kamaradi z abecedyPřipravili jsme pro vás unikátní publikaci, která vašeho potomka přirozenou formou naučí rozpoznávat abecedu. Kniha je určena k prohlížení, ke společné četbě půvabných veršů, k přemýšlení i práci s barvami nebo pastelkami.

Abeceda je vděčné a žádané téma ve vydávaných knihách.
Ročně jich vychází jen u nás téměř desítka, ovšem mnohé knížky patří do řady velmi pochybné kvality. Klasická Ladova Moje první abeceda v nás budí nostalgii, nově vzniklé projekty přijímáme většinou dost opatrně.

Z posledních let však můžeme zmínit zdařilou Šmalcovu abecedu nebo velkorysý projekt De Agostini s texty Jindřišky Ptáčkové, kde každému písmenu byla věnována hned celá knížka (výtvarný doprovod ze zahraničí).

Kdysi mi jedna výtvarnice řekla, že výtvarně zpracovat abecedu je snem každého výtvarníka.
Pokud tomu tak je, pak se sen splnil Františkovi Petrákovi hned dva krát. Jednou mu písmenka vydala v roce 1991 formou leporela Archa a nyní v knížce s verši a textem Radka Malého v interaktivní knížce pro děti v nakladatelství Host. Má štěstí i na autora veršů a doplňujících textů, neboť olomoucký autor má jak zkušenosti s metodikou textů pro malé děti (už pracoval na slabikáři, čítankách i učebnicích českého jazyka), ale představuje také básníka s hravostí a fantazií.  Písmenka jsou to převlečená za šašky nebo chcete-li klauny z cirkusu, je zde však prostor pro vlastní fantazii dítěte i dospělého, který bude provázet dítě při vstupu do tajuplného světa znaků.

Knížku, do které je dovoleno i malovat a doplňovat, graficky upravil Martin Pecina.

Je to zcela jistě vkusná a nápaditá alternativa i pro výuku do škol. Doporučujeme!

František Petrák/Radek Malý: Kamarádi z abecedy, vyd. Host, 2012

Ukázka z knihy:

Heleme se, to je H!
Nosem píchá do oblohy.
Stojí, při tom spoléhá
na své pruhované nohy.


petrak abeceda

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)