Nakladatelství Albatros ještě před začátkem školního roku vydalo dvě „hrací“ knížky pro předškoláky. Nejedná se vlastně ani tak o knížky, jako spíš o pracovní sešity plné her a úkolů. První z nich je pracovní sešit Jiřího Žáčka Hrajeme si s pohádkou a druhý Pojď s koťaty do školy Ljuby Štíplové.

HRAJEME SI S POHÁDKOU
V Žáčkově knížce na děti čekají kvízy rébusy, křížovky, skrývačky, bludiště a spousta další zábavy na téma dvou známých pohádek. Sešit se známými vyprávěními o princezně Zlatovlásce a o Šípkové Růžence je vhodný jako zábavná i poučná pohádková hra na doma, na cesty či na chalupu.
Děti v něm najdou kromě dvou převyprávěných lidových pohádek spoustu her, papírové pohádkové postavy pro loutkové divadlo. A to vše s pěknými veselými obrázky Dagmar Ježkové, podle kterých si děti mohou pohádky samy převyprávět.

pohadky_zacek400_2.jpg

POJĎ S KOŤATY DO ŠKOLY
Druhou knížkou je sešit plný zábavných úkolů, kterým děti provázejí veselá koťátka Macourek, Camfourek a Pacička - koťata známá z večerníčků.  Hrací knížka pro předškoláky je vytvořena tak, aby se děti hravou formou připravily pro zápis do první třídy a ověřily si vědomosti nezbytné pro vstup na základní školu.
Společně s koťaty se tedy děti naučí spoustu věcí, které by měl umět každý prvňák. Naučí se třeba zavázat si tkaničky, vědět, které věci budou ve škole potřebovat, znát všechny barvy, spočítat vlaštovky a najít dva stejné motýly, znát zeleninu a koření, doplnit přirovnání a převyprávět pohádky podle obrázků. A dokonce se naučí vyrobit si veselá vajíčka ke svačině nebo bramborová tiskátka.

kotata400.jpg

pohadky_zacek_130.jpg

Jiří Žáček
HRAJEME SI S POHÁDKOU
Ilustrovala Dagmar Ježková
Praha : Albatros, 2007
32 stran


kotata130.jpg

Ljuba Štíplová
POJĎ S KOŤATY DO ŠKOLY
Praha : Albatros, 2007
Na motivy Josefa Váni ilustrovala Marcela Walterová
Nestr.


Inspirující myšlenky...

Má-li existovat don Juan, musí na světě existovat pokrytectví. Ve starověku by byl don Juan jakýmsi výsledkem bez příčiny; tehdy bylo náboženství slavností, pobízelo lidi k rozkoším; jak by bylo mohlo hanobit lidi, kteří si z jisté rozkoše dělali smysl svého života? Jedině státní správa mluvila o zdrženlivosti; zakazovala věci, které mohly škodit vlasti, to jest zájmům uznávaným obecně, nikoli to, co může škodit jednotlivci, když jedná. Každý muž, měl-li zálibu v ženách a mnoho peněz, mohl být v Athénách donem Juanem, proti tomu nikdo nic nenamítal; nikdo nehlásal, že život na této zemi je slzavé údolí a že trpět je záslužné.
Stendhal, Italské kroniky