku, cesta se proto odkládá, ale štěně se v noci rozhodne vypravit se na sever samo. Při svém putování zažije úspěch i nezdar, pozná strach z neznámého světa, ale také si najde nového kamaráda. Když doputuje k cíli, setká se i se svou malou hodnou paní a její maminkou, které se vypravily ztracené štěně hledat a správně vytušily, kam ho stesk přivedl.
Knížka je členěna do krátkých kapitolek, je přizpůsobená začínajícím čtenářům, na konci každé kapitolky jsou zařazeny otázky motivující k porozumění náročnějším výrazům, rozvíjející nějaký uvedený motiv apod."

Nanukova dobrodružství | Alžběta Dvořáková | Portál, 2013 / Alžběta Dvořáková je bohemistka, překladatelka z angličtiny, spoluautorka knihy Cesta z mlčení (Portál, 2009)

Ukázka:

Zježily se mi všechny chlupy na těle! Spustil se prudký déšť a těžké kapky mi namáčí hustý kožich. Tolik bych se chtěl schovat pod stříšku, ale nemůžu. Blízko rezaté stříšky číhá v černém křoví šedá příšera!

Ležím na kraji nástupiště, hlavu sklopenou a po zádech mi proudí ledové potoky. Další rána. Ostrý blesk prořízl nízkou oblohu a znovu posvítil na celé nástupiště.

Co to? Kde je můj vlk? Kam se odplížil? Nechce mě snad přepadnout odněkud zezadu? Vždyť za keřem u přístřešku stojí jen vysoká tmavá popelnice! Ledaže by…

!

Podobné články

Inspirující myšlenky...

Četl jsem v anekdotách z dějin Anglie za doby Cromwellovy, že jistá voskářka v Dublinu prodávala výborné svíčky, zhotovené z tuku Angličanů. Po nějaké době jeden z jejích zákazníků si jí stěžoval, že jeho svíčka nebyla již tak dobrá. „Ach, to je bohužel tím,“ odpověděla obchodnice, „že jsme tento měsíc neměli dost Angličanů.“ Táži se, kdo měl větší vinu: ti, kdo Angličany pobíjeli, nebo tato žena, jež vyráběla svíčky z jejich sádla?
Voltaire, Filosofický slovník: Lidojedi