knizka_pro_vojtiskaV knížce Evy Bešťákové čeká na Vojtíška i na další kluky a holčičky jedno překvapení za druhým: hádanky, jednoduché úkoly, verše, básničky a pohádky o dětech, zvířátkách, květinách, stromech a věcech kolem nás - a také spousta veselých barevných obrázků Dagmar Ježkové.

Knížka pro Vojtíška obsahuje hádanky z lesa, od vody i hádanky plné ptáků, pohádku o neposedných písmenkách, písmenkové doplňovačky, barevná slovíčka a pohádky o každém dnu v týdnu.
Nechybí několik obrázkových psaníček, několik pohádek o různých věcech, které běžně používáme a také básničky o počasí a o tom, jak si hrají věci.


Děti předškolního věku i prvňáčci se nad knihou pobaví, obohatí si slovní zásobu a získají vědomosti, které jim usnadní první chvíle ve školních lavicích.

Eva Bešťáková | Knížka pro Vojtíška | Ilustovala Dagmar Ježková | Praha : Knižní klub, 2007, 1. vydání | Určeno pro děti od 5 let.

VOJTISEK400_3.jpgUKÁZKA Z KNIHY

Hádanky

Z hřebene hor se vracela
ostrozraká ušatá kočka.
Rychlá je jako gazela,
ale na kořist tiše počká.

Pošťačka s modrou brašnou
roznáší po lese
zprávy a spěšná psaní.
Ospalé kamarádky jen žasnou
a knoflíkové oči kulí na ni.

Bílé loďky uprostřed jezera
stojí nehnutě.
Teprve když vzlétne některé,
poznáš ……

(Odpovědi najdete v knížce!)


vojtisek400_2.jpgUKÁZKA Z KNIHY

N e p o s e d n á   p í s m e n k a

Mě si každý rychle zapamatuje, řeklo písmenko A. Jsem špičaté a někdy mám nahoře čárku, vidíte? A Á! Jenže to není všechno. Jsem nejdůležitější písmeno ze všech, mnoho slov by se beze mne vůbec nedalo napsat. Třeba ananas!
Zato pejsek, mlejnek i déšť se bez tebe docela dobře obejdou, protestovalo písmeno E.
A co já? ozvalo se písmenko I. Já mám nahoře taky někdy čárku a malí bratříčkové dokonce tečku. Koukejte: I Í, i í! Vítr fičí jen mojí zásluhou!
Přikutálelo se písmenko O a řeklo: Nehádejte se, já se taky nechlubím třeba slovem olovo. Důležitá jsou všechna písmena a některé slovo potřebuje nás pět dokonce najednou. Zavoláme kamaráda U a můžeme to Vojtíškovi dokázat.
U, které vypadá jako podkova, se vykolébalo z krabice. Přivedlo ještě několik dalších písmenek na výpomoc a ve chvilce bylo na stole sestavené slovo PLASTELÍNA.
Počkat, počkat! protestovalo O a U. Byl to náš nápad, a teď nás vynecháte?
Nezlobte se, omlouvala se písmena A, E a I. Vy přijdete na řadu, až si Vojtíšek začne hrát s PLASTELÍNOU!
Já už tomu rozumím, maminko! vykřikl Vojtíšek. Ale proč jsi říkala, že je na krabici napsáno NEPOSEDNÁ PÍSMENKA?
Ta hra se tak jmenuje, vysvětlila mu maminka. Písmenka totiž z krabice utíkají, schovávají se ve slovech a musíš je hledat všude kolem sebe. Slova zatím číst neumíš, ale vyslovovat ano. K tomu je v krabici sešit s obrázky. Uhodneš slovo podle obrázku a hned si vedle něj do řádku uděláš tolik čárek nebo hvězdiček, kolikrát jsi každé písmenko v tom slově uslyšel.
Nakonec vyslovíš to slovo ještě jednou a písmenka v posledním sloupku ti ukážou, jestli jsi je podle obrázku uhodl správně. Když ano, můžeš uhodnutá písmena vrátit do krabice. Až je vrátíš všechna, bude zase pohromadě celá abeceda. Tu se ale budeš učit už ve škole.
Vojtíšek se nemohl dočkat. Sotva ráno otevřel oči, běžel ke krabici. Vytáhl sešit a tužku a celých dalších pět dnů s nimi cestoval a zapisoval. Každý večer vracel uhodnutá písmena A, E, I, O a U  zpátky do krabice. Písmenková hra se mu moc líbila. Když šel spát, měl vždycky stránku plnou hvězdiček. Dávaly mu dobrou noc stejně jako ty, které zářily na noční obloze.

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik