Knížka navazuje na úspěšnou knihu Zuzanka. Jeden z nejoblíbenějších příběhů o správné holčičce Zuzance vypráví o tom, jak se Zuzanka ujme malého ježečka, který by bez její pomoci určitě zmrzl. Text Daniely Krolupperové je natolik zjednodušen, že si ho mohou přečíst i úplní čtenářští začátečníci. Ilustrovala ji nezaměnitelným způsobem Vlasta Baránková, která patří k těm nejlepším českým ilustrátorům.


jezecek1.jpg

Pomalu začínal podzim.
Vítr napřed vanul, potom foukal a nakonec fičel.
Listí na stromech zezlátlo a zčervenalo.
Vítr si s ním vesele hrál.
„Páni ježci,“ divil se ježeček, „to listí doopravdy lítá!“

jezecek2.jpg

Nad hlavou ježečkovi proletělo hejno vlaštovek.
„Kam letíte, vlaštovky?“ volal za nimi.
„Do teplých krajin. Přijde zima,
začne sněžit. Tady bychom zmrzly!“
odpověděly vlaštovky zvesela a letěly dál.


 

jezecek_cover_130.jpgDaniela Krolupperová
Zuzanka a ježeček

Ilustrace Vlasta Baránková
24 str., 155x155 mm, 1. vydání, pevná vazba




Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)