O Krtkovi vyšlo už mnoho knížek. Krtek už cestoval raketou, sháněl si kalhotky, uzdravil myšku, jezdil autíčkem, stavěl sněhuláka a spoustu dalších věcí. Teď se ale můžete seznámit s tím, co dělá Krteček po celý rok. Albatros vydal sadu čtyř leporel podle jednotlivých ročních období. A protože je podzim a blíží se zima, seznámíme se s těmi aktuálními.

krtek_fall_400.jpg

Krtek a podzim
Zafoukalo, zafičelo a byl tu podzim. Na podzim ze stromů nepadá jen listí - když máte domeček pod švestkou, padají vám na domeček i švestky. Když vlétla Krtkovi do krtiny nejdřív jedna, pak druhá a ještě další, začal Krtek přemýšlet, co si s takovou nadílkou počne. Co je nejlepší ze švestek? Přece švestková povidla! A co z povidel? Povidlové koláče! Jak rozhodli, tak udělali. Krtek se sýkorkou navařili povidla, napekli koláče, ale to dá rozum, že je nesnědli sami. Pozvali všechny své kamarády, aby si taky pochutnali.

Krtek a zima
Konečně je tu zima! řekl si Krtek a vytáhl sáňky. Ale co to? Bílo je všude, ale sníh to není, jen jinovatka. Copak se dá na jinovatce sáňkovat? Na obloze je jen jediný mráček, mráček chudinka, z toho chumelit nebude, postěžoval si Krtek. Ale když se Krtek se sýkorkou postarali, aby se mráček napil vody, mráček rostl, mohutněl, až se z něj začaly sypat vločky, jedna pěknější než druhá. A sníh se sypal a sypal, až jim sáňky v závěji téměř zapadly. Teď jim teprve začala sáňkovačka a koulovačka a ty pravé zimní radovánky!

Zafoukalo, zafičelo,
a rázem bylo po létě…
„Koukni, krtku, někdo k nám jde,“
řekla sýkorka.
Ale než to dořekla, vlétla
do krtiny švestka – lesklá, modrá,
krásně zralá – a bumbác!
Krtkovi rovnou na hlavu.

Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A PODZIM / Albatros, 2007 / 12 stran
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A ZIMA / Albatros, 2007 / 12 stran

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii